Stát se vojenskou pilotkou toužila Savčenková už od dětství, ale splnění tohoto snu bylo těžké. Rodačka z Kyjeva vstoupila do ukrajinské armády, kde se nejprve stala radistkou u železničního vojska. Pak prošla výsadkářským výcvikem a v letech 2004 - 2005 ji armáda vyslala jako jedinou ženu v rámci ukrajinské mise do Iráku.

Po návratu se rozhodla studovat prestižní charkovskou Univerzitu vzdušných sil, kam ale doposud přijímali pouze muže. K udělení výjimky tenkrát přesvědčila přímo tehdejšího ministra obrany Anatolije Hrycenka.

Tím na sebe upoutala pozornost médií, kterou využila k boji za genderovou rovnost v ukrajinské armádě. Savčenková účinkovala v několika show a pořadech a jejího příkladu využil v kampani za rovnost i Rozvojový program OSN.

Prošla výcvikem na bombardér Su-24, nakonec ale získala kvalifikaci na bitevní vrtulník Mi-24. Na tomto stroji pak sloužila v západoukrajinském městě Brody. .

Dobrovolnice na frontě

Když  na východě Ukrajiny povstali separatisté podporovaní Ruskem, rozhodla se bránit vlast. protože její jednotka nebyla do oblasti vyslána, vstoupila do dobrovolnického praporu Ajdar, kde působila jako návodčí. V jeho řadách byla v červnu roku 2014 za neupřesněných okolností zajata separatisty a skončila v zajetí v Rusku.Podle Kyjeva to byl další důkaz, že separatisté těsně spolupracují s ruskými tajnými službami.

Moskva tvrdila, že se dostala do Ruska jako běženkyně s padělanými doklady. Savčenková opakovala že byla na ruské území zavlečena proti své vůli, rpotože separatisté ji zajali na ukrajinském území.

Proces doprovázený hladovkami

Voroněžský soud na Savčenkovou uvalil na konci června 2014 vyšetřovací vazbu. Podle ruských vyšetřovatelů se měla Savčenková přihlásit během své dovolené k praporu Ajdar bojujícímu se separatisty u Luhansku.

Při své poslední akci pdole ruského obvinění předala souřadnice skupiny ruských novinářů a civilistů, kterou vzápětí vládní síly ostřelovaly. V důsledku toho zahynuli novináři Igor Korněljuk a Anton Vološin.

Poté měla Savčenková překročit ruské hranice jako uprchlice, proč by to udělala, el ruské úřady nikdy neuvedly. 

V listopadu 2014, kdy už byla 5 měsíců zajata, byla zvolena poslankyní ukrajinského parlamentu za stranu Julije Tymošenkové Otčina.

 

Savčenková na předvolebním plakátu na sobě měla stejný oděv jako ten, v němž byla zdržena

Savčenková na předvolebním plakátu na sobě měla stejný oděv jako ten, v němž byla zdržena

FOTO: Profimedia.cz

 

Na protest proti svému věznění držela Savčenková od 13. prosince 2014 hladovku.

Případ byl mimo Rusko považován za zpolitizovaný. V lednu 2015 odsouhlasilo Parlamentní shromáždění Rady Evropy rezoluci, která urgovala Rusko k okamžitému propuštění Savčenkové. Zároveň prodloužilo do dubna 2015 odebrání ruských hlasovacích práv, o které země přišla v dubnu 2014 kvůli anexi Krymu. Rusko neváhalo a reagovalo zákazem návštěvy Savčenkové evropskými poslanci.  Kromě Evropské unie i Evropského parlamentu k propuštění vyzvaly také Spojené státy.

Ukrajinku, držící hladovku, však odmítali Rusové propustil a její zdravotní stav se zhoršoval. 27. února 2015 uvedla Jelena Masjuková, členka rady pro lidská práva působící při ruském prezidentovi Putinovi, že je Savčenková po 76 dnech bez jídla na pokraji smrti. Zhubla 17 kilogramů a odmítala i injekce glukózy.

„Než mi budete oponovat, že Savčenková je zločinec a vrah a že soud vše vyřeší, vzpomeňte na má slova: Nadija Savčenková může v příštích dnech umřít,“ napsala Masjuková ve své výzvě.  Požadovala, aby Savčenkovou propustili do domácího vězení. Varovala, že kdyby umřela,  Rusko by čelilo mezinárodní ostudě a dalším sankcím a na Ukrajině by se stala na Ukrajině hrdinkou.

Ukrajinská vojenská pilotka Naděžda Savčenková u moskevského soudu v listopadu 2014

Ukrajinská vojenská pilotka Naděžda Savčenková u moskevského soudu v listopadu 2014

FOTO: Reuters

Vězeňská správa však oznámila, že pilotčino zdraví není ohroženo a její fyzický stav je hodnocen jako stabilní a uspokojivý. Soud jí prodloužil vazbu do května.

Hladovku přerušila Savčenková 5. března 2015 na naléhání lékařů.

 


 

 

Odsouzena za vraždu

V červenci 2015 ruští vyšetřovatelé změnili obvinění ze spoluúčasti na zabití novinářů na obvinění z vraždy. Na konci měsíce byla navigátorka převezena z moskevské věznice do ruského Doněcku nedaleko ukrajinských hranic. Doněck byl vybrán záměrně, protože tam platí mimořádná opatření, díky kterým může FSB (Federální služba bezpečnosti) vykázat mezinárodní pozorovatele. 

