Osmdesátiletý Mubarak si zakládá na zdravém životním stylu. Podle svých slov nekouří, nepije, sportuje a řídí se přísným denním rozvrhem. I proto se mu podařilo strávit v úřadu rekordní dobu. Ačkoli v minulosti prohlásil, že hodlá sloužit Egyptu až do posledního dechu, zdravotní stav nakonec nebylo to, co ukončilo jeho politickou kariéru.

Husní Mubarak v roce 1999

Husní Mubarak v roce 1999

FOTO: fotobanka Profimedia

Zasadil se o smír s Izraelem

Do úřadu nastoupil Mubarak v říjnu 1981, týden poté, co islámští radikálové spáchali atentát na jeho předchůdce Anvara Sadata. Mubarak, který tenkrát seděl po jeho pravici, unikl jen o vlásek. Od té doby se vyhnul minimálně dalším šesti neúspěšným pokusům o atentát.

Polovojenský vůdce pokračoval po nástupu do funkce ve šlépějích svého předchůdce. Jako první vůdce arabského státu uzavřel mír s Izraelem, což mu vyneslo podporu Spojených států. Od nich pak každoročně dostával finanční pomoc. Stejně tak se podílel na potírání bujícího terorismu a na ekonomických reformách. Sám o sobě mluví jako o spojenci Západu a ohání se snahou o demokratizaci Egypta. Ten se mu podařilo dostat z mezinárodní izolace.

Od jeho nástupu do úřadu však v zemi s přestávkami panuje výjimečný stav, který státu uděluje rozsáhlé pravomoci ve věci zatýkání lidí a omezování osobní svobody. Podle vlády je tento režim nezbytný pro boj s terorismem.

Husní Mubarak v televizi roce 2011

Husní Mubarak v televizi roce 2011

FOTO: fotobanka Profimedia

Jeho osud je nejistý

Mubarak se narodil 4. května 1928 ve vesnici nedaleko Káhiry. Vystudoval vojenskou akademii a koncem 50. let patřil ke skupině důstojníků, kteří byli vyslání do tehdejšího Sovětského svazu. V 70. letech pak zastával funkce náměstka ministra obrany, velitele letectva a později i viceprezidenta.

Od roku 1981, kdy se stal prezidentem, obhájil tento post čtyřikrát. Teprve v roce 2005 ale při prezidentských volbách smělo nastoupit více kandidátů (do té doby byl volen v referendu). Od Mubaraka to bylo gesto, které mělo navodit atmosféru demokracie. Jeho největší rivalové, islámští fundamentalisté, však nebyli k volbám připuštěni.

Prezidentská propaganda v Egyptě

Prezidentská propaganda v Egyptě

FOTO: fotobanka Profimedia