Severní Korea představuje relikt z dob studené války, který přetrval v petrifikovaném stavu až do současnosti, byť se po pádu Sovětského svazu světová socialistická soustava rozpadla a Čína prodělala v posledním čtvrtstoletí ohromné proměny a stala se z ní jedna z nejvýznamnějších světových ekonomik.

KLDR však žádné výrazné společenské a hospodářské změny neprodělala a představuje jeden z nejobskurnějších režimů současnosti - militaristický totalitní stát, ve kterém hraje hlavní roli armáda. S jistou nadsázkou by se dal označit za druh konfuciánského šógunátu s dědičným vládcem. Kult jeho osobnosti spíše než stalinský připomíná zbožštění japonského císaře.

Pchjongjang s náměstím Kim Ir-sena a věží čučche

Pchjongjang s náměstím Kim Ir-sena a věží čučche

FOTO: Profimedia.cz

V posledních pětadvaceti letech, po rozpadu bipolárního světa ovládaného dvěma supervelmocemi, se situace okolo KLDR vyhrotila. V zemi nedošlo k žádným výrazným politickým a společenským proměnám. Ve změněném světě se však cítí osamocená a ohrožená, protože doba podobným režimům nepřeje.

Pchjongjang se proto rozhodl vsadit na odstrašování zbraněmi hromadného ničení, které začal vyvíjet během devadesátých let, což ho dostalo do ještě větší izolace, neboť čelí sankcím Rady bezpečností OSN. Zatímco armádní programy spolykaly ohromné prostředky, lid KLDR žije v bídě a trpí podvýživou související s hladomory.

Socha Kim Čong-ila (vpravo) v Pchjongjangu v „nové“ bronzové bundě

Sochy Kim Ir-sena (vlevo) a Kim Čong-ilav Pchjongjangu

FOTO: Reuters

 

KLDR svůj jaderný program završila v roce 2006 prvním jaderným výbuchem, po němž následovaly v letech 2009 a 2012 dva další. Současně v roce 2012 vypustila úspěšně svou první umělou družici, čímž prokázala značný pokrok v oblasti balistických raket, i když stále využívají technologii padesátých let a o jejich přesném navádění na cíl v případě vojenského využití nelze hovořit.

Vznik KLDR

Situace na Korejském poloostrově, kde jsou v současné době existují dva znepřátelené státy, má kořeny na konci 19. století, kdy se Japonsko rozhodlo pro expanzi. V Portsmouthské smlouvě, která v roce 1905 ukončila rusko-japonskou válku, se Moskva zavázala, že bude ctít japonské zájmy v Koreji, a v tajném Taft-Kacurovu memorandu z téhož roku USA uznaly Koreu jako součást sféry japonského vlivu výměnou za souhlas Japonska s tím, že císařství uzná Filipíny jako oblast amerického zájmu. Japonsko ji 22. srpna 1910 anektovalo.

Samostatnost získala Korea až po porážce Japonska ve druhé světové válce, ovšem byla rozdělena, protože sever osvobodila Rudá armáda. Sovětský svaz splnil svůj slib, že tři měsíce po ukončení bojů v Evropě zahájí tažení proti císařskému Japonsku. Rudá armáda zahájila operaci Srpnová bouře 9. srpna, tedy v den, kdy Američané svrhli atomovou bombu na Nagasaki.

I když japonský císař Hirohito 15. srpna oznámil kapitulaci, boje s kvantungskou armádou pokračovaly až do 19. srpna. Pchjongjang osvobodila Rudá armáda 24. srpna. Sovětský svaz dodržel dohodu a nepřekročil demarkační linii na 38. rovnoběžce. Na jihu převzaly moc národní výbory, tvořené partyzány bojujícími proti Japoncům, protože Američané se vylodili v Inčchonu až 8. září.

Plán sjednotit obě Koreje však selhal, protože se obě vyvíjely zcela odlišně. Spojené státy neuznaly Korejskou lidovou republiku, která spontánně vznikla na jihu ,a ustavily tam vlastní okupační správu. Rozdělení země potvrdila v prosinci 1945 moskevská konference ministrů zahraničí SSSR, USA a Velké Británie s tím, že prozatímní správa potrvá pět let, a pak by se měla země sjednotit. Ochota velmocí podílet se na sjednocení Koreje ale ochabla, protože propukla studená válka. Obě strany se v ní pokoušely udržet si své pozice v každé části světa.

V únoru 1946 se na severu stal předsedou Prozatímního lidového výboru v Severní Koreje Kim Ir-sen, na jihu stanul v témže roce v čele Li Syn-man. Na rok 1948 byly sice naplánované celonárodní volby pod patronací Prozatímní komise OSN, které měly rozhodnout o tom, kdo ve sjednocené Koreji bude vládnout, ale Pchjongjang je odmítl . Konaly se jen na jihu, kde v nich 10. května zvítězil Li Syn-man, který 15. srpna 1948 vyhlásil Korejskou republiku. Pchjongjang na to zareagoval, 9. září byla vyhlášena Korejská lidově demokratická republika (KLDR) v čele s premiérem Kim Ir-senem.

