Hizballáh vznikl v roce 1982 na jihu Libanonu po vpádu Izraele pod vlivem íránské islámské revoluce. Záměrem bylo nastolit v Libanonu teokracii íránského typu, jež měla ukončit vleklou a krvavou občanskou válku. Dalším cílem ale bylo porazit Izrael, jenž vtrhl do Libanonu, kde měli útočiště palestinští radikálové, a ochránit šíity, kteří byli na jihu země pod silným tlakem maronitských křesťanů. Křesťanská Falangistická strana ovládala jih země s podporou Izraele.

Když Izrael v srpnu 1982 vyhnal z Libanonu palestinské bojovníky, jejich místo v odporu vůči Izraeli zaujaly právě milice Hizballáhu, které podnikly řady krvavých útoků nejen proti falangistům a izraelské armádě, ale také proti zahraničním silám působícím v Libanonu, zejména americkým. Milice zvané Islámský odpor používaly teroristický způsob boje, soustředily se na atentáty včetně sebevražedných a na únosy cizinců.

Nejtragičtější následky měl útok na kasárna americké námořní pěchoty v Bejrútu z 23. října 1983, kdy zemřelo 241 vojáků a dalších 81 bylo raněno. Už 18. dubna si ale exploze bomby v nákladním automobilu před americkým velvyslanectvím vyžádala život ředitele CIA v oblasti a dvou dalších Američanů. V následujícím roce při útoku na americké velvyslanectví v Bejrútu zahynulo 20. září 23 lidí. Američané, které také Hizballáh unášel, nebyli jedinými terči útoků, při atentátu na francouzské velitelství mezinárodních sil zahynulo 58 vojáků země galského kohouta.

Právě útok na kasárna vedl v roce 1984 k odchodu zahraničních jednotek z Libanonu. Do roku 1985 také odešly podle dohody ze 17. května 1983 mezi Libanonem, Izraelem a USA jednotky židovského státu, i když syrští vojáci v zemi zůstali.

Proměna v politickou stranu

Po skončení občanské války v Libanonu se Hizballáh transformoval v politickou stranu, voleb se poprvé účastnil v roce 1992 a hned získal 12 křesel ve 128členném parlamentu. Na rozdíl od ostatních účastníků občanské války v rozporu s dohodami nikdy neodzbrojil své milice, opakovaně ostřeloval sever Izraele raketami a podnikal nájezdy na posty izraelských vojáků a nepřestal ani s teroristickými činy. V roce 1992 spáchal atentát na izraelské velvyslanectví v Argentině a o dva roky později na židovské centrum v téže zemi. Oba útoky však popřel.

Když v roce 1996 opět ostřeloval sever Izraele raketami, což si vyžádalo několik mrtvých, podnikl židovský stát odvetnou operaci Hrozny hněvu. Civilisty varoval, aby opustili jih Libanonu, kde mínil zničit posty Hizballáhu. Naneštěstí jedna z izraelských bomb zasáhla tábor OSN ve městě Kana, odkud vypálil Hizballáh několik raket. Přes sto lidí zemřelo. Akce proto nepřinesla kýžené výsledky.

V roce 2000 se Izrael definitivně stáhl z jihu Libanonu, aktivity Hizballáhu se omezily, i když docházelo k dalším střetům, na sever Izraele dál dopadaly rakety a několik izraelských vojáků bylo uneseno. Vše pod záminkou, že Izrael okupuje oblast farem Šibaá na syrských Golanských výšinách.

Hizballáh si své pozice udržel i po divokém roce 2004, kdy po zavraždění expremiéra Rafika Harírího odešli ze země Syřané. Rezoluce RB OSN z konce roku 2004 jej vyzvala k odzbrojení, Hizballáh ji však nesplnil a dále rozšiřoval svůj raketový arzenál, v němž byly kromě oblikátních kaťuší i střely do raketometů Grad s delším doletem.

Ve volbách 2005 posílil své pozice v libanonském parlamentu, kde získal 14 křesel. Pomohlo mu, že kladl velký důraz na sociální problematiku, spravoval několik nemocnic a škol, což mu mezi chudými šíity přinášelo popularitu. Tu umocňovaly i vlastní televize al-Manar (Maják), vlastní rozhlasová stanici al-Nur (Světlo) a časopis as-Safer.

Válka s Izraelem

V červenci 2006 vypukla nečekaně válka Izraele se šíitským libanonským hnutím Hizballáh. Během 34 dnů si boje vyžádaly na 1300 mrtvých, především na libanonské straně. Izrael ovšem nedosáhl vytčených cílů, nepodařilo se mu ani osvobodit dva své vojáky, které militantní šíitský Hizballáh unesl. Hizballáh vypálil na Izrael 3970 raket a značnou část své síly si uchoval.

