Evropská centrální banka (ECB)

Evropská centrální banka se sídlem v německém Frankfurtu nad Mohanem je vrcholným orgánem bankovnictví eurozóny.

Od 1. ledna 1999, kdy banka oficiálně zahájila svou činnost, převzala od národních centrálních bank států eurozóny odpovědnost za měnovou politiku. Jejím primárním cílem je udržení cenové stability.

Podle smlouvy o založení Evropského společenství má Evropská centrální banka za úkol vymezovat a provádět měnovou politiku eurozóny, devizové operace, držet a spravovat devizové rezervy států eurozóny a podporovat plynulé fungování platebních systémů. Banka stanovuje hlavní úrokové sazby, kontroluje množství peněz v oběhu a rozhoduje o emisi bankovek.

Banka úzce spolupracuje s členy eurozóny, s jejichž národními centrálními bankami tvoří tzv. eurosystém. ECB se také účastní Evropského systému centrálních bank (ESCB), který sdružuje centrální banky všech zemí EU. To odráží původní předpoklad zavedení eura ve všech zemích Evropské unie.

ECB je nezávislá instituce, v jejímž čele je prezident jmenovaný maximálně na jedno osmileté období. Od roku 2011 jím byl Ital Mario Draghi. Byl také členem výkonné rady banky i generální rady, v níž zasedají guvernéři centrálních národních bank všech členů EU. V roce 2019 jej nahradila Francouzka Christin Legarde.

Hlavním rozhodovacím orgánem ECB je Rada guvernérů, v níž zasedá šestičlenná výkonná rada a guvernéři národních centrálních bank států eurozóny. Schází se zpravidla dvakrát do měsíce.

Myšlenka založení jednotného bankovního institutu pro EU vzešla v rámci vytváření Hospodářské a měnové unie uvnitř EU. Centrální evropská banka pak vznikla v polovině roku 1998 a k 1. lednu následujícího roku začala oficiálně fungovat. Tehdy byla také zavedena jednotná měna euro, zatím ale jen jako elektronický platební prostředek. Fyzicky se do oběhu dostalo euro o tři roky později.

V roce 2011 se měla zásadně podílet na posílení důvěry v euro při řešení dluhové krize. Některé země tvrdí, že by ECB měla skupovat dluhopisy problémových zemí a tím de facto tisknout další peníze, což by vedlo k inflaci. Proti tomu se ale zásadně stavělo Německo.

ECB v roce 2015 spustila program nákupu dluhopisů, od té doby za ně utratila více než dva biliony eur (51,3 bilionu korun). Cílem bylo napumpovat do ekonomiky nové peníze, a zvýšit tak inflaci k dvouprocentnímu cíli banky. Program pomohl také udržet nízko náklady na úvěry pro evropské vlády a zvýšil ceny aktiv, jako jsou akcie, dluhopisy a reality. V roce 2018 ECB tento program ukončila.