Rittig se narodil 3. ledna 1963. Při svém studiu na učilišti v oboru prodavač a lahůdkář absolvoval praxi v lahůdkářství U Paukertů, které bylo považováno za prominentní místo. Tam pravděpodobně získal konexe na vlivné kontakty.

Po vyučení nastoupil do prodejny státního podniku Potraviny Praha v centru města. V období let 1983-1985 byl, jako vedoucí prodejny, přímo zodpovědný za vznik obřího manka ve výši 766 tisíc korun. Nejvyšší soud ho za to poslal do vězení na devět let. Po pěti letech se však dostal díky Havlově amnestii na svobodu.

Po propuštění začal podnikat v oblasti dopravy a prodeje luxusního značkového zboží v pražské Pařížské ulici, což mu přineslo takové množství kapitálu, že mohl sponzorovat sportovní utkání a získat přístup do špičky byznysu a politiky.

Vytvořil si silnou pozici v ODS a jednat s ním chodila i exšéfka Nečasova kabinetu a jeho současná manželka - Jana Nagyová - Nečasová. V roce 2013 se právě tyto kontakty staly jedním z důvodů k policejní razii na Úřadu vlády, která způsobila pád Nečasova kabinetu. V červnu téhož roku prohledala policie jeho kancelář i vilu na Vinohradech. Sám Rittig byl tou dobou v Monaku. Trvalo měsíce, než si policie pro Rittiga přišla a začala s vyšetřováním.

Dům Iva Rittiga na pražských Vinohradech

Dům Iva Rittiga na pražských Vinohradech

FOTO: Milan Malíček, Právo

Státní zlaté žíly

Na konci května 2016 začal soud projednávat kauzu, která se týkala právě Nečasové, Rittiga a dvou advokátů. Podle obžaloby totiž měla Nečasová v roce 2012, když ještě působila jako šéfka Nečasova kabinetu, vynést z Úřadu vlády zprávu Bezpečnostní informační služby (BIS).

Obžaloba také tvrdí, že se Rittig s advokátem Tomášem Jindrou dozvěděli od Nagyové o existenci utajovaného materiálu a údajně dovodili, že se týká právě jich. A tak měl prý Rittig dohodnout schůzku svého právníka Davida Michala s Nečasovou, kde mu měla exšéfka kabinetu vyzradit obsah zprávy.

Spis dále tvrdí, že se poté 27. března 2012 všichni tři muži sešli v jednom z pokojů pražského hotelu Ventana, aby Michal sdělil ostatním, o čem s Nečasovou mluvil. Dále podle obžaloby vyplývá z odposlechů, že trojice projednávala situaci týkající se státních firem. Některé z nich, konkrétně ministerstvo zemědělství, Pozemkový fond, Budějovický budvar a Lesy ČR, měli v debatě nazvat „zlatými žilami”.

Po debatě o „zlatých žilách” údajně konstatovali, že hlavním vzkazem Nagyové má být jakési varování, aby si dávali větší pozor.

Celý jejich rozhovor nahrávala policie a u pražského městského soudu, který se konal na konci května 2016, jej použila jako důkaz obžaloby z úniku tajné zprávy BIS, respektive z trestného činu ohrožení utajované informace.

Pražský městský soud případ odročil na konec srpna 2016.

Ivo Rittig s právníkem Davidem Michalem

Ivo Rittig s právníkem Davidem Michalem

FOTO: Petr Horník, Právo

Další Rittigovy kauzy

Pozornost médií si vysloužil poprvé v roce 1999 v souvislosti s nestandartními úvěry od Komerční banky v hodnotě několika set miliónů korun, které Rittigovy firmy údajně nesplatily a dluh byl vyveden do České konsolidační agentury.

Rittigovo jméno padlo i v souvislosti s kauzou někdejšího poslance Vladimíra Doležala (ODS), obviněného z uplácení člena zastupitelstva Prahy 10 Tomáše Hrdličky. Z odposlechů podle policie vyplývá, že se Doležal snažil zasahovat do vyšetřování svého případu. Nezjištěným způsobem mu s tím měl pomáhat právě Ivo Rittig. Odposlechy, jejichž přepisy přišly do redakce Práva, si můžete přečíst zde.

Na další z Rittigových podivných činností upozornila Transparency International (TI), které se nelíbil způsob, jakým poradenská firma Rittig and Partners vypracovávala podklady vývoje Etického kodexu pro státní firmu Lesy České republiky. Za tyto podklady si měla firma naúčtovat 1 720 000 korun, což prý považovala za adekvátní cenu. Podle TI na zakázku nedohlížela dozorčí rada, která měla posoudit, zda byla vůbec nutná spolupráce s externí firmou.

V září 2014 si Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) posvítil na některé advokáty kanceláře MSB Legal v souvislosti s firmou Oleo Chemical, která byla napojena na podniky blízké Rittigovi, a měla dodávat předraženou bionaftu pro pražský dopravní podnik.

Později se však ukázaly další neprůhledné aktivity firmy. Policie obvinila 10 lidí včetně Rittiga z několika trestných činů včetně krácení daně a porušení povinnosti při správě cizího majetku. Obvinění podle policie pracovali jako organizovaná skupina a vyváděli peníze z Oleo Chemical. Podle kriminalistů měla firma požadovat od Cokeville Assets poradenství, které však mělo probíhat jen „naoko”. Takto se prý podařilo dopravit na Rittigův účet 20 miliónů korun.

Právě Cokeville Assets měla figurovat i v další kauze, která se tentokrát týkala předražených jízdenek pro dopravní podnik. Na toto napojení upozornil už v roce 2012 Karel Randák z Nadačního fondu proti korupci.

Lobbista Ivo Rittig obviněný v kauze tunelování firmy Oleo Chemical byl propuštěn 27. září na svobodu.

Lobbista Ivo Rittig obviněný v kauze tunelování firmy Oleo Chemical byl propuštěn 27. září na svobodu.

FOTO: Michal Kamaryt, ČTK

Ten později obvinil Rittiga z toho, že na jeho účty přicházely desítky miliónů korun z pražského dopravního podniku. Rittig se však bránil a dokonce uvedl, že „je šokován, jak bezostyšnému osočení byl vystaven”.

Společnost Neograph, která dodávala pro DPP jízdenky, spolupracovala s firmou Cokeville Assets Inc. Za zprostředkování smlouvy měla tato společnost dostávat z každého lístku 17 haléřů. Karel Randák z protikorupčního fondu tvrdil, že firma Cokeville měla smlouvu právě s Rittigem, a na základě této smlouvy měla firma lobbistovi vyplácet provize ve výši 160 tisíc eur měsíčně a procenta ze zisku. Další peníze měly putovat na Rittigův účet za náhradní díly pro tramvaje.

V červnu 2015 byl Rittig společně s dalšími 13 lidmi obviněn z praní špinavých peněz kvůli zakázkám na SMS jízdenky, m-peněženky, prodej kupónů a tisk papírových jízdenek. Podle policie se i tentokrát jednalo o organizovanou skupinu, která peníze propírala po dobu šesti let přes několik firem z daňových rájů.

Rittig měl do 21. května 2014 povolení k trvalému pobytu v Monaku, od dubna 2014 má uděleno vízum emirátu Dubaj, které potrvá až do 19. dubna 2017.