Boje byly velmi prudké a rozsáhlé. Izraelské letectvo uskutečnilo na 15 500 vzletů, z nichž deset tisíc připadalo na bojová letadla. V Libanonu bylo bombardováno na 7000 cílů. V bojích padlo 119 izraelských vojáků, střet si vyžádal také životy 44 izraelských civilistů, zraněno bylo 1350 civilistů a 400 izraelských vojáků. Na libanonské straně zahynulo 1191 osob včetně čtyř příslušníků mírových sil UNIFIL. Zraněno bylo 3600 osob včetně osmi příslušníků UNIFIL. Izrael uvedl, že zabil 500 až 800 příslušníků Hizballáhu, ten však přiznal ztrátu pouhých 250 svých bojovníků. Neustálé nálety a ostřelování jihu Libanonu vyvolaly exodus. Obyvatelé utíkali na sever i do Sýrie, nakonec své domovy opustilo na 300 000 lidí

Konflikt začal 12. července, kdy Hizballáh oznámil, že zadržuje dva izraelské vojáky, které unesl při přepadu izraelského postu. Další tři vojáky při útoku zabil. Izraelci se rozhodli útočníky pronásledovat, ovšem jejich tank padl do nepřátelské léčky, najel na nálož, která ho zneškodnila, což si vyžádalo další čtyři mrtvé. Osmý voják Izraelských obranných sil zahynul v přestřelce.

Už 13. července zahájil Izrael námořní a vzdušnou blokády Libanonu, která trvala dva měsíce. Podnikl také řadu náletů nejen na města na jihu Libanonu, ale i na Bejrút. Stejný den vypálil Hizballáh první rakety na izraelský přístav Haifa a ukázal tak, že je lépe vyzbrojen, než se myslelo.

Izrael zpočátku spoléhal na technickou a vzdušnou převahu, nakonec však přistoupil k pozemní ofenzívě a pronikl na jih Libanonu, neboť se mu nedařilo dosáhnout vytčených cílů a oslabit Hizballáh.

Boje byly ukončeny 14. srpna ráno na základě kompromisního návrhu, který hovořil o rozmístění 15 000 příslušníků modrých příleb na jihu Libanonu. Schválen byl 11. srpna, o den později s ním vyslovil souhlas i šéf Hizballáhu Hasan Nasralláh a 13. srpna jej odsouhlasil i Izrael. Tři dny po konci bojů se začala na jih Libanonu přesouvat libanonská armáda, jejíž vojáci střídali milice Hizballáhu.

Kvůli průtahům Izrael ukončil blokádu Libanonu 7. září. Večer otevřel vzdušný prostor a druhý den ukončil i námořní blokádu.

Hizballách si svou vojenskou i politickou sílu uchoval, i když musel stáhnout své bojovníky od hranic s židovským státem. Podle tehdejšího amerického ministra obrany Roberta Gatese vlastnil Hizballáh více raket než většina vlád světa.

Díky schopnosti ustát izraelskou převahu si Hizballáh vysloužil obdiv v arabském světě. To se pokusil několikrát zužitkovat na domácí politické scéně, postupně se mu povedlo zablokovat novou volbu prezidenta v roce 2007 a při využití vojenské síly také získat právo veta při formování vlády, i když se hnutí nacházelo v opozici.

Po parlamentních volbách v roce 2009 Hizballáh nejprve utvořil s nejsilnějším politickým blokem vládu národní jednoty, aby později do funkce premiéra dosadil vlastního člověka, sunitského miliardáře Nadžíba Míkátího. V jeho novém kabinetu obsadili lidé Hizballáhu 18 křesel z 30.

Zapojení do syrského konfliktu

Když v roce 2011 odstartovala série protivládních protestů v různých arabských zemích, známá jako Arabské jaro, Hizballáh to uvítal. Problém pro něj vyvstal poté, co se nepokoje přesunuly do Sýrie, jelikož syrský prezident Bašár Asad byl klíčovým spojencem Hizballáhu.

Poté, co se konflikt v roce 2012 rozrostl v občanskou válku, vyslal Hizballáh své vojenské jednotky na pomoc Asadovi. V roce 2014 se také přidal k Íránské intervenci v Iráku v boji proti Islámskému státu.

Írán i Sýrie označily vliv Hizballáhu za klíčový v boji jak proti syrským rebelům, tak proti Islámskému státu v Iráku. Díky svému zapojení do konfliktu také Hizballáh nabral klíčové vojenské zkušenosti, kvůli čemuž je vnímán jako čím dál větší riziko.

Větší vliv postupně nabíral Hizballáh i v Libanonu, kde se po parlamentních volbách v roce 2018 stal jednou z dominantních politických sil.

Hlavní představitelé Hizballáhu

Nejvyšším představitelem Hizballáhu je Hassan Nasralláh, který sice působil jako polní velitel, především je ale duchovní. Za duchovního vůdce je považován šejk Mohammed Hussein Fadlallah. Teroristické útoky zřejmě plánoval Imád Fajíz Mugnija.

Hizballáh podporuje kromě Íránu od konce 80. let ještě Sýrie, zejména to platilo za prezidenta Hafíze Asada. Z těchto zemí dostával Hizballáh peníze i zbraně, v Íránu se také cvičili jeho bojovníci.

Spojené státy, Kanada a Izrael označují Hizballáh za teroristickou organizaci, EU, Austrálie či Nový Zéland považují za teroristické jeho milice.