Marine Le Penová, která v roce 2011 převzala po otci Jeanu-Marie Le Penovi vedení francouzské strany Národní fronta, prosazuje stěžejní témata krajně pravicové partaje, již založil v roce 1972 právě její otec. Patří mezi ně nesmlouvavý postoj k imigraci, odpor ke globalizaci, antiislamismus, antiglobalismus nebo podpora trestu smrti.

Na druhou stranu se však snaží částečně sejmout z Národní fronty pověst xenofobního a nesnášenlivého společenství, kterou na Národní frontu uvrhl její otec - zakladatel, antisemita a popírač holokaustu. Le Penová, která má výhrady i k termínu krajní pravice, se netají tím, že by stranu ráda posunula blíže politickému středu.

A na Francouze její přístup zabral. V lednu roku 2012 to potvrdil průzkum, podle něhož podporovalo Národní frontu 31 procent obyvatel. Přitom když o rok dříve její otec partaj opouštěl, podporovalo ji o třetinu lidí méně. Mnozí se pak shodli na tom, že bude Le Penová, kandidátka do prezidentských voleb roku 2012, kopírovat otcovy stopy do druhého kola prezidentského klání. Dále se ale nedostala, v prezidentském klání zvítězil Francois Hollande.

Otcovo jméno ji pronásleduje od mládí

Tíha otcova jména se na nejmladší z Le Penových dcer, jež se narodila 5. srpna 1968, nalepila už v mladých letech. Když jí bylo osm, bombový útok srovnal dům jejich rodiny se zemí a jen zázrakem nikdo nepřišel v troskách o život. Další osobní tragédie přišla v Marininých 16 letech, kdy její matka utekla od rodiny s pisatelem Le Penových memoárů.

Jean-Marie Le Pen

Jean-Marie Le Pen

FOTO: Vincent Kessler , Reuters

Poté, co Marine vystudovala práva, nikdo ji prý kvůli Le Penově problémové pověsti nechtěl zaměstnat. Podle lidí z jejího okolí přitom byla poměrně schopnou právničkou, jen značně nepopulární. Nakonec získala místo u pařížského soudu jako jedna z ex offo přidělovaných právníků. Hájila tak například imigranty, kteří jsou dlouhodobě terčem Národní fronty.  

Právní praxi opustila Le Penová v roce 1998, kdy získala místo šéfky právního oddělení Národní fronty. Přitom členkou partaje se jako správná dcera svého otce stala ihned po dosažení plnoletosti v 18 letech. Průpravu navíc získávala postupně tím, že otce doprovázela na mítincích a shromážděních. Do povědomí Francouzů se zapsala v roce 2002, když její otec dosáhl nečekaného úspěchu a postoupil do druhého kola prezidentských voleb, čímž nadzvedl nejen francouzské politiky, ale i převážnou část Evropy.

V roce 2003 postoupila na post viceprezidentky strany, o rok později - přestože je zastánkyní opuštění EU - byla zvolena europoslankyní a mandát v Evropském parlamentu obhájila i o pět let později. V lednu roku 2011 jí otec Jean-Marie Le Pen přenechal křeslo předsedy strany.