Eurokomisaři mají iniciativní a kontrolní roli. V EU jsou něco jako vláda. Opravdovou volenou vládu vzešlou z parlamentu však Unie nemá. Výkonným orgánem je tedy právě Komise, která přichází s návrhy a je motorem celého chodu Společenství. Komise připravuje návrhy nových evropských zákonů, které předkládá Evropskému parlamentu a Radě.

Co Komise dělá? Evropská komise má čtyři hlavní úkoly:
1. předkládat návrhy zákonů Parlamentu a Radě
2. řídit a provádět politiku EU a plnit rozpočet
3. vymáhat evropské zákony (společně se Soudním dvorem)
4. zastupovat Evropskou unii na mezinárodní scéně, např. při sjednávání dohod mezi EU a jinými zeměmi.

Komisaři jsou svými státy do své funkce navrhováni. Komisaři však nesmějí přijímat instrukce od státu, ze kterého pocházejí, ani od jakéhokoliv jiného státu a jsou povinni prosazovat výhradně zájmy Společenství.

V čele stojí předseda navržený Evropskou radou a potvrzený Evropským parlamentem. Ostatní komisaři jsou společně jmenováni Radou EU, předsedou Evropské komise a potvrzeni Evropským parlamentem. Komise má rovněž dva místopředsedy.

Komise zastupuje EU navenek

Komise sleduje dodržování práva Společenství a může například proti členskému státu, který neplní své povinnosti, zahájit příslušné řízení. V oblasti hospodářské soutěže může udílet pokuty přímo i jednotlivým osobám.

Komise je tím orgánem, který zastupuje Evropskou unii navenek, včetně udržování diplomatických styků a sjednávání mezinárodních smluv. Spravuje z převážné části rozpočet EU.

Sídlem Komise je Brusel, ale má kanceláře i v Lucemburku, zastoupení ve všech
zemích EU a delegace v mnoha hlavních městech po celém světě.

Lisabonská smlouva mění počet eurokomisařů

Stejně jako Parlament a Rada, byla i Evropská komise ustavena v 50. letech 20. století na základě zakládajících smluv EU.

Od 1. ledna 2007 je komisařů celkem 27 (po přistoupení Bulharska a Rumunska), stejně jako zemí EU.

Počet eurokomisařů mění Lisabonská smlouva reformující instituce EU. Od roku 2014 již nebude mít každý stát v Komisi své zastoupení, právo vybírat komisaře budou mít dvě třetiny členů a toto právo bude rotovat. To bude z hlediska fungování Unie bylo pouze kosmetickou úpravou, v optice národních politik se však jedná o významné politické rozhodnutí.

Nová Komise je jmenována každých pět let, do šesti měsíců po volbách do Evropského parlamentu. Postup je následující:
* Vlády členských států se společně dohodnou na tom, koho pověří za nového předsedu Komise.
* Pověřeného předsedu Komise pak schválí Parlament.
* Pověřený předseda Komise si po jednání s vládami členských států vybere další členy Komise.
* Nový Parlament pak s každým členem vede pohovory a vydá své stanovisko ohledně celého týmu. Když je nová Komise schválena, může oficiálně začít pracovat.

Lisabonskou smlouvu jako poslední podepsal český prezident Václav Klaus, který proti ní měl dlouhodobé výhrady. Podle něj snižuje váhu členských zemí a kompetence ještě více přenáší do Bruselu.

Současným eurokomisařem za Česko je Štefan Füle. Vláda České republiky 10. listopadu 2009 rozhodla, že má být (po projednání v příslušném sněmovním výboru) navržen jako komisař do tzv. druhé Barrosovy Evropské komise (2010–2014), ve které po schválení nahradil Vladimíra Špidlu. Do funkce komisaře nastopil 9. února 2010, kdy byla nová Evropská komise schválena.

Resorty Evropské komise
Předseda
viceprezident, správa, audity a boj s korupcí
viceprezident, podniky a průmysl
viceprezident, spravedlnost, svoboda a bezpečnost (od 9. května 2008, předtím doprava)
viceprezident, soudnictví, svoboda a bezpečnost
viceprezident, instituce a komunikační strategie
viceprezident, doprava
Ostatní resorty
hospodářství a měna
obchod
daňová a celní unie
regionální politika
vnitřní trh a sektor služby
rybolov a námořní záležitosti
věda a výzkum
ochrana zdraví
ochrana zdraví
zaměstnání, sociální otázky a rovnost
vzdělání, kultura a národní jazyky
zemědělství a výživa
finance a rozpočet
energie
obchod
rozšiřování
veřejná soutěž
vývoj a humanitární pomoc
vnější vztahy a evropská politika sousedství
informační technologie a média
životní prostředí
mnohojazyčnost
ochrana spotřebitele