Článek
V roce 1979 se jako první žena v britských dějinách stala premiérkou. Ve funkci přečkala řadu protestů a stávek proti své politice, vedla úspěšnou válku a přežila pokus o atentát. V úřadu zůstala nepřetržitě přes 11,5 roku, nejdéle ze všech hlav britské vlády ve 20. století. Zemřela v dubnu 2013.
Termínem, který nejlépe vystihuje hospodářskou koncepci thatcherismu, je monetarismus, liberální směr, který v zásadě odmítá státní zásahy do ekonomiky. V souvislosti s jeho zakladatelkou se však o thatcherismu hovoří také jako o výrazném mezníku v politické emancipaci žen.
Ačkoli „Železná lady”, která po tři období předsedala britské vládě, patřila pro své neúprosné reformy k nejméně oblíbeným politikům, zasadila se o obnovení ekonomické síly Británie, jež se po znárodňovacích tazích labouristů ocitla na dně.
Politické začátky
Budoucí obyvatelka premiérského sídla na Downing Street 10 se narodila 13. října 1925 v Granthamu v hrabství Lincolnshire poblíž Nottinghamu jako Margaret Hilda Robertsová.
Její otec Albert Roberts vlastnil v Granthamu obchod s potravinami a tabákem, angažoval se rovněž v politice. Mezi lety 1943 a 1952 působil v městské radě, jeden rok byl starostou Granthamu.
Během druhé světové války vystudovala na Oxfordu chemii a nastoupila jako chemická laborantka. Více než věda ji ale údajně vždycky přitahovala politika. V roce 1951 se provdala za byznysmena Denise Thatchera, s nímž měla o dva roky později dvojčata Marka a Carol. Zároveň se také rekvalifikovala na právničku.
Syn Železné lady: playboy, dobrodruh a matčin miláček
Do politiky se poprvé pokoušela dostat již v roce 1950, když ve svých 25 letech kandidovala v Dartfordu do dolní sněmovny. Úspěšná byla až na čtvrtý pokus o devět let později, kdy byla zvolena poslankyní za Konzervativní stranu v již neexistujícím obvodě Finchley. Zůstala jí až do roku 1992.
Působila střídavě na různých postech ve vládách konzervativců, kteří byli u moci do roku 1964. Poté až do roku 1970, kdy vládli labouristé, vykonávala funkce ve stínové vládě Edwarda Heathe, a když se tento muž stal v roce 1970 předsedou vlády, zvolil si Thatcherovou za ministryni školství.
Ve volbách roku 1974 konzervativci propadli a Thatcherová začala kritizovat politiku své vlastní strany. Stávajícím špičkám vyčetla pramalou podporu tradičních konzervativních hodnot a jejich defenzivní postoj. Nakonec se rozhodla sama kandidovat na šéfku strany proti Heathovi a po partajním hlasování v roce 1975 se jí překvapivě stala. Ve 49 letech z ní byla první předsedkyně jedné z největších britských politických stran.
Období největší slávy
V příštích volbách svou stranu dovedla k vítězství a stala se tak poprvé předsedkyní vlády, navíc první ženou v tomto úřadu. Tou dobou se však Británie zmítala v ekonomickém úpadku a Thatcherová měla za úkol ji z něj vyvést.
Během její vlády se velké obdivovatelce Winstona Churchilla podařilo řadou přísných opatření snížit inflaci na historické minimum. Umlčela také odboráře, kteří si zvykli formou protestů a stávek ovládat stát, a rozpoutala rozsáhlou privatizaci. Mimo to prosadila snížení daní a zredukování sociálních výdajů. Všechny tyto rázné kroky dokázaly dostat Británii zpátky na výsluní – třebaže přinesly problémy s nezaměstnaností. Ostře se stavěla i proti Sovětskému svazu, tamní list Krasnaja zvezda jí přisoudil přezdívku Iron Lady (Železná lady).
Válka o Falklandy
2. března 1982 zahájila Argentina operaci Rosario, jejímž cílem byla invaze a obsazení Falklandských ostrovů, které spravovalo Spojené království od roku 1833, a Jižní Georgie a Jižních Sandwichových ostrovů v jižním Atlantiku. Argentinci používají pro Falklandské ostrovy název Malvíny a stále si území nárokují. V té době v zemi vládla vojenská junta vedená prezidentem Leopoldem Galtierim.
Během tří týdnů Britové získali zpět vládu nad pustou Jižní Georgií, u Falklandských ostrovů však probíhaly ostré boje. Britové se úspěšně vylodili na ostrovech a 14. června vstoupili do hlavního města Port Stanley, argentiští vojáci dostali příkaz složit zbraně.
O 6 dnů později převzali Britové kontrolu i nad Jižními Sandwichovými ostrovy. V průběhu bojů zemřelo 907 osob, z toho 649 na argentinské straně. Zahynuly rovněž tři obyvatelky Falklandských ostrovů.
Přežila atentát
12. října 1984 ve 2:54 v noci otřásl výbuch časované bomby Grand Hotelem v Brightonu na jihu Anglie. Za útokem stála Irská republikánská armáda (IRA), jež chtěla zlikvidovat Thatcherovou a její kabinet, který byl v hotelu na sjezdu Konzervativní strany.
Výbuch zasáhl koupelnu pokoje Thatcherové, ne však hlavní pokoj, v němž se připravovala na svůj projev. Bez zranění přežil i její manžel Denis, ale pět osob zahynulo. Navzdory útoku sjezd dále pokračoval.
První britská premiérka byla vynikající diplomatkou, a tak se jí podařilo vybudovat výborné vztahy nejen s americkým prezidentem Reaganem, ale taktéž si vydobýt uznání od sovětského reformisty Michaila Gorbačova. Právě to, že dokázala vycházet s protějšky ze západního i východního bloku, bylo její velikou předností.
Jí nastolená politika nakonec zaručila konzervativcům vítězství v příštích čtyřech volbách. Margaret Thatcherová však ve funkci premiérky a předsedkyně strany setrvala pouze do roku 1990. Tehdy rezignovala, když její politika i řada vnějších faktorů rozpoutaly vnitrostranické rozpory.
Novým předsedou strany a premiérem se stal John Major, který předtím působil ve funkci ministra financí v jejím kabinetu. Thatcherová zůstala v Dolní sněmovně do konce funkčního období v roce 1992, ve stejném roce byla povýšena do šlechtického stavu. Jako baronka Thatcherová z Kestevenu se stala členkou Sněmovny lordů.
Konzervativci udrželi svou vládnoucí pozici až do nástupu Tonyho Blaira v roce 1997. Odkaz Thatcherové však nevymizel ani po jejím odchodu z vrcholných funkcí.
Mimo politiku
O svém životě napsala dvě knihy memoárů – Roky na Downing Street, Cesta k moci. Je autorkou knihy Umění vládnout, v níž se věnuje geopolitice.
V únoru 2007 byla vztyčena její bronzová socha v prostorách Dolní sněmovny. Thatcherová byla první žijící bývalou hlavou vlády, jíž se této pocty dostalo. O jejím životě vznikl v roce 2011 životopisný snímek The Iron Lady (Železná lady), v němž ji ztvárnila herečka Meryl Streepová.
Od roku 2008 se začaly objevovat zprávy o jejím zhoršujícím se zdravotním stavu. Zemřela 8. dubna 2013 ve věku 87 let po mozkové mrtvici.