Nemoc má dvě formy, plicní – tzv. černou smrt - a bubonickou, známou také jako dýmějový mor. Tato forma nemoci je častější. Zdrojem onemocnění byli nejčastěji hlodavci, blechami se nemoc přenesla na lidi.

Plicní i bubonickou formu provázejí vysoké horečky. Při dýmějovém moru nemocnému v místě kousnutí blechou vznikne puchýř a během několika dní pacientovi otečou mízní uzliny v tříslech a podpaží. Právě tam se bakterie hromadí a šíří se dál do těla. Bez léčby umírá asi 60 procent lidí.

Mnohem zákeřnější je forma plicní, která se šíří kapénkovou infekcí. Bakterie v tomto případě napadá plíce, nemoc se projevuje kašlem s příměsí krve. Neléčená má nemoc úmrtnost téměř 100 procent. Pacient umírá během několika dní. Právě tato plicní forma postihla Evropu v letech 1347-1349. Tehdy se rozšířila z Asie a při epidemii zemřela až třetina obyvatel kontinentu, především v Itálii, Francii a Anglii.

Poslední epidemie moru postihla Čechy a Moravu počátkem 18. století. V současnosti se v Česku, stejně tak jako v celé Evropě onemocnění téměř nevyskytuje, je však stále hlášeno z Ameriky, jižní a jihovýchodní Asie a Afriky.

Původce nemoci je stále přítomný ve zvířecích populacích od Kavkazu směrem na východ přes centrální Rusko, Kazachstán, Mongolsko a části Číny; v Jihozápadní a Jihovýchodní Asii, Jižní a Východní Africe včetně Madagaskaru, v Severní Americe od pobřeží Tichého oceánu směrem na východ k Velkým pláním a z Britské Kolumbie až po Mexiko. V Jižní Americe se vyskytuje na dvou místech v Andách a v Brazílii.

 Zdroj: Novinky.cz, Wikipedie