Dokument vznikl na podnět pracovníků Československé akademi věd. Manifest podepsaly stovky osobností veřejného života a více než sto tisíc občanů. 

27. června 1968, za dramatické situace vnitřně i zahraničně-politické, v předvečer okresních konferencí KSČ, které měly volit delegáty na sjezd strany, vyšel dokument Dva tisíce slov ve čtyřech českých denících (Literární listy, Práce, Zemědělské noviny a Mladá fronta).

Ludvík Vaculík zpívá a recituje zbojnickou píseň.

Ludvík Vaculík zpívá a recituje zbojnickou píseň.

FOTO: PRÁVO/Jiří P. Kříž

Byl to manifest radikálnějších názorů a sil, než představovalo oficiální vedení strany. Vaculík vystihl a pojmenoval podstatu problémů, jež zasahovaly Československo, ale pro úspěch celé reformy byl článek v tu chvíli nebezpečný.

Nebyl linií KSČ

Nepředstavoval linii KSČ, ale spíše snahu tlačit na odvolání co největšího počtu starých kádrů. Zvyšoval míru nebezpečí i zvenčí, ze strany Kremlu.

Po vydání manifestu se sešla schůze předsednictva a sekretariátu KSČ a manifest Dva tisíce slov odsoudila jako výzvu, která „se obrací proti novému vedení strany“.

Dubček a následně i Smrkovský byli nuceni se proti manifestu v tisku veřejně vyjádřit. Události  již dávno přestaly být jen vnitřní záležitostí Československa. Ostatní komunistické strany Východního bloku se obávaly následného odtržení Československa a příklonu k Západu.

Podle některých historiků manifets Dva tisíce slov sice přesně označil problémy tehdejšího Československa a vyburcoval veřejné mínění, ale nepřímo také přiblížil následnou invazi vojsk „bratrských zemí“ v srpnu 1968, jelikož vyvolal u sovětů a jejich satelitů strach ze ztráty spojence.

KSČ později Dva tisíce slov v době tzv. normalizace označila za kontrarevoluční a lidé byli za souhlas s tímto manifestem perzekuováni.