Konzervativec a nacionalista s částečně maďarským původem se narodil 17. března 1952 v Praze. Vystudoval Filosofickou a Právnickou fakultu UK a Vysokou školu ekonomickou.

Podle serveru Euportal.cz Bátoru v 70. letech vyhodili z Filosofické fakulty, a začal se tudíž živit jako číšník v podniku Restaurace a jídelny. V průběhu následujících let pracoval například ve Škodaexportu, ČEZu, působil jako generální ředitel společností GMA 91 a Artia a jako náměstek ředitele obchodního úseku ČKD Holding Praha. V letech 2006-2007 vedl developerský projekt v podniku Hypo-consult.

Ve svém životopise hovoří Bátora o bohaté protirežimní činnosti za socialismu. Zmiňuje například dvouměsíční exil v Paříži.

Za svůj život prošel několika politickými stranami. V 80. letech byl členem Československé strany socialistické, na počátku 90. let vstoupil do Národní sociální strany a až do roku 2001 byl členem ODA. V roce 2006 kandidoval Bátora za krajně pravicovou Národní stranu do Poslanecké sněmovny. Později vstoupil do Strany svobodných občanů, kterou opustil, aby v roce 2010 kandidoval za Suverenitu Jany Bobošíkové do Senátu.

Tahanice kolem personálního ředitele

Na jaře roku 2011 jej ministr školství Josef Dobeš dosadil na post ekonomického poradce a později ředitele personálního odboru. Kvůli tomu se strhla rozsáhlá tahanice vládních stran.

Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg v tisku uvedl, že na přímé odvolání Ladislava Bátory si nikdo netroufá, jelikož má vysoké krytí, čímž naznačil, že za Bátorou stojí prezident Václav Klaus i ministr školství Josef Dobeš. V reakci na to Bátora na svém facebookovém účtu napsal: „Chudáček starej… To se mu to bezostyšně prská, když ví, že ho přinejmenším ze tří důvodů nemohu vyzvat na souboj...".

Ministr Josef Dobeš se následně pod nátlakem za Bátorův výrok omluvil a distancoval se od něj. Ministrům TOP 09 však tento krok nestačil a odmítali se zúčastnit jednání vlády. Dobeš poté Bátoru z postu personálního ředitele odvolal a dal mu místo zástupce šéfky jeho kabinetu.