V mezinárodní politice se pohybovala už dlouho předtím. Dva roky asistovala senátorovi Edmundovi Muskiemu, a když její konzultant z postgraduálních studií Zbigniew Brzezinski získal práci v Bílém domě, vzal ji s sebou, aby dělala zprostředkovatelku mezi Radou pro národní bezpečnost a ministerstvem zahraničí.

Zlomový okamžik pro ni nastal na počátku devadesátých let, kdy se stala velvyslankyní Spojených států při OSN. V této funkci měla významný vliv například na dění v občanské válce v bývalé Jugoslávii.

Madeleine Albrightová s bratrem v roce 1939

Madeleine Albrightová s bratrem v roce 1939

FOTO: fotobanka Profimedia

Bill Clinton ji v prosinci 1996 navrhl na post ministryně zahraničí a do této role byla jednohlasně zvolena americkým Senátem. Přísahu složila 23. ledna následujícího roku jako čtyřiašedesátá v tomto úřadu a celkově jako první žena.

 

Účelem zahraniční politiky je přesvědčit druhé, aby dělali, co chceme, nebo ještě lépe, aby chtěli, co chceme my. Madeleine Albrightová

 

Ve funkci setrvala čtyři roky, během nichž si vydobyla přívlastky jako nejvlivnější žena světa nebo nejvýše postavená žena v dějinách USA. Coby ministryně sehrála mimo jiné významnou roli při zapojení států východní Evropy do NATO.

Dětství na cestách

Pro své budoucí povolání měla Madeleine Albrightová předpoklady již od svých raných let. Její otec, Josef Korbel, byl významný diplomat, a tak s rodinou často cestovali a měnili místa bydliště. Malé dívce se navíc dostalo kvalitního vzdělání, nejprve jazykového a později v oblastech zahraniční politiky.

Madeleine Albrightová v roce 1997

Madeleine Albrightová v roce 1997

FOTO: fotobanka Profimedia

Ačkoli je tato významná politička pokřtěná a dostalo se jí katolické výchovy, má ve skutečnosti židovské kořeny, o nichž se však sama dozvěděla teprve z článku, jenž o ní vyšel v novinách poté, co v roce 1997 usedla do ministerského křesla. Rodiče ji takto chtěli v době druhé světové války chránit před nacisty. V jejím případě se to podařilo, někteří její příbuzní však zemřeli v koncentračních táborech.

Narodila se 15. května 1937 v Praze na Smíchově jako Marie Jana Korbelová. Dětství si však v Československu neužila. S rodiči utekla před válkou do Londýna, kde také začala chodit do školy. Po válce se Korbelovi na čas vrátili do Prahy a nějakou dobu žili také v Bělehradu.

Následovala zastávka ve Švýcarsku, kde Marie přišla na francouzskou verzi svého jména, již si však v roce 1948 musela vzít s sebou do Ameriky. Její rodina získala politický azyl a odstěhovala se do Denveru.

Její otec, který za války pracoval také pro československou exilovou vládu, získal v Americe místo profesora mezinárodních vztahů na Denverské univerzitě. Proslul jako spoluzakladatel a děkan institutu mezinárodních studií, který dnes nese jeho jméno. Studovala u něj například i budoucí nástupkyně jeho dceři na postu ministryně zahraničí Condoleezza Riceová.

Madeleine Albrightová při podepisování své knihy Tajná řeč broží

Madeleine Albrightová při podepisování své knihy Tajná řeč broží

FOTO: pro Novinky Jakub Brožek, Novinky

Hvězdná kariéra

Madeleine, o jejímž skutečném občanství se dodnes vedou spory, v roce 1959 odpromovala z politických věd na prestižní Wellesley College a následně se provdala za Josepha Medilla Pattersona Albrighta, dědice mediálního gigantu, se kterým měla později tři dcery. Po třiadvaceti letech ji však manžel opustil.

Tou dobou Madeleine získala doktorát na Columbijské univerzitě a měla za sebou zkušenosti z vrcholné zahraniční politiky. Již v letech 1976 - 1978 pracovala jako poradkyně přes legislativu senátora Edmunda Muskieho z Maine a mezi roky 1978 a 1981 byla členkou Rady pro národní bezpečnost.

Kromě politiky působila také jako profesorka mezinárodních vztahů na Georgetownské univerzitě, kde dodnes přednáší.

Ačkoli v roce 2001 opustila ministerský úřad, zůstala aktivní ve veřejném životě. Kromě  přednášení na univerzitě, podnikání a publikační činnosti působila v posledních letech jako poradkyně demokratických kandidátů na prezidenta USA. Nejprve v roce 2008 podporovala Hillary Clintonovou v tažení na kandidaturu do čela státu, poté stála po boku Baracka Obamy.

Ačkoli žije v Americe, vztah k rodné vlasti nepřerušila. Kromě toho, že se během kariéry zajímala o problematiku států bývalého východního bloku, jezdí pravidelně do Česka a plynně hovoří česky.