Evropský policejní úřad (Europol) byl zřízen s cílem zkvalitnit spolupráci členských zemí EU v oblasti prosazování trestního práva. Podle 29. článku Amsterodamské smlouvy má Europol sloužit jako prostředek k zajištění vyšší míry bezpečí v rámci prostoru svobody, bezpečnosti a práva.

Europol se zaměřuje na prevenci a potírání mezinárodního organizovaného zločinu, a to zejména v oblasti terorismu, nedovolených přistěhovaleckých sítí, padělání peněz, nedovoleného obchodování s drogami, vozidly, s radioaktivními a jadernými látkami a nedovoleného obchodování s lidmi včetně provozování dětské pornografie.

Zaměstnanci Europolu nemají přímou pravomoc zatýkat, ale podporují vnitrostátní orgány členských států tím, že shromažďují a analyzují informace, koordinují operace a jinak s nimi spolupracují. Experti a analytici se navíc zapojují do společných vyšetřovacích týmů.

Organizace sídlí v nizozemském Haagu a zaměstnává přes šest set lidí. Jsou jimi převážně zástupci vnitrostátních orgánů pro prosazování práva (policie, celní úřady, úřady pro přistěhovalectví a podobně). Europol úzce spolupracuje se všemi členskými státy EU i s několika partnerskými zeměmi, jako jsou Spojené státy, Kanada, Austrálie a Norsko.

Úřad je odpovědný Radě pro spravedlnost a vnitřní věci, tedy ministrům spravedlnosti a vnitra všech členských států EU. Do společné pokladny přispívají jednotlivé členské státy a nad hospodařením Europolu dohlíží zvolený finanční kontrolor.

Vznik

První návrhy na zřízení tohoto úřadu byly vysloveny v roce 1991 na červnovém zasedání Evropské rady v Lucemburku. Plán zahrnoval vznik aparátu, v jehož rámci by bylo možné spolupracovat mezi policejními složkami napříč Evropskou unií.

Úmluva, která ustanovovala vznik Europolu, byla podepsána v roce 1995, ačkoli organizace začala v plné míře fungovat teprve 1. července 1999. O dva roky později byla jeho působnost rozšířena na všechny formy mezinárodního zločinu, čímž si Europol upevnil svou pozici.