Nejmladší prezident v dějinách Mexika se do čela státu dostal s náskokem pouhého půl procenta na svého protikandidáta. Dodnes musí občas čelit nařčením ze zfalšování volebních výsledků. Felipe Calderón je hlavním představitelem pravicově orientované Strany národní akce (PAN), kterou v roce 1939 spoluzaložil jeho otec Louis. Dnes je PAN jednou z nejsilnějších politických partají v Mexiku.

Politika protíná celý život Felipeho Calderóna Hinojosy, jak zní jeho celé jméno. Narodil se 18. srpna 1962 v Morelii, hlavním městě státu Michoacán, ležícím při pacifickém pobřeží Mexika. Už od útlého věku následoval cestu svého angažovaného otce. Brzy se začal zajímat o politiku a ve svých dvaceti letech stanul v čele mládežnické odnože PAN. Díky politice se také seznámil se svou stávající ženou Margaritou Zavala, která tehdy působila jako poslankyně PAN v mexickém kongresu. Dnes s ní má tři děti.

Calderón vystudoval právo na prestižní univerzitě v Mexico City a poté se věnoval ekonomice. Po studiích nastartoval svou politickou kariéru, když byl zvolen členem městského shromáždění Mexika City a posléze se stal poslancem dolní komory kongresu, kde setrval po dobu dvou volebních období. V roce 1995 se neúspěšně ucházel o post guvernéra svého rodného státu Michoacán.

Pouhé půl procento hlasů z něj učinilo prezidenta

Po těchto zkušenostech setrval až do roku 1999 v čele strany PAN, kterou tehdy dovedl k výraznému úspěchu. Tou dobou se k moci dostal prezident Vicente Fox, jenž si vystudovaného ekonoma vybral nejprve do role ředitele národní banky Banobras a posléze z něj učinil ministra pro energetiku. Tento post však Calderón, tehdy už také absolvent harvardské univerzity v oboru veřejná správa, po dvou letech opustil, když se rozkmotřil s Foxem. Tomu se totiž nelíbilo jeho rozhodnutí kandidovat v prezidentských volbách.

Oslavy zahájil prezident Felipe Calderón

Prezident Felipe Calderón

FOTO: ČTK/AP

Calderón se však v kariérním postupu nenechal zastavit a jeho strana jej nominovala jako svého favorita v boji o prezidentské křeslo v roce 2006. Zpočátku se netěšil příliš velké důvěře. Proti silnému Manuelu Obradorovi byl považován spíše za outsidera. Přesto jej ale nakonec ve volbách porazil.

Jeho triumf se brzy ukázal jako nejtěsnější v celé historii země. Fakt, že svému soupeři unikl o pouhou polovinu procenta, okamžitě vzbudil podezření jeho oponentů, kteří přišli s obviněními z volebních podvodů. Calderónovi veřejnost zazlívala také silně negativní kampaň, ve které svého protivníka obviňuje z blízkých vztahů s venezuelským prezidentem Hugo Chávezem a označuje ho za nebezpečného pro vlast. Všechny námitky ale volební komise zamítla, a tak se 1. prosince 2006 Mexiko dočkalo nového, teprve třiačtyřicetiletého prezidenta. Podle tamních zákonů jeho mandát potrvá šest let, poté už být znovu zvolen nemůže.

Vyhlásil válku mexickým kriminálníkům

Calderón dnes zastupuje především konzervativní proud. Má blízký vztah ke katolicismu a ostře se staví proti potratům, eutanázii, registrovaným partnerstvím homosexuálů i antikoncepci. Co se týče ekonomiky, zaujímá veskrze liberální postoj. Kromě škraloupu kolem prezidentských voleb dnes často čelí obvinění za machinace s penězi a za nadstandardní podporu softwarové společnosti jeho nevlastního bratra, ačkoli se dosud nic takového neprokázalo.

Od svého zvolení se přitom často ohání nezkorumpovatelností a hlavně tvrdým postupem vůči kriminalitě. Právě ten je v současném Mexiku potřeba. "Mexiko se svými problémy potřebuje vůdce pevného a nesmlouvavého," nechal se slyšet po svém nástupu do funkce. Dnes svádí tuhý boj s tamní narkomafií a mezi hlavní body jeho politiky patří snaha dostát reformy imigračních postojů ze strany USA.