Jednomotorový stíhací letoun, který se stal během let jedním z nejdůležitějších bojových letounů posledních 30 let, byl původně vyvíjen jako odpověď na nasazení lehkých a obratných MiGů ve Vietnamu.

Program LWT (light weight fighter - lehký bojový letoun) měl ukázat, že lze sestrojit lehký bojový letoun, jenž by přitom dosahoval stejných kvalit jako těžší stroje, přitom by ale byl levnější a měl nižší náklady na provoz. Nižší váha by mu navíc dodávala na obratnosti, takže by se dobře uplatnil jako soubojová stíhačka.

Izraelský stroj F-16I startuje.

Izraelský stroj F-16I startuje.

FOTO: Gil Cohen Magen , Reuters

Idea, která se původně rozvíjela jen jako koncept, se nakonec ukázala jako životaschopná. Nakonec se rozhodlo, že se takový stroj bude vyrábět - jak pro americké letectvo USAF, tak pro partnery Spojených států v NATO, jejichž F-104 Starfightery zastarávaly. V boji o zakázku uspěl stroj F-16, jehož prototyp vzlétl v roce 1973. Porazil konkurenční F-17 Northropu.

Pro stíhačku jsou typické ladné tvary s křídlem přecházející v trup a nasávacím otvorem pod ním. Vysokou obratnost zaručovala spolu s dobrou aerodynamikou i nízká hmotnost a výkonným motor  Všechny tyto vlastnosti společně s výkonným turbodmychadlovým motorem Pratt & Whitney F-100 jaký pohání i letoun F-15. Lehký stroj přitom dokáže krátkodobě vyvinout rychlost až 2 400 kilometrů v hodině.

Dánský F-16 na startu

Dánský F-16 na startu

FOTO: Alex Švamberk, Novinky

Stroj navíc nabídl mnoho moderních prvků. Pilot má v kabině jak průhledový displej HUD, tak dva barevné multifunkční displeje. Ovládání je založeno na koncepci HOTAS, kdy jsou všechny důležité ovládací prvky umístěné na řadicí a plynové páce. Pro lepší ovládání slouží systém fly-by-wire. Velice přesný inerciální navigační systém, využívající soustavu gyroskopů, byl u novějších modelů nahrazen GPS navigací.

Sériové stroje byly dodávány od roku 1976. Kromě amerického letectva si je hned objednaly Nizozemsko, Belgie, Dánsko a Norsko. Pro ně se kompletovaly v Evropě. Mezi dalšími prvními zájemci se objevil Izrael.

Řecké dvoumísté F-16 s konformními nádržemi nad mořem

Řecké dvoumísté F-16 s konformními nádržemi nad mořem

FOTO: fotobanka Profimedia

Verzi F-16A a její dvojmístnou cvičnou variantu F-16B od roku 1984 nahradila na výrobních linkách vylepšená verze F-16 C/D. Zatím poslední verzí je F-16E/F vyvíjená pro Spojené arabské emiráty. Přestože pro americká letadla je typické označování verzí písmeny, u F-16 je snažší používat firemního označení, o který produkční blok jde. Posledním je 60.

Modernější varianty jsou určeny i k útoků na pozemní cíle. Stroj může nosit rozličnou výzbroj včetně raket a přesné munice.

Pro boj ve vzduchu jsou určené šestihlavňový kanón M61A1 se zásobou 510 nábojů a rakety Sidewinder.  Na celkem devět závěsníků lze ale také podvěsit pumy, a řízené střely nebo přídavné nádrže až do celkové hmotnosti kolem pět a půl tuny. Je schopné zaútočit za každého počasí a bez ohledu na denní dobu.

Letoun zasáhl do všech významných válečných konfliktů

Stoj se účastnil většiny konfliktů v posledních třiceti pěti letech. Prvních vzdušných vítězství  dosáhl v izraelských službách při soubojích nad libanonským údolím Biká v letech 1981 a 1982. Izrael také typ poprvé použil i při útocích na pozemní cíle - zničily irácký jaderný reaktor Osirak. Poslední verze F-16I ale byly použity i při útocích na budovaný syrský reaktor a na konvoje dopravující zbraně pro palestinské radikály. Účastnily se i války s libanonským Hizballáhem a války v Gaze.

Stroj F-16 amerického letectva

Stroj F-16 amerického letectva

FOTO: Lcokheed Martin,

V osmdesátých letech, kdy vedl Sovětský svaz válku v Afghánistánu, použil Pákistán stroje F-16 proti letadlům, které z Afghánistánu pronikly do jeho vzdušného prostoru. Několik jich prý i sestřelil.

V konfliktech stroje F-16 nasadily i Spojené státy, ačkoli hlavním bojovým letounem USAF byl F-15. Uplatnily se hned v první válce v Perském zálivu v roce 1991 a působily od počátku devadesátých let i nad Jugoslávií, kde byl jeden nad Bosnou sestřelen. V devadesátých letech také dohlížely na bezletové zóny nad Irákem. Účastnily se druhé války v Iráku a války v Afghánistánu, kde je ale typ používán především pro útoky proti pozemním cílům, neboť na nebi žádného soupeře nemá.

Turecký stíhací bombardér F-16 se vrací na základnu Diyarbakir z náletu na Kurdistán.

Turecký stíhací bombardér F-16 se vrací na základnu Diyarbakir z náletu na Kurdistán.

FOTO: Osman Orsal, Reuters

Bojů v některých výše zmíněných oblastech se účastnily v rámci koaličních sil i stroje F-16 nizozemského, dánského, belgického a norského letectva. Při náletech na Jugoslávii v roce 1999 nizozemský pilot sestřelil srbský Mig-29.

Turecko používalo stroje k náletům na Kurdistán.

O bojový víceúčelový letoun F-16 byl v průběhu let velký zájem, bylo jich dodáno 4500 letectvům 26 zemí. Našel své uplatnění v armádách po celém světě od Venezuely po Thajsko. Létá v Bahrajnu i v Chile, Řecko, Jordánsku, v Polsku na Tchajwanu i v Itálii, Jižní Koreji a na Singapuru nebo Indonésii. Využívá je 25 zemí.

Měl velkou šanci být zařazen i do výzbroje českého letectva, ale nakonec skončil v poli poražených, když se vítězem stal JAS-39 Gripen.