Absolventka Obchodní a Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické, která se narodila 29. srpna 1964, si během studií vydělávala i jako uklízečka. Poté ale zamířila do Československé televize, kde obsadila místo redaktorky domácí rubriky, přičemž se zabývala zejména problematikou Občanského fóra a privatizace.

Jana Bobošíková

Jana Bobošíková při prezidentské kandidatuře v roce 2008

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Během devadesátých let pracovala jako redaktorka Hospodářských novin, České televize a spolupracovala s Frekvencí 1 a Radiožurnálem. Její jméno se dostalo do povědomí občanů poté, co se v roce 2000 stala tváří krize v České televizi. Během ní se na necelé dva měsíce stala ředitelkou zpravodajství ČT.

Nedlouho poté, co opustila Kavčí Hory, ji do svých řad přetáhla televize Nova, kde následující tři roky moderovala politickou talkshow Sedmička.

Šplhání po kariérních příčkách

Do politiky vstoupila pražská rodačka v roce 2000, kdy dělala poradkyni předsedy Poslanecké sněmovny, kterým byl tehdy Václav Klaus. Bobošíková se nikdy netajila obdivem k pozdějšímu prezidentovi. Mnozí ji dokonce podezírají, že její kandidatura na hlavu státu v roce 2008 sloužila jen pro odlákaní hlasů pro Klausova protikandidáta Jana Švejnara. Nakonec odstoupila ještě před prvním kolem volby. Do ní ji nominovali komunisté, ačkoli sama tíhne výrazně doprava.

V roce 2004 byla zvolena za hnutí Nezávislí do Evropského parlamentu. Tam působila ve výboru pro regionální rozvoj a meziparlamentní delegaci Evropského parlamentu a Ukrajinské republiky. Zapsala se mimo jiné jako odpůrkyně Lisabonské smlouvy. Mezitím v roce 2006 založila stranu Politika 21 a stala se její předsedkyní.

Do Evropského parlamentu neúspěšně kandidovala ještě v roce 2009 za koalici Suverenita. Téhož roku se zúčastnila konkurzu na generálního ředitele ČT. Neúspěšně.

Jako lídr Suverenity se o rok později pokoušela o zisk poslaneckého mandátu v dolní komoře. Před volbami tvrdila, že pokud neuspěje, s politikou skončí a bude se věnovat byznysu. [celá zpráva]

V roce 2010 se pokoušela dostat do Senátu, ale neuspěla. Zkoušela to i rok později v doplňovacích volbách po smrti senátora Jiřího Dienstbiera st. Ani tehdy ale nepoustoupila ani do druhého kola.

V roce 2012 se zařadila mezi kandidáty v přímé volbě prezidenta.

První kolo první přímé volby prezidenta z 11. a 12. ledna 2013 přineslo Janě Bobošíkové poslední místo z devíti kandidátů. Podpořilo ji 2,39 procenta voličů, což znamenalo zisk 123 171 hlasu. Bobošíková za svůj neúspěch částečně vinila ministerstvo vnitra, které ji prý poškodilo, když předsedkyni Suverenity vyřadilo z volby kvůli chybovosti na podpisových arších. Správní soud ji ale do prezidentského klání vrátil.

Jan Fischer a Jana Bobošíková.

Jan Fischer a Jana Bobošíková v debatě před prezidentskou volbou.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Bobošíková se začala více věnovat své straně. V srpnu 2013 se pokoušela spojit pravici do voleb pod vedením exprezidenta Václava Klause. Ten ale nakonec odmítl.

V roce 2013 se stala předsedkyní strany Hlavu vzhůru – volební blok (dříve SUVERENITA – POLITIKA 21). S hnutím ve volbách do Sněmovny v roce 2013 neuspěla.

V roce 2015 byla Bobošíková zvolena předsedkyní lidické pobočky Českého svazu bojovníků za svobodu. Její zvolení vedlo k odchodu posledních tří žijících lidických žen z tohoto hnutí. „Na sklonku svých životů si nepřejeme, aby lidický odkaz byl předmětem její (Bobošíkové) politické kariéry,” uvedly tehdy ženy. Připomínaly i její xenofobní výroky.