Orionů bylo od roku 1960 do roku 1990 vyrobeno 734. Využívají je letectva 18 zemí, většinou pobřežních států. V Evropě je mají ve výzbroji Španělsko, Nizozemsko, Portugalsko, Německo a Norsko.

Koncepčně jde o stroj z padesátých let, blízký dopravním letadlům jako je sovětský Iljušin-18 nebo britský Bristol Britannia. Také je odvozen z dopravního Lockheedu L-188 Electra.

Japonský Lockheed P-3C startuje se v Sepangu připravuje ke startu k letu v rámci pátrání po zmizelém boeingu.

Japonský Lockheed P-3C v Sepangu

FOTO: ČTK/AP

S přizpůsobenou verzí vyvíjené electry se Lockheed v roce 1957 přihlásil do soutěže na náhradu hlídkových a protiponorkových strojů Lockheed P2V Neptune a Martin P5M Mariner a o rok později ji vyhrál.

Zatímco electra vzhledem k nástupu první generace proudových letadel Boeing 707 a Douglas DC-8 příliš neuspěla, u orionu tomu bylo jinak. Jeho úkolem nebylo přepravit co nejrychleji a nejvíce cestujících na dálkových trasách, ale musel být schopen podnikat mnohahodinové hlídkové lety a být schopen odhalit a zlikvidovat nepřátelské ponorky.

Jihokorejský pátrací Lockheed P-3C Orion před startem z australské základny Pearce u Perthu

Jihokorejský pátrací Lockheed P-3C Orion před startem

FOTO: Handout, Reuters

Využití turbovrtulových motorů, které v civilním sektoru s výjimkou regionálních letů na krátké vzdálenosti podlehly proudovým, se ukázalo jako výhodou. Čtyři Allisony T56 dávaly stroji rychlost až 750 kilometrů za hodinu. Rychlost ale nebyla klíčová, vzhledem nižší spotřebě a možnosti vypínat jednotlivé motory má Orion vytrvalost až 20 hodin.

Obrazovka navigátora v letounu P-3C Orion australské RAAF ukazuje pozici letadla vůči Perthu

Obrazovka navigátora v letounu P-3C Orion australské RAAF ukazuje pozici letadla vůči Perthu

FOTO: Reuters

 

Orion tak přežil i později zařazované specializované stroje, jako byly čistě protiponorkové S-3A Vikingy. V roce 2000 byl zahájen projekt modernizace ASLEP, kdy se vyměňují části křídel a ocasních ploch. Až v roce 2013 ho začaly nahrazovat první stroje Boeing P-8 Poseidon odvozené z civilního stroje 737.

Jihokorejský Lockheed P-3 Orion po stratu z australské základny Pearce k pátracímu letu po troskách boeingu

Jihokorejský Lockheed P-3 Orion

FOTO: Richard Wainwright, ČTK/AP

Od civilní electry se orion lišil, pozměněn byl především trup. Jeho přední část je kratší, ve střední je umístěna pumovnice s výzbrojí a na konci je dlouhý tyčovitý výstupek ukrývající detektor magnetických anomálií sloužící k odhalení ponorek pod vodou. Dá se ale využít i při geologickém průzkumu při pátrání po ložiscích rud.

Jihokorejský P-3C Orion vzlétá k z australské základny Pearce

Jihokorejský P-3C Orion vzlétá k z australské základny Pearce

FOTO: Jason Reed, Reuters

 

Pumovnice je určená pro hlubinné pumy a protiponorková torpéda Mk-46 a Mk-50. Mohou v ní však být i námořní miny nebo jaderná bomba. Další výzbroj je možné zavěsit pod křídla. Orion může nést protilodní střely AGM-84 Harpoon i nebo střelu země vzduch AGM-65 Maverick určenou i pro ničení radarů. Objemný trup umožňuje zástavbu pokročilé elektroniky, které se během dlouhé služby mnohokrát obměňovala a rozšiřovala možnosti využití stroje. Nyní může být uplatněn i jako hlídkový a výstražný letoun kategorie AEW / AWACS nebo stroj označující cíle nejen na hladině a pobřeží ale i na zemi, či pro špionážní účely a radioelektronický boj.

Ve službě

Prototyp YP3V-1 vzlétl 19. srpna 1958, první sériový letoun odstartoval v srpnu 1961. O rok později byly oriony zařazeny do výzbroje.

Lockheed P-3C australského letectva RAAF pátrá po troskách boeingu

Lockheed P-3C australského letectva RAAF

FOTO: Jason Reed, Reuters

Stroje byly poprvé nasazeny v roce 1962 za Karibské krize při blokádě Kuby. Od roku 1964 se používaly ve vietnamské válce při hlídkování podél pobřeží. V roce 1968 byl jeden z orionů sestřelen protiletadlovým dělostřelectva nad Thajským zálivem.

Oriony se účastnily i obou válek v Iráku. Po irácké Invazi do Kuvajtu v roce 1990 byly oriony prvními americkými letouny v oblasti. Nově byly vybaveny systémem umožňujícím zaměřovat cíl za horizontem. Ze 108 zničených iráckých lodí jich 55 zaměřily oriony.

Americké oriony a kanadské CP-140 Aurory, což je orion vybavený elektronikou z vikingu, také zajišťovaly bezletovou zónu nad Libyí. Americký P-3C během války zaútočil na libyjskou hlídkovou loď Vittoria, když střílela na plavidla u Misuráty. Po zásahu střelou maverik musela loď najet na mělčinu.

Údržba pátracího Lockheedu AP-3C Orion australského letectva

Údržba pátracího Lockheedu AP-3C Orion australského letectva

FOTO: Jason Reed, Reuters

Vyspělá elektronika se uplatnila i při netradiční roli během války v Afghánistánu, kdy Oriony původně určené k hlídkové službě nad mořem pomáhali při odhalování pozemních cílů. Ve stejné roli v Afghánistánu i australské AP-3C Oriony a britské nimrody.

V podobné roli v boji s Tálibánem používá své oriony i Pákistán.

Jihokorejský Lockheed P-3C Orion pátrající po zmizelém Boeingu 777

Jihokorejský Lockheed P-3C Orion

FOTO: Handout, Reuters

Španělské oriony zase hlídkovaly v posledních letech u somálského pobřeží v rámci boje proti pirátům. Americká pobřežní stráž je využívá k odhalování ponorek pašeráků drog v karibské oblasti. Zajišťují i hlídkovou službu na americkomexické hranici.

V roce 2001 došlo ke srážce orionu U.S. Navy letícího u čínského pobřeží s čínskou stíhačkou J-8. Lockheed pak nouzově přistál v Číně. Peking se tak dostal k vyspělé elektronice.