Margaret Thatcher

V roce 1979 se jako první žena v britských dějinách stala premiérkou. Ve funkci přečkala řadu protestů a stávek proti své politice, vedla úspěšnou válku a přežila pokus o atentát. V úřadu zůstala nepřetržitě přes 11,5 roku, nejdéle ze všech hlav britské vlády ve 20. století. Zemřela v dubnu 2013.

Termínem, který nejlépe vystihuje hospodářskou koncepci thatcherismu, je monetarismus, liberální směr, který v zásadě odmítá státní zásahy do ekonomiky. V souvislosti s jeho zakladatelkou se však o thatcherismu hovoří také jako o výrazném mezníku v politické emancipaci žen.

Ačkoli „Železná lady”, která po tři období předsedala britské vládě, patřila pro své neúprosné reformy k nejméně oblíbeným politikům, zasadila se o obnovení ekonomické síly Británie, jež se po znárodňovacích tazích labouristů ocitla na dně.

Budoucí obyvatelka premiérského sídla na Downing Street 10 se narodila 13. října 1925 v Granthamu v hrabství Lincolnshire poblíž Nottinghamu jako Margaret Hilda Roberts. Její otec Albert Roberts vlastnil v Granthamu obchod s potravinami a tabákem, angažoval se rovněž v politice. Mezi lety 1943 a 1952 působil v městské radě, jeden rok byl starostou Granthamu.

Během druhé světové války vystudovala na Oxfordu chemii a nastoupila jako chemická laborantka. Více než věda ji ale údajně vždycky přitahovala politika. V roce 1951 se provdala za byznysmena Denise Thatchera, s nímž měla o dva roky později dvojčata Marka a Carol. Zároveň se také rekvalifikovala na právničku.

Do politiky se poprvé pokoušela dostat již v roce 1950, když ve svých 25 letech kandidovala v Dartfordu do dolní sněmovny. Úspěšná byla až na čtvrtý pokus o devět let později, kdy byla zvolena poslankyní za Konzervativní stranu v již neexistujícím obvodě Finchley. Zůstala jí až do roku 1992.

Působila střídavě na různých postech ve vládách konzervativců, kteří byli u moci do roku 1964. Poté až do roku 1970, kdy vládli labouristé, vykonávala funkce ve stínové vládě Edwarda Heathe, a když se tento muž stal v roce 1970 předsedou vlády, zvolil si Thatcherovou za ministryni školství.

Ve volbách roku 1974 konzervativci propadli a Thatcherová začala kritizovat politiku své vlastní strany. Stávajícím špičkám vyčetla pramalou podporu tradičních konzervativních hodnot a jejich defenzivní postoj. Nakonec se rozhodla sama kandidovat na šéfku strany proti Heathovi a po partajním hlasování v roce 1975 se jí překvapivě stala. Ve 49 letech z ní byla první předsedkyně jedné z největších britských politických stran.

V příštích volbách svou stranu dovedla k vítězství a stala se tak poprvé předsedkyní vlády, navíc první ženou v tomto úřadu. Tou dobou se však Británie zmítala v ekonomickém úpadku a Thatcherová měla za úkol ji z něj vyvést.

Během její vlády se velké obdivovatelce Winstona Churchilla podařilo řadou přísných opatření snížit inflaci na historické minimum. Umlčela také odboráře, kteří si zvykli formou protestů a stávek ovládat stát, a rozpoutala rozsáhlou privatizaci. Mimo to prosadila snížení daní a zredukování sociálních výdajů. Všechny tyto rázné kroky dokázaly dostat Británii zpátky na výsluní – třebaže přinesly problémy s nezaměstnaností. Ostře se stavěla i proti Sovětskému svazu, tamní list Krasnaja zvezda jí přisoudil přezdívku Iron Lady (Železná lady).