Korejská válka

Napětí na Korejském poloostrově dále narůstalo a došlo k několika střetům na hranicích, nejvýznamnější se odehrál v květnu 1949 na poloostrově Ondžin, kde  25. června 1950 propukla Korejská válka. Konflikt trval tři roky a skončil příměřím podepsaným 27. července 1953.

Měl tři fáze. V první útočící Sever postoupil za dva měsíce až hluboko na jih k Pusanu, který však už nedobyl, protože se americké jednotky se 15. září vylodily v týlu u Inčchonu poblíž Soulu. Mezinárodní síly do konce září severokorejské jednotky z jihu vyhnaly.

V říjnu začala druhá fáze, kdy mezinárodní jednotky OSN pod americkým velením zahájily postup na sever až k čínským hranicím, k nimž se přiblížily na konci listopadu. Severní Koreji přišla na pomoc Maova Čína, která tam vyslala několik divizí Čínských lidových dobrovolníků. Ti odrazili Američany a s jejich pomocí Korejská lidová armáda osvobodila Pchjongjang. Začátkem roku 1951 zahájili postup na jih, přičemž obsadili Soul, ale pak byli zatlačeni zpět.

Fronta se stabilizovala podél 38 rovnoběžky a začala třetí fáze zákopové války, kde Američané využívali převahy ve vzduchu k náletům na infrastruktury a města - Pchjongjang byl zničen ze 75 procent, Wonsan z 80 procent, a Hungnam z 85 procent a Sinandžu zcela. Zničena byla většina mostů i tratí a v závěrečné fázi války byly poškozeny i přehrady, aby se podařilo udržet sever u jednacího stolu.

Válka si vyžádala na 4 milióny obětí, z toho dva milióny na severu.

Československo dohlíželo na příměří

Dohodu o příměří, na jejíž dodržování dohlíželo v Dozorčí komisi neutrálních států Československo s Polskem, Švédskem a Švýcarskem, měla vystřídat mírová smlouva, ta však nikdy podepsána nebyla a dojednat sjednocení se nepodařilo, protože ani jedna strana se nemínila vzdát moci.

Ženevská jednání v roce 1954 ani 7. Valné shromáždění OSN průlom nepřinesla. Li syn-man začal v prosinci 1954 vyhrožovat, že když Koreu nesjednotí OSN, udělá to sám, ale nové boje už nepropukly, na obnovení konfliktu neměl zájem ani Sovětský svaz ani Čína, natož USA. Korejský poloostrov však zůstal rozdělen i po rozpadu Sovětského svazu, v KLDR ke změnám nedošlo.

Obnova KLDR

Po ukončení bojů v roce 1953 probíhala obnova KLDR. Významnou měrou k ní přispělo i Československo, které už za války vyslalo do KLDR polní nemocnici a poskytovalo i léky a nevojenská zařízení.Českoslovenští experti pomáhali nejen se stavbou nemocnice v Čchongdžinu, ale i s obnovou přehrad a rozvojem strojírenství. Praha dodávala strojní zařízení i lokomotivy, autobusy a automobily.

Severní Korea byla považována za druhou nejprůmyslovější zemi v Asii po Japonsku a prodělávala v prvních poválečných letech prudký rozvoj. Ten se ale v sedmdesátých letech zastavil.

Čučche a songun

KLDR se postupně odklonila od marxismu a vzdalovala se i komunistického bloku, což se ještě prohloubilo po roztržce mezi Čínou a SSSR. Odklon dokumentovala idea čučche, kterou vyhlásil Kim Ir-sen v roce 1955. Zdůrazňuje naprostou nezávislost země. Zahrnuje v sobě prvky nacionalismu a konfucioanismu i stalinských a maoistických revizí marxismu.

Základem jsou tři ideje - nezávislá politika, ekonomická soběstačnost a zabezpečená obrana země. Někdy je ideologie chápána je druh náboženství a rozhodně rozvoji ekonomiky nenapomáhá.

Severokorejská vojenská letadla nad věží čučche v Pchjongjangu

Severokorejská vojenská letadla nad věží čučche v Pchjongjangu

FOTO: Profimedia.cz

Postupně ale stále větší roli začal hrát princip songun, který stanovil, že hnacím motorem společnosti je armáda. KLDR se dále militarizovala a hlavní roli v zemi přebírala armáda.

V zemi se také stále více začaly projevovat feudální tendence vrcholící v dynastickém principu, kdy se vůdcem Severní Koreje po smrti Kim -Ir-sena stal v roce 1994 Kim Čong-il.

