Harrier vycházel z experimentálního stroje P.1127 Kestrel z roku 1960. O kolmostartující stroje byl v šedesátých letech velký zájem. Počítalo se s tím, že mohou být nasazovány u fronty a použity i ve chvílích, kdy budou normální letiště po těžkém bombardování zničená. Tento scénář z dob studené války, kdy se předpokládalo masové nasazení zbraní a techniky na evropském bojišti, se nikdy nenaplnil, Harrier se přesto osvědčil.

Kolmý nebo zkrácený strat umožňoval vzlétat nejen z neupravených ploch, ale také z výsadkových lodí nebo křižníků. To zaujalo nejen britské námořnictvo, ale ještě před ním americkou námořní pěchotu a později i Indy, Španěle a Italy.

Slávu si stroj vydobyl v roce 1982 za války o Falklandy, kde útočil nejen na argentinské jednotky, které ostrov obsadily, ale dostal se i do vzdušných bojů. Účastnil se i řady dalších konfliktů. Harriery byly nasazeny nad Bosnou, Kosovem a Sierra Leone, ale bojovaly také v Iráku a Afghánistánu a naposled nad Libyí.

Srdcem stroje je revoluční motor Rolls-Royce Pegasus s nezvyklou koncepcíí. Má dva páry otočných trysek, přední, z nichž vystupuje jen studený vzduch od dmychadel, které jsou motorem poháněné, zadní, jimiž vystupují horké výstupní plyny proudového motoru. Jejich natočení umožňuje zkrácený nebo dokonce kolmý vlet a přistání, ale také nečekané obraty ve vzduchu, což vše jsou spíše vlastnosti vrtulníků.

Kvůli svému pojetí má nezvyklý tandemový podvozek s příďovým kolem a dvojitým kolem pod trupem. Na křídlech jsou malá pomocná kola.

Přímým předchůdcem Harrieru je letoun Hawker Siddely P.1127 Kestrel, který vzlétl v roce 1960 a testovaly ho Británie i USA a Německo.

První Harriery

V roce 1967 odstartoval první prototyp Harrieru. Jeho první verze GR 1 byla do služby zařazena v roce 1969. O dva roky později přišla verze GR 3 s výkonnějším motorem Pegasus 103 a rychlostí Mach 1,3.

Verze se dočkala i úpravy pro Královské námořnictvo, které se v šedesátých let vzdalo velkých letadlových lodí. Sea Harriery působily z nosičů třídy Invincible od poloviny sedmdesátých let. Sloužili nejen k jejich ochraně, ale také k útokům na nepřítele.
Námořní verze měla větší kryt kabiny, zvětšené ocasní plochy a novou delší příď s dokonalejším námořním radarem Blue Fox. Hořčíkové slitiny nahradily hliníkové, které jsou méně citlivé na korozi způsobenou slanou vodu. Stroje byly průběžně modernizovány, aby se rozšířily jejich možnosti. Byly též vyvezeny do Indie.

Harrier II

Další vývoj probíhal v USA. Když americká námořní pěchota testovala Harrier, zjistila, že je to přesně ten typ letounu, který jí vyhovuje. Mohl startovat z výsadkových lodí.

První americkou verzí, kterou spoluvyvíjel koncern McDonnell Douglas, byl AV8A odvozený z verze GR3. Upraven byl pro nesení amerických protiletadlových střel Sidewinder.

McDonnell Douglas a BAE, jehož součástí se stal Hawker, vyvíjely druhou generaci Harrieru od poloviny sedmdesátých let. Už rezignovaly na nadzvukový let, mělo jít čistě o bitevník. Harrier II je zvětšený, má prodloužený trup a nové křídlo s větším rozpětím i výkonnější motor Pegasus 15.

Změn doznala avionika a elektronika, což umožnilo rozšířit spektrum výzbroje o rakety vzduch-vzduch AIM 120 AMRAAM, protizemní AGM 65 Maverick nebo laserem naváděné pumy Paveway. Standardně byl Harrier II vybaven zařízením pro doplňování paliva za letu.

US Marines první stroje AV8B vyráběné od roku 1983 zařadila do výzbroje v roce 1985, Briotové Harriery GR 5 v roce 1988. Harriery II dostávalo od roku 1987 i Španělsko.
Poslední britskou verzí je Harrier GR 7, USA spolu s Itálií a Španělskem ale připravily ještě variantu Harrier II Plus, který má prodlouženou příď. Do služby byl zařazován od roku 1993.

Bojové nasazení

Prvním konfliktem, kterého se Harriery účastnily, byla v roce 1982 válka o Falklandy, kde vzlétaly z lodí HMS Invincible a HMS Hermes. Nasazeny byly jak Sea Harriery, tak pozemní GR3 určené k bombardování argentinských pozic. Účastnily se i vzdušných bojů, v nichž využily manévrovacích schopností. Účastnily se i operací v Belize.

Celkem 86 AV-8B se zúčastnilo v roce 1991 války v Perském zálivu (1991), kde ničily pozemní cíle. Během 42 dnů nasazení v operaci Pouštní bouře uskutečnily 3 380 bojových letů, při nich nalétaly 4 112 bojových hodin a spotřebovaly přes 3 000 tun výzbroje s úspěšností vyšší než 90 procent.

Harriery byly nasazeny i nad Bosnou a Kosovem a nad Sierra Leone. Účastnily se operací v Afghánistánu a z paluby HMS Ark Royal startovaly k útokům na Irák.

Zatímco Británie v rámci úspor své Harriery GR7 vyřadila na konci roku 2010, tehdy sloužily na palubách lodí, kde nahradily námořní verze, USA je nadále využívají. Nasazeny byly i v Libyi.

Technické údaje   
TypHarrier GR3 AV-8B Harrier II
Délka14,27m14,12m
Rozpětí7,7 m9,25 m
Výška3,63 m3,55 m
Prázdná hmotnost6140 kg6340 kg
Maximální hmotnost11430 kg13 494 kg
Maximální rychlost1185 km/h1065 km/h
Dostup15 000 m15 000m
Motor Rolls Royce Pegasus 103Rolls Royce F402
Tah 95,6 kN105 kN