Zanedlouho se stal vedoucím kanceláře tehdejšího premiéra Dolního Saska Gerharda Schrödera. S jeho politickou kariérou zůstal svázaný. Jakmile se Schröder stal kancléřem, Steinmeier se stal jeho pravou rukou a byl jmenován do funkce šéfa Schröderovy kanceláře. Pomáhal zavádět do praxe kancléřovy reformy a díky svým vyjednávacím schopnostem si vysloužil přezdívku Die Graue Effizienz (Šedá výkonnost).

Steinmeierova hvězda nezhasla ani s nástupem kancléřky Angely Merkelové. V listopadu 2005 se stal ministrem zahraničních věcí. Byl prvním šéfem německé diplomacie za SPD od dob Williho Brandta.

Od listopadu 2007 do října 2009 zastával i funkci vicekancléře.

Ačkoliv prohrál s Angelou Merkelovou v boji o post kancléře, ve vysoké politice se udržel. V prosinci 2013 byl opět jmenován do funkce spolkového ministra zahraničí.

Krátce předtím se ale musel vypořádat s nařčením, že ve své doktorandské práci z roku 1991 opisoval. Na nesrovnalosti upozornil vysokoškolský pedagog Uwe Kamenz. Našel v ní prý "značné množství indicií, že se jedná o plagiát". Univerzita v Giessenu, kde Steinmeier dizertaci obhájil, ale oznámila, že při psaní své doktorandské práce nepodváděl a titul mu tudíž zůstal.

Frank-Walter Steinmeier se narodil v roce 1956 v Detmoldu. Je ženatý a otcem dcery. Kvůli těžce nemocné manželce podstoupil v roce 2010 operaci, při které jí daroval ledvinu.