Termínem, který nejlépe vystihuje hospodářskou koncepci thatcherismu, je monetarismus, liberální směr, který v zásadě odmítá státní zásahy do ekonomiky. V souvislosti s jeho zakladatelkou se však o thatcherismu hovoří také jako o výrazném mezníku v politické emancipaci žen. Ačkoli "Železná lady", která po tři období předsedala britské vládě, patřila pro své neúprosné reformy k nejméně oblíbeným politikům, zasadila se o obnovení ekonomické síly Británie, jež se po znárodňovacích tazích labouristů ocitla na dně.

Politické začátky

Budoucí obyvatelka premiérského sídla na Downing Street 10 se narodila 13. října 1925 v Granthamu poblíž Nottinghamu jako Margaret Hilda Robertsová. Během druhé světové války vystudovala na Oxfordu chemii a nastoupila jako chemická laborantka. Více než věda ji ale údajně vždycky přitahovala politika. V roce 1951 se provdala za byznysmena Denise Thatchera, s nímž měla o dva roky později dvojčata. Zároveň se také rekvalifikovala na právničku.

Do politiky se poprvé pokoušela dostat již v roce 1950, když ve svých 25 letech kandidovala v Dartfordu do dolní sněmovny. Úspěšná byla až na třetí pokus o devět let později, kdy byla zvolena poslankyní za Konzervativní stranu. Zůstala jí až do roku 1992, kdy se stala členkou Sněmovny lordů.

Působila střídavě na různých postech ve vládách konzervativců, kteří byli u moci do roku 1964. Poté až do roku 1970, kdy vládli labouristé, vykonávala funkce ve stínové vládě Edwarda Heathe, a když se tento muž stal v roce 1970 předsedou vlády, zvolil si Thatcherovou za ministryni školství.

Ve volbách roku 1974 konzervativci propadli a Thatcherová začala kritizovat politiku své vlastní strany. Stávajícím špičkám vyčetla pramalou podporu tradičních konzervativních hodnot a jejich defenzivní postoj. Nakonec se rozhodla sama kandidovat na šéfku strany a po partajním hlasování v roce 1975 se jí překvapivě stala.

Období největší slávy

V příštích volbách svou stranu dovedla k vítězství a stala se tak poprvé předsedkyní vlády, navíc první ženou v tomto úřadu. Tou dobou se však Británie zmítala v ekonomickém úpadku a Thatcherová měla za úkol ji z něj vyvést.

Během její vlády se velké obdivovatelce Winstona Churchilla podařilo řadou přísných opatření snížit inflaci na historické minimum. Umlčela také odboráře, kteří si zvykli formou protestů a stávek ovládat stát, a rozpoutala rozsáhlou privatizaci. Mimo to prosadila snížení daní a zredukování sociálních výdajů. Všechny tyto rázné kroky dokázaly dostat Británii zpátky na výsluní - třebaže přinesly problémy s nezaměstnaností - a Thatcherové vysloužily nesmrtelnou přezdívku Železná lady.

První britská premiérka byla vynikající diplomatkou, a tak se jí podařilo vybudovat výborné vztahy nejen s americkým prezidentem Reaganem, ale taktéž si vydobýt uznání od sovětského reformisty Michaila Gorbačova. Právě to, že dokázala vycházet s protějšky ze západního i východního bloku, bylo její velikou předností.

Jí nastolená politika nakonec zaručila konzervativcům vítězství v příštích čtyřech volbách. Margaret Thatcherová však ve funkci premiérky a předsedkyně strany setrvala pouze do roku 1990. Tehdy rezignovala, když její politika i řada vnějších faktorů rozpoutaly vnitrostranické rozpory.

Margaret Thatcherová v roce 1992 přešla z dolní komory do Sněmovny lordů jako baronka Thatcherová z Kestevenu a její místo v čele strany a vlády zaujal John Major. Konzervativci udrželi svou vládnoucí pozici až do nástupu Tonyho Blaira v roce 1997. Odkaz Thatcherové však nevymizel ani po jejím odchodu z vrcholných funkcí.