Článek
Téměř půl století působil neapolský rodák Giorgio Napolitano ve vyšších pozicích Italské komunistické strany. V 90. letech se pak stal postupně europoslancem, předsedou sněmovny, ministrem vnitra a v roce 2006 byl zvolen prezidentem republiky. Ve funkci vydržel až do ledna 2015. Získal si uznání zejména díky transformaci z tradičně symbolického představitele italského státu v aktivního prezidenta.
Kdo byl Giorgio Napolitano
Od 40. let byl Napolitano členem komunistické strany, kde postupně vystřídal několik vrcholných funkcí. O půlstoletí později se angažoval v čelných postech italského parlamentu i vlády. Zapsal se také na mezinárodní scéně jako europoslanec a člen zahraničního výboru sněmovny.
Na pohled odměřený a umírněný politik působil v době éry Silvia Berlusconiho jako pravý opak kontroverzního předsedy vlády. S ním se také nezřídka dostával do názorových sporů. Ruku v ruce s nástupem evropské dluhové krize na počátku druhého desetiletí nového milénia porušil Napolitano dosavadní zvyklost, kdy italští prezidenti spočívali ve stínu ministerských předsedů a plnili spíše reprezentativní funkci.
Půl století strávil v komunistické straně
Giorgio Napolitano se narodil 29. června 1925 v Neapoli. Jako vysokoškolský student práv na tamní univerzitě se v roce 1942 připojil ke skupině mladých antifašistů a o tři roky později se stal členem dnes již zaniklé Italské komunistické strany (CPI).
Jako prezident se Giorgio Napolitano (vpravo) často dostával do sporů s bývalým premiérem Silviem Berlusconim.
Brzy po vstupu se stal členem ústředního výboru, později byl jmenován členem politbyra a v 80. letech předsedal komunistickým poslancům. Napolitano vždy představoval pravicovější křídlo tzv. miglioristů, kteří usilovali o vnitřní reformu. Ve straně byl až do jejího zániku v roce 1991.
V parlamentu zasedal Napolitano v letech 1953 až 1996. Výjimkou bylo tříleté období na přelomu 80. a 90. let, kdy vykonával ve Štrasburku funkci europoslance. Poté, co se v roce 1992 vrátil do vlasti, stal se předsedou poslanecké sněmovny a čtyři roky na to byl jmenován ministrem vnitra ve vládě Romana Prodiho.
Giorgio Napolitano se 13. dubna 2011 na státní návštěvě Prahy setkal se svým českým protějškem Václavem Klausem.
Ve funkci skončil o dva roky později, kdy také rozšířil řady levicových demokratů (DS). V roce 1999 se na pět let vrátil do Evropského parlamentu. Předsedal jeho ústavnímu výboru.
V prezidentských volbách v roce 2006 Napolitano uspěl a 15. května se na sedmileté období postavil do čela státu jako 11. italský prezident. Jako výborný řečník a pro svůj rovný přístup a upřímnost si vysloužil uznání domácích i zahraničních politiků.
Když vyšlo koncem roku 2011 najevo, že je Itálie po Řecku dalším adeptem na státní bankrot, dostal se Napolitano do popředí v situaci kolem evropské dluhové krize. Mnozí ocenili jeho aktivní přístup, pro který si vysloužil pověst garanta politické stability.