Severokorejský vůdce Kim Čong-il

Severokorejský vůdce Kim Čong-il

FOTO: Reuters

Za jeho vedení se ekonomická krize prohloubila, protože reformy, které se snažil uvést, byly neúspěšné a hospodářství rozvrátila. Zemi postihl v devadesátých letech hladomor, který si vyžádal desítky tisíc obětí a dokonce dovedl KLDR k jednacímu stolu, neboť nutně potřebovala potravinovou pomoc.

Program jaderného zbrojení

Kim Čong-il po rozpadu SSSR a proměně Číny vsadil na vývoj jaderných zbraní a jejich nosičů, aby zajistil bezpečnost země ve světě, kde ztrácel ochránce. V polovině devadesátých let KLDR souhlasila se zmrazením jaderných aktivit a až do roku 2002 uváděla, že její jaderný program je čistě civilní.

V říjnu 2002 ale USA oznámily, že KLDR byla pod tlakem důkazů nucena přiznat, že pokračovala řadu let v tajném programu vývoje jaderných zbraní nehledě na dohodu z roku 1994. O dva měsíce později KLDR vyhostila inspektory OSN.

Severní Korea 10. ledna 2003 odstoupila od Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT) a 10. února 2005 Pchjongjang oficiálně oznámil, že má jaderné zbraně na svou obranu proti USA.

V říjnu 2006 země provedla úspěšnou jadernou zkoušku. Už o tři měsíce dříve provedla zkoušku několika raket včetně balistické střely Tepodong-2, schopnou zasáhnout Japonsko.

Severní Korea ale dál uplatňovala metodu cukru a biče. V únoru 2007 před delegáty USA, Číny, Japonska, Ruska a Jižní Koreje slíbila ukončit jaderný program výměnou za potravinovou pomoc. V červenci byl zastaven provoz reaktoru v Jongbjon a koncem června 2088 KLDR zničila chladící věž jongbjonského reaktoru. V říjnu na oplátku USA vyřadily Severní Koreu ze seznamu zemí podporujících terorismus.

V lednu 2009 ale KLDR oznámila, že si zachová své jaderné zbraně tak dlouho, dokud Spojené státy budou vlastním jaderným arzenálem podporovat Jižní Koreu. V dubnu 2009 se KLDR se pokusila vypustit satelit. Start rakety byl považován za test balistické střely.

Prach a dým nad zlikvidovanou chladící věží v Jongbjonu

Prach a dým nad zlikvidovanou chladící věží v Jongbjonu

FOTO: Nová Čína, Reuters

Druhý, silnější podzemní jaderný výbuch provedla KLDR 25. května 2009 a na konci listopadu 2010 severokorejští činitelé řekli americkému jadernému expertovi Siegfriedu Heckerovi, že v Jongbjonu instalovali 2000 centrifug na obohacování uranu, takže země už není závislá jen na plutoniu získávaného z reaktorů.
Napětí se ale netýkalo jen jaderného programu - 26. března 2010 byla potopena jihokorejská fregata Čchonan. Zřejmě ji zasáhlo severokorejské torpédo. Na lodi zahynulo 48 námořníků.

Dva životy si vyžádalo 23. listopadu 2010 ostřelování jihokorejského ostrova Jonpchjong severokorejskými dalekonosnými děly.

Ani po smrti Kim Čon-ila 17. prosince 2011 a nástupu jeho nejmladšího syna Kim Čong-una k moci se vývoj v zemi nezměnil a eskalace napětí pokračovala. Severní Korea se 13. dubna 2012 pokusila vypustit družici, raketa však několik minut po startu explodovala. Družici se jí podařilo vypustit až 12. prosince 2012. Vynesla ji raketa Unha-3, která může sloužit i jako balistická raketa.

Start severokorejské rakety s družicí

Start severokorejské rakety s družicí

FOTO: Kyodo, Reuter

Situace se dále vyhrotila v roce 2013, když 12. února KLDR provedla třetí jaderný test, zřejmě odpálila uranovou nálož.

KLDR 11. března 2013 vypověděla dohodu o příměří z roku 1953 a 30. března oznámila, že vstoupila do válečného stavu s jihem. O den později vyhlásil Kim Čong-un novou strategickou linii ekonomického růstu a současně další rozvoj jaderných odstrašujících sil.

Severní Korea

Severní Korea

FOTO: David Ryneš, Yahoo Maps

 Geografie

Korejská lidově demokratická republika se leží ve východní Asii na severu Korejského poloostrova. Zaujímá rozlohu 120 540 km a žije v ní 23 miliónů obyvatel.

Na severu hraničí s Čínou, přičemž hranici tvoří řeka Jalu. Na severovýchodě má krátkou hranici s Ruskem. Na jihu sousedí s Korejskou republikou. Omývají ji dvě moře, Žluté na západě a Japonské na východě.

Země je hornatá. Na severu leží nejvyšší hora, posvátná sopka Pektusan (2774 m).