Po studiích na Právnické fakultě Karlovy univerzity se živila jako právnička, v roce 1982 ale emigrovala a až do roku 1993 žila v Kanadě a Německu. Po návratu do vlasti pokračovala v advokátní praxi, také začala přednášet na Univerzitě Palackého v Olomouci.

V letech 1993 až 1996 dělala Wagnerová asistentku předsedy Ústavního soudu. Poté byla až do roku 2002 soudkyní Nejvyššího soudu, kterému od roku 1998 předsedala. Od roku 2002 strávila deset let jako místopředsedkyně Ústavního soudu.

Wagnerová se nikdy nezdráhala vyslovit veřejně své názory, jakkoli byly kritické. V minulosti se například pustila do tehdy odstupujícího ministra spravedlnosti Otakara Motejla kvůli jeho reformě soudnictví. Nedlouho před koncem jejího angažmá coby místopředsedkyně Ústavního soudu v roce 2012 zkritizovala reformy kabinetu Petra Nečase, které označila za šílené a asociální.

Nedlouho poté ohlásila svou kandidaturu do Senátu. O křeslo v horní komoře se ucházela v Brně jako nestraník na kandidátce Strany zelených a uspěla.