Jméno Emmanuela Macrona nebylo do prezidentských voleb v roce 2017 příliš známé. Nestála za ním žádná silná politická strana a neměl zkušenosti s volenou politickou funkcí. Přesto dokázal přitáhnout pozornost a stát se favoritem prezidentských voleb.

V prvním kole voleb, které se konalo 23. dubna 2017, získal 23,75 % hlasů, nejvíce ze všech kandidátů, a postoupil do druhého kola. Marine Le Penová se umístila na druhém místě s 21,53 procenty hlasů.

Ve druhém kole konaném 7. května 2017 porazil Le Penovou se ziskem 66,06 % hlasů a stal se tak zvoleným prezidentem Francie. Úřadu by se měl ujmout 14. května 2017.

Vzorný student

Emmanuel Macron se narodil 21. prosince 1977 do levicově zaměřené rodiny profesora neurologie a lékařky. Vystudoval filosofii na univerzitě v Nanterre a také elitní školu pro státní úředníky Ena. Poté působil několik let na ministerstvu hospodářství. Z ministerstva odešel pracovat k Rotschildům jako investiční bankéř, kde se mu mimo jiné podařilo uzavřít fúzi mezi dvěma velikány, firmami Nestlé a Pfizer. I díky tomuto úspěchu se stal milionářem.

V době, kdy pracoval pro banku, byl současně i členem francouzské Socialistické strany. Díky jeho schopnostem si ho jako ministra hospodářství do své vlády vybral prezident Françoise Hollande, aby reformami oživil ekonomiku.

Emmanuel Macron a jeho manželka Brigitte Trogneuxová se těší z výhry v prvním kole prezidentských voleb

Emmanuel Macron a jeho manželka Brigitte Trogneuxová se těší z výhry v prvním kole prezidentských voleb

FOTO: Philippe Wojazer, Reuters

Macron ale zašel dál, než jeho šéf zřejmě chtěl. „Francie je plná nedodržených slibů a systém se změnám hodně brání,“ stěžoval si Macron na bariéry, které pociťoval uvnitř kabinetu.

Mladý ekonom v rámci reforem napadl zákon o maximální 35hodinové týdenní pracovní době a byl odpůrcem vysokých odstupných pro propuštěné zaměstnance, kvůli nimž se francouzský pracovní trh dostával do problémů. Nelibě nahlížel i na extrémní zdanění milionářských příjmů. Od svých odpůrců si proto vysloužil přezdívku „pravicového vlka v socialistickém rouchu“.

Vpřed!

Na post ministra hospodářství rezignoval rok před prezidentskými volbami a založil vlastní politické hnutí En Marche! (Vpřed!), s nímž se pustil do boje o Elysejský palác.

Narozdíl od Le Penové, bojující proti migraci, globalizaci a euru, se Macron zabýval otázkami vzdělávání, ekonomiky či obnovitelné energie. Pro mnoho lidí bylo atraktivní jeho mládí, neokoukanost a postoje přijatelné pro pravici i levici.

Zaznívaly ovšem i kritické hlasy, kterým vadily Macronovy nekonkrétní postoje a nejasný význam jeho „progresivních vizí”. Odpůrci mu vytýkali také kladný postoj k politice „otevřených dveří“ pro imigranty a uprchlíky, kterou vedla v roce 2015 a 2016 německá kancléřka Angela Merkelová.

Podle Macrona by Francie mohla přijmout více migrantů než přijímala v minulosti a měla by aktivně podporovat jejich příchod do Evropy, protože má migrace pozitivní dopad na ekonomiku.

Vzal si svou profesorku

Macronova ctižádostivost se projevila i v jeho osobních vztazích. Od roku 2007 je ženatý se svou o 24 let starší bývalou profesorkou francouzštiny Brigitte Trogneuxovou. Cestu k manželství si musel tvrdě vydobýt.

Poznali se, když bylo Emmanuelovi jako studentovi lycea v Amiens šestnáct, a Brigitte už téměř čtyřicet. Vzájemné vzplanutí šokovalo Macronovy rodiče natolik, že poslali syna studovat do Paříže a doufali, že tím románek ukončí. Před odchodem do Paříže prý profesorce řekl, že si ji jednou stejně vezme.

Po letech odloučení se jejich cesty opět setkaly. Brigitte, matka tří dnes již dospělých dětí, se rozvedla a Emmanuel splnil dávný slib.