Od roku 1968 do konce 80. let pobýval v exilu. V 70. letech v Hamburku vystudoval biologii, věnoval se i filozofii a bohemistice. Od roku 1989 byl poradcem v oblasti transformace Československa a později i České republiky.

Od doby německého exilu publikuje v odborných časopisech a na internetu práce tematicky zaměřené mimo jiné na česko-německé vztahy. S příspěvky z oblasti evropské politiky, fungování evropských institucí a mezinárodních vztahů vystupuje také v rozhlase a televizi. Od 90. let vedl semináře na Evropské akademii Berlín. Učí také na Katedře masové komunikace Karlovy univerzity.

Expert na sociální spravedlnost

Hovoří pěti jazyky a veřejné činnosti se věnoval také v USA, Rakousku či Polsku. V oblasti evropských studií se zabýval především demokratizačními procesy po roce 1989 a přípravě členství v EU. Na téma Unie vydal v roce 2004 publikaci „Srozumitelně o Evropské unii“.

Posledních dvacet let se veřejně angažuje v debatách, které se zaobírají etickými tématy, jako je sociální spravedlnost, genderová problematika nebo reflexe holocaustu. Z hlediska reflexe lidských práv se ve spolupráci s Helsinským výborem zabýval také Srbskem za Miloševičovy éry.

V letech 2012-13 byl ředitelem Evropského institutu odkazu šoa.