Muammar Kaddáfí

Muammar Kaddáfí dlouhou dobu platil za postrach západních mocností. Neslavně se zapsal jako strůjce několika krvavých akcí, neústupný diktátor a sponzor teroristů. Poté, co byla jeho vláda v rámci tzv. Arabského jara svržena, se Kaddáfí několik týdnů skrýval. V říjnu 2011 byl dopaden a zabit.

V roce 2009 dosáhl Muammar Kaddáfí čtvrté dekády svého panování v Libyi a stal se tak nejdéle vládnoucí hlavou arabských i afrických států. Zařadil se tak mezi nejvytrvalejší světové diktátory.

Ve věku pouhých sedmadvaceti let sesadil Kaddáfí někdejšího krále Idrise I. a stal se tak vůdcem rozlehlé severoafrické země, která prosperuje z obrovských zásob ropy.

V osmdesátých letech patřil k největším světovým sponzorům terorismu, kvůli čemuž také se svou zemí dlouho figuroval na černých listinách západních států. Podporoval například Organizaci za osvobození Palestiny nebo Irskou republikánskou armádu. Neoficiálně se mu přičítají zásluhy na řadě teroristických útoků všude po světě.

Muammar Kaddáfí se narodil do kočovné beduínské rodiny v roce 1942 (přesné datum není známo). Po studiích na libyjské univerzitě strávil několik let na vojenské akademii v Benghází a absolvoval vojenský výcvik na královské akademii v Británii. Do vlasti se vrátil v polovině šedesátých let jako důstojník libyjské armády.

Už tehdy tíhnul k arabskému nacionalismu, který v sousedním Egyptě propagoval prezident Gamál Násir. Kvůli své přehnané politické angažovanosti měl vážné problémy ve škole. V roce 1961 jej dokonce vyloučili za formování militantních spolků.

Kaddáfí stanul v čele armády, jež 1. září 1969 provedla státní převrat a svrhla dosavadního krále Idrise. Kaddáfí vzal stát do vlastních rukou a naordinoval místním obyvatelům takzvanou džamahíriji, režim, který v sobě propojuje islamismus, arabismus a socialismus. Zákonitosti tohoto zřízení, které osobně prohlašuje za nejdemokratičtější na světě, ukotvil ve svém proslulém politicko-filosofickém díle Zelená kniha.

Tehdy také začaly skřípat vzájemné vztahy s ostatními, zejména prozápadními státy. Nedlouho po svém nástupu nechal Kaddáfí odstranit všechny americké a britské základny na území Libye a vyhnal početné komunity židů a Italů.

Naopak se činil v utužování vztahů s islámskými zeměmi. Po neúspěšných snahách o sjednocení ve federaci s arabskými státy kolem Středozemního moře se obrátil na jednotlivé členy Černého kontinentu a přišel s myšlenkou ekvivalentu USA, totiž "Spojenými státy africkými", jak někdy tento svůj model nazýval.

Výsledkem byl vznik Africké unie v roce 2002, která zahrnuje celkem 53 zemí, tedy všechny vyjma Maroka. O sedm let později byl na summitu v Addis Abebě Kaddáfí zvolen jejím předsedou.

V roce 1986 došlo k přerušení diplomatických vztahů Libye s USA. Tomu předcházel bombový útok na diskotéku v Berlíně a následná odveta Američanů v podobě bombardování některých libyjských území. Dva roky nato Libyjci spáchali atentát na americké letadlo nad skotským Lockerbie, při kterém zahynulo 270 lidí.

V roce 2003 se však Kaddáfí rozhodl vymanit svůj stát z izolace a zbavit jej nálepky problémové země. Přijal odpovědnost za teroristické útoky a oznámil konec programu vývoje zbraní hromadného ničení. Dva roky předtím si získal světové státy vyjádřením lítosti nad teroristickými útoky 11. září a příslibem pomoci v boji proti Al-Káidě.

Ačkoli všechny tyto kroky přispěly k opětovnému navázání diplomatických vztahů, i nadále libyjskému vůdci zůstala pověst nepředvídatelného excentrického muže, o jehož bezpečí se starala takzvaná amazonská garda složená ze samých žen.

Kaddáfí o sobě dal později vědět také rozpoutáním sporu se Švýcarskem, který pramenil z incidentů z roku 2008, kdy byl jeho syn zatčen za to, že bil své služebnictvo. Kaddáfí pak v roce 2010 vyzval ke svaté válce vůči alpské zemi a jako záminka mu posloužilo tamní referendum, jež vedlo k zákazu mešit na území Švýcarska.

Události v arabském světě, které se strhly na přelomu let 2010 a 2011, odstartovaly Kaddáfího jistý konec. Protesty libyjského lidu se staly vedle Sýrie nejdelšími a nejkrvavějšími. Do nastalé občanské války zasáhly také spojenecké síly NATO.

Vláda Muammara Kaddáfího byla svržena a do čela státu se postavila Přechodná národní rada (NTC). Po dobytí Kaddáfího honosného sídla v Tripolisu byl plukovník několik týdnů na útěku. Dlouho se spekulovalo o jeho možných úkrytech. S postupem vojsk ubývaly bašty Kaddáfího stoupenců. Ve čtvrtek 20. října 2011 se rebelům podařilo dobýt dlouho vzdorující město Syrta.

Kaddáfí byl zajat tentýž den, pravděpodobně v koloně aut prchajících z města. Vozidla se stala terčem letounů NATO, na místě se strhla přestřelka a bývalý vůdce údajně utrpěl zranění nohou a byl zasažen do hlavy. Svým zraněním následně podlehl. Podle jiné verze byl Kaddáfí nalezen v díře a postřelen.