Narodila se 26. listopadu 1962 v Rýmařově. Vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Před rokem 1989 pracovala v Ústavu pro informační systémy v kultuře a byla právničkou Obvodního podniku bytového hospodářství (OPBH).

Rovněž se angažovala v disentu. V říjnu 1988 byla na pět měsíců vzata do vazby a v březnu 1989 odsouzena k podmíněnému trestu odnětí svobody na 10 měsíců s podmíněným odkladem na 30 měsíců za trestný čin pobuřování v souvislosti s organizováním srpnových a říjnových demonstrací v roce 1988.

Patřila mezi zakladatele Občanského fóra (OF), za nějž se po volbách 1990 stala poslankyní České národní rady. Po rozpadu OF přestoupila do ODS, za kterou svůj poslanecký mandát obhájila.

Zakladatelka Unie svobody

Po vniku České republiky plynule přešla do funkce poslankyně dolní komory parlamentu. Tou byla následujících pět let. V roce 1998 se po neshodách uvnitř ODS rozhodla ze strany vystoupit a spolu s Ivanem Pilipem a Janem Rumlem založila politickou stranu Unie svobody. Rozhodla se však, že za ni nebude kandidovat v předčasných parlamentních volbách 1998, jelikož by podle ní měla dát partaj přednost novým lidem.

V roce 2001 se stala předsedkyní Unie svobody, když porazila o sedm hlasů Vladimíra Mlynáře. O rok později se opět probojovala do křesla poslankyně, ve kterém však nevydržela dlouho a po neshodách s předsednictvem strany poslanecký mandát složila.

Po odchodu z politiky Marvanová působila jako advokátka. Působila v několika známých kauzách, například v odškodnění klientů H-Systému. Angažuje se rovněž v nejrůznějších protikorupčních iniciativách.

Spor s ministryní spravedlnosti

V roce 2014 se z advokacie částečně vrátila do politiky a stala první náměstkyní ministryně spravedlnosti Heleny Válkové. Spolupráce se však dlouho nevydržela a po půl roce oznámila rezignaci na svůj post. Ministryně tvrdila, že jádrem jejího několikaměsíčního sporu s Marvanovou bylo to, že náměstkyně nerespektovala její pozici šéfky ministerstva. Volila prý jiné postupy a metody jednání než Válková.

Ministryně spravedlnosti Helena Válková (vpravo) a její první náměstkyně Hana Marvanová

Ministryně spravedlnosti Helena Válková (vpravo) a její první náměstkyně Hana Marvanová

FOTO: Kateřina Šulová, ČTK

Marvanová to odmítla, za jejím odchodem údajně stály nátlakové skupiny z justice či advokacie. Podle médií se obě ženy neshodly například na snížení odměn advokátů a jmenování některých soudních funkcionářů.

Hana Marvanová je svobodná, má tři syny. Otcem prostředního je politický aktivista a bývalý disident Petr Cibulka.