Narodil se 27. května 1969 ve Washingtonu, kde byl jeho otec Jiří Dienstbier starší zahraničním korespondentem Československého rozhlasu, tak získal i občanství USA. Po rozchodu rodičů vyrůstal s matkou Zuzanou Dienstbierovou, která stejně jako Dienstbier starší patřila k první vlně signatářů Charty 77.

Ačkoliv byl jako dítě kvůli politické angažovanosti svých rodičů perzekuován, koncem 80. let v době probíhající přestavby se mu podařilo dostat na vysokou školu uvolnění a podařilo se mu dostat na vysokou školu na strojní fakultu ČVUT.

V té době se podílel na činnosti nezávislé studentské skupiny zástupců pražských fakult, která zorganizovala manifestaci 17. listopadu 1989. Poté byl členem celostátního stávkového výboru studentů.

Po listopadové revoluci složil v roce 1990 přijímačky na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Školu dostudoval po šesti a půl letech, přestávku měl kvůli výkonu svého mandátu. Dav roky byl poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění ČSFR jako zástupce studentů.

Po ukončení studia nastoupil jako advokátní koncipient do advokátní kanceláře exkomunistického expremiéra Mariána Čalfy Čalfa, Bartošík a partneři, později se stal partnerem. Kromě advokátní praxe se soustředil na komunální politiku.

Šéf Strany zelených Ondřej Liška (uprostřed) potvrzuje podporu kandidátovi ČSSD Jiřímu Dienstbierovi ml. (vlevo) v doplňovacích volbách do Senátu na Kladensku.

Šéf Strany zelených Ondřej Liška (uprostřed) potvrzuje podporu kandidátovi ČSSD Jiřímu Dienstbierovi ml. (vlevo) v doplňovacích volbách do Senátu na Kladensku.

 

Dienstbier prošel spolu se svým otcem nástupnickou stranou Občanského hnutí, Svobodnými demokraty, za něž byl v roce 1994 zvolen zastupitelem městské části Praha 2. Od roku 1997 je členem ČSSD, za kterou kandidoval na nevolitelném místě i ve volbách 1998 a 2002. Znovu byl zastupitelem v letech 2006 až 2010 už jako lídr kandidátky.

V pražských komunálních volbách v roce 2010 kandidoval vedle Bohuslava Svobody a Zdeňka Tůmy na primátora Prahy. ČSSD sice získala v historii pražských komunálních voleb nejlepší výsledek, ale Dienstbier odstoupil z týmu vyjednavačů, kvůli konfliktu se spolustraníkem Petrem Hulinským a prosazování koalice s ODS.

V lednu 2011 kandidoval Dienstbier na post předsedy pražské ČSSD proti Petru Hulinskému. Měl smůlu a skončil v poli poražených.

Po smrti svého otce v roce 2011 se stal kandidátem ČSSD na uvolněné senátorské křeslo. Doplňovací volby v Kladně vyhrál a stal se senátorem.

V září 2012 rezignoval na post zastupitele hlavního města Prahy s tím, že necítil možnost prosadit v zastupitelstvu své představy.

Jiří Dienstbier ml.

Jiří Dienstbier mladší

FOTO: Ondřej Lazar Krynek, Novinky

 

Na přelomu roku 2011 a 2012 přišel ekonom a europoslanec ČSSD Jiří Havel s myšlenkou nominovat do přímých prezidentských voleb Dienstbiera. Na veřejnosti se tato idea objevila poprvé až v únoru 2012. Nominace zpočátku neměla v ČSSD jasnou podporu, nakonec 19. května ústřední výkonný výbor ČSSD schválil nominaci Dienstbiera jako jediného kandidáta.

V předvolební kampani se velmi ostře vymezoval proti Miloši Zemanovi, bývalému předsedovi ČSSD. Nakonec skončil v prvním kole prezidentské volby na čtvrtém místě. Zhruba tak potvrdil šance, které mu dávaly předvolební průzkumy, a získal 16,12 procenta hlasů. Podle politologů mu část podpory odsál vítěz 1. kola Miloš Zeman.

 

Jiří Dienstbier po prvním kole prezidentské volby.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

V předčasných říjnových volbách, které se konaly v roce 2013, obsadila ČSSD první místo se 20,45 procenta hlasů. Po dlouhých 95 dnech byla jmenována nová koaliční vláda složená z ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL. Dienstbier v ní obsadil  křeslo ministra bez portfeje pro oblast lidských práv.