Osmdesátiletý Mubarak si zakládal na zdravém životním stylu. Podle svých slov nekouřil, nepil, sportoval a řídil se přísným denním rozvrhem. Možná i proto se mu podařilo strávit v úřadu rekordní dobu. Ačkoli v minulosti prohlásil, že hodlá sloužit Egyptu až do posledního dechu, zdravotní stav nakonec nebylo to, co ukončilo jeho politickou kariéru.

Husní Mubarak v roce 1999

Husní Mubarak v roce 1999

FOTO: fotobanka Profimedia

Zasadil se o smír s Izraelem

Do úřadu nastoupil Mubarak v říjnu 1981, týden poté, co islámští radikálové spáchali atentát na jeho předchůdce Anvara Sadata. Mubarak, který tenkrát seděl po jeho pravici, unikl jen o vlásek. Od té doby se vyhnul minimálně dalším šesti neúspěšným pokusům o atentát.

Polovojenský vůdce pokračoval po nástupu do funkce ve šlépějích svého předchůdce. Jako první vůdce arabského státu uzavřel mír s Izraelem, což mu vyneslo podporu Spojených států. Od nich pak každoročně dostával finanční pomoc. Stejně tak se podílel na potírání bujícího terorismu a na ekonomických reformách. Sám o sobě mluví jako o spojenci Západu a ohání se snahou o demokratizaci Egypta. Ten se mu podařilo dostat z mezinárodní izolace.

Od jeho nástupu do úřadu však v zemi s přestávkami panoval výjimečný stav, který státu uděloval rozsáhlé pravomoci ve věci zatýkání lidí a omezování osobní svobody.

Husní Mubarak v televizi roce 2011

Husní Mubarak v televizi roce 2011

FOTO: fotobanka Profimedia

Mubarak se narodil 4. května 1928 ve vesnici nedaleko Káhiry. Vystudoval vojenskou akademii a koncem 50. let patřil ke skupině důstojníků, kteří byli vyslání do tehdejšího Sovětského svazu. V 70. letech pak zastával funkce náměstka ministra obrany, velitele letectva a později i viceprezidenta.

Od roku 1981, kdy se stal prezidentem, obhájil tento post čtyřikrát. Teprve v roce 2005 ale při prezidentských volbách smělo nastoupit více kandidátů (do té doby byl volen v referendu). Od Mubaraka to bylo gesto, které mělo navodit atmosféru demokracie. Jeho největší rivalové, islámští fundamentalisté, však nebyli k volbám připuštěni.

Zvrat přišel v únoru 2011, kdy byl Mubarak pod tlakem masivních pouličních nepokojů v bouřlivé době tzv. arabského jara donucen k demisi. Změna to ale byl jen kosmetická - jeho pravomoci dočasně převzala nejvyšší vojenská rada v čele s tehdejším ministrem obrany Muhammadem Husajnem Tantávím, tedy vojenská junta, z jejíž řad Mubarak vzešel. Nejvyšší vojenská rada pak pozastavila platnost ústavy a rozpustila parlament.

Následovalo exemplární tažení proti Mubarakovi a řada obvinění. V polovině roku 2012 byl stárnoucí exprezident, jehož obhajoba poukazovala na to, že je vážně nemocný, odsouzen k doživotnímu trestu na základě obvinění z korupce a podílu na zabití stovek demonstrantů při protivládních nepokojích. Po jeho odvolání byl zahájen nový soudní proces počátkem roku 2013, v němž byl zproštěn jednoho obvinění z korupce a v srpnu 2013 byl po dvou letech propuštěn z vazby do domácího vězení.

Po zrušení jednoho obvinění z korupce byl Mubarak koncem roku 2014 shledán nevinným i v případě podílu na zabití osmi stovek protivládních demonstrantů. Ačkoli byl proces obnoven na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu, v březnu 2017 byl Mubarak definitivně zproštěn obvinění. Odpykal si tak pouze tři roky za zpronevěru státních peněz. Trest strávil ve vazbě.

Prezidentská propaganda v Egyptě

Prezidentská propaganda v Egyptě

FOTO: fotobanka Profimedia