Juan Evo Morales Aima pochází z chudého prostředí indiánského kmene Aymarů, který žije ve vysokohorských polohách bolívijských And. Narodil se 26. října 1959 jako jeden ze sedmi dětí. V zoufalém prostředí zemědělského venkova se však pouhé tři z nich dožily více jak dvou let. I proto patří mezi jeho priority v prezidentském úřadě boj s chudobou, ačkoli zatím žádné viditelné změny nenastaly.

S rodinou dlouho přebýval v malém domku o rozměrech tři na tři metry. Od útlého mládí musel tvrdě pracovat. Souběžně se školou vykonával několik zaměstnání od zedníka a pasáka lam až po trumpetistu v kapele.

Politické začátky

Po absolvování střední školy nastoupil základní vojenskou službu v hlavním městě La Paz. Když se pak v roce 1980 vrátil domů, našel zemědělské plochy zpustošené přírodní katastrofou, načež se s rodinou museli přemístit na východ země do tropické oblasti Cochabamba, kde Morales začal prosperovat jako pěstitel koky.

Bolívijský prezident Evo Morales přednáší řeč svým příznivcům u příležitosti nové verze ústavy.

Bolívijský prezident Evo Morales přednáší řeč svým příznivcům u příležitosti nové verze ústavy.

FOTO: ČTK/AP

Tehdy také začal svou politickou kariéru, když se stal nejprve tajemníkem pro sport a následně v roce 1985 generálním sekretářem odborářů. Velký milovník fotbalu Morales byl v roce 1997 zvolen poslancem a stanul v čele politické strany Moviento Al Socialismo (Hnutí za socialismus). Za ni také v roce 2002 neúspěšně kandidoval na post prezidenta státu.

Do prezidentského úřadu se probojoval teprve o tři roky později a stal se prvním domorodým vůdcem země. Jeho nástupem začala pro Bolívii zcela nová éra. Pro začátek zestátnil všechny ropné společnosti, aby tak předešel jejich přesunu do rukou zahraničních investorů. Také se otevřeně postavil proti USA a pochlubil se obdivem k Hugo Chávezovi nebo Fidelu Castrovi. Kromě Venezuely a Kuby zařadil mezi své spojence také Írán.

Z vůle Matky Koky jsem se dostal k moci

Většina Bolivijců si jeho vládu zřejmě pochvaluje, což potvrdila dvě referenda v roce 2008. Tehdy nejprve rozhodli, že Morales nadále setrvá v úřadě, a posléze podpořili také vydání nové ústavy. Ta vešla v platnost v únoru následujícího roku a kromě větší autonomie pro jednotlivé regiony přinesla také zvýhodnění místním domorodým indiánům, kteří mezi Bolivijci tvoří etnickou většinu. Svému lidu Morales imponuje jak podporou domorodců a averzí ke Spojeným státům, tak snahou o opětovné legalizování pěstování koky.

ČTVRTEK: Bolivijský prezident Evo Morales hovoří během volební kampaně v Potosí.

Bolivijský prezident Evo Morales hovoří během volební kampaně v Potosí.

FOTO: Reuters

Od svých mladých let totiž patřil mezi hlavní odpůrce amerických organizací, které měly za cíl zbavit zemi narkotik. V osmdesátých a devadesátých letech se zúčastnil několika krvavých protestů a byl dokonce zatčen. I dnes patří mezi jeho hlavní témata otázka legalizace pěstování koky, které bylo v roce 1988 pod nátlakem USA zakázáno. Například při konferenci ve Vídni v roce 2009, která měla za cíl formulovat mezinárodní protidrogové úsilí, se proslavil svým protestním žvýkáním lístků této rostliny, z které se vyrábí droga kokain.

Opakovaně však argumentuje tím, že koka je součástí Bolívijské kulturní a národní tradice. Moralesovy osobní webové stránky jeho vášeň jen dokreslují, zdobí je motto: "Z vůle Matky Koky se dostal k moci". Pro své silné vztahy s pěstiteli koky si však také vysloužil mezinárodní nálepku narkomafiána.

Nová ústava z roku 2009 přinesla ještě jednu novinku, a to možnost zopakování prezidentského mandátu. A tak v prosinci 2009 bolivijští občané svými hlasy s přehledem poslali Moralese do druhého prezidentského volebního období. V něm přislíbil zaměřit svou politiku především na ekonomické a sociální reformy, aby zemi vyvedl z pozice jedné z nejchudších jihoamerických zemí a dostal počet tamních lidí žijících v chudobě z hrozivého současného čísla, které činí 64 procent.