Když se počátkem roku 2011 začalo mluvit o Mariu Draghim, dosavadním šéfovi Italské národní banky, jako o možném nástupci Jeana-Clauda Tricheta v čele Evropské centrální banky (ECB), kritici poukazovali na jeho původ. Rodák z Itálie, která se stala jedním z nejzadluženějších států Evropy, ale nakonec své odpůrce rychle přesvědčil, že je schopen čelit prohlubující se krizi. V listopadu 2011 tak usedl do čela druhé nejmocnější centrální banky na světě s jasným cílem: zamezit rozšíření dluhové krize.

Mario Draghi se narodil 3. září 1947. K hospodářské tématice měl blízko už od mládí, jeho otec se v Itálii podílel na zavádění poválečné měny. Rodák z Říma po ukončení docházky na jezuitské škole - jejíž přísný řád se na něm prý viditelně podepsal - vystudoval ekonomii na univerzitě La Sapienza. Jako vůbec první Ital pak získal ekonomický doktorát na americkém massachusettském institutu.

Na počátku 80. let začal vyučovat ekonomii na univerzitě ve Florencii a v roce 1984 se stal výkonným ředitelem Světové banky. Později vstoupil do politické sféry. V roce 1991 začal působit na ministerstvu financí a přičítá se mu klíčová zásluha na tom, že během deseti let, které v resortu strávil, připravil Itálii k přijetí eura.

Když v roce 2001 převzal otěže italské vlády Silvio Berlusconi, Draghi se z ministerstva pakoval. Tři roky pak vykonával funkci viceprezidenta v bankovním domě Goldman Sachs. Právě tento milník později zkazil jeho jinak úspěšnou a bohatou kariéru. Když se o několik let později ocitlo Řecko na pokraji krachu, ukázalo se, že právě Goldman Sachs pomáhal řecké vládě zatajit skutečný rozsah státních dluhů.

Přesto byl v roce 2011 vyzván, aby usedl do čela Evropské centrální banky a pokusil se zmírnit evropskou dluhovou krizi, která naplno odstartovala právě v Řecku. Stal se tak vůbec třetím prezidentem ECB.  V jejím čele by měl setrvat do října 2019.