 

Proces začal 30. července 2015 začal předběžným slyšením obžaloby i obhajoby s vyloučením veřejnosti.  Provázely jej přísná bezpečnostní opatření - budovu soudu chránily zvláštní jednotky a na střechách hlídkovali odstřelovači.

Policisté před soudem v ruském Doněcku, kde se vynáší verdikt nad Savčenkovou.

Policisté před soudem v ruském Doněcku, kde se vynáší verdikt nad Savčenkovou.

FOTO: Ivan Sekretarev, ČTK/AP

Obžaloba tvrdila, že Savčenková měla o pohybu ruských novinářů informace a minometnou palbu na ně navedla záměrně.

Obhajoba se snažila dokázat, že byla důstojnice unesena do Ruska ještě před touto událostí, a že se incident odehrál shodou nešťastných náhod.

Demonstrace Ukrajinců za propuštění Savčenkové v Kyjevě

FOTO: Gleb Garanich, Reuters

Savčenková byla 22. března 2016 shledána vinnou z vraždy dvou ruských novinářů a odsouzena na 22 let vězení. Měla též zaplatit pokutu 30 000 rublů. Při čtení rozsudku označil soudce Ukrajinku za banderovku (banderovci = ukrajinští nacionalisté bojující za nezávislou Ukrajinu proti Polákům i Sovětům nazývání podle svého vůdce Stepana Bandery). 

Výměna za ruské rozvědčíky

Odsouzená Savčenková začala 6. dubna 2016 držet „suchou hladovku” - přestala kromě potravy přijímat i tekutiny. Rozhodnutí přitvrdit následovalo poté, co rozsudek nabyl právní moci.

Nadija Savčenková u soudu

Nadija Savčenková u soudu

FOTO: Ivan Sekretarev, ČTK/AP

V úterý 19. dubna oznámil Petro Porošenko, že se s ruským prezidentem Putinem domluvil na způsobu výměny Savčenkové. „Na základě předchozí práce se mi zdá, že se nám podařilo dosáhnout dohody o algoritmu osvobození Nadiji,“ řekl Porošenko podle Ukrajinské pravdy. Dodal, že jednání s Putinem inicioval on sám.

Mechanismus osvobození Porošenko nepopsal, spekulovalo se ale o již dříve avizované možnosti výměny za dva zajaté rozvědčíky ruské GRU Aleksandra Aleksandrova a Jevgenije Jerofejeva, kteří byli předešlý den na Ukrajině odsouzeni k 14 letům vězení za „teroristickou činnost” a podporu agresivní války.

A ve středu 25. května 2016 se tak opravdu stalo. Savčenková byla propuštěna výměnou za dva zmíněné na Ukrajině odsouzené ruské agenty a Rostova na Donu, kde se uskutečnila výměna, odletěla prezidentským speciálem zpět do vlasti.

Na Nadiju Savčenkovou čekal na letišti dav novinářů

Na Nadiju Savčenkovou čekal na letišti dav novinářů

FOTO: Reuters

Moskevský list Kommersant napsal, že bylo konečné dohody o výměně dosaženo při telefonické konferenci nejvyšších představitelů Ruska, Ukrajiny, Německa a Francii, která se uskutečnila v úterý ráno.

Savčenková pak začala působit jako poslankyně, přičemž hlavně usilovala o propuštění dalších zajatých Ukrajinců. Zveřejnila seznam zadržovaných, za což ji kritizovala tajná služba SBU. Nacionalisty zase pobouřila, když se ukázalo, že jednala s vůdci separatistů Igorem Plotnickým a Alexandrem Zacharčenkem.

V politice příliš úspěšná nebyla, jí navrhované zákony byly kritizované a také se rozhádala s vedením strany Otčina, za kterou byla zvolena, takže pak působila jako nezávislá. Parlament označila za satanovo doupě.

Krátce po propuštění uvedla, že by mohla kandidovat na prezidentku.

Plán na převrat

V půlce března 2018 ji obvinil z plánu provést v zemi puč ukrajinský prokurátor Jurij Lucenko. Uvedl, že chtěla ostřelovat budovu parlamentu z minometů a poslance dobít z automatů. Požádal poslance aby ji zbavili imunity a vydali ke stíhání, což se stalo 23. března. Savčenková byla zadržena a obviněna z přípravy pokusu svrhnout stávající ústavní pořádek a zmocnit se vlády, z přípravu pokusu zabít představitele vládního a veřejného života a z přípravy teroristického činu a vytvoření teroristického uskupení. Když byla vzata do vazby, začala 24. března držet hladovku.

Základem obvinění je záznam, jak hovoří k vojákům a říká, že by stačilo na převrat dvě stě až tři sta lidí a že by se vedení země muselo pozabíjet doma a všichni současně. Mezi zabitými měl být současný prezident Petro Porošenko, ministr vnitra Arsen Avakov a předseda bezpečnostní rady a bývalý předseda parlamentu zastávající funkci prezidenta Oleksandr Turčynov.

Savčenková je také spojována s pašováním zbraní od separatistů, které v nábytku převezl Volodymir Ruban, jenž měl na starosti výměny zajatců.

Savčenková přiznala, že mluvila o puči, ale že každý Ukrajinec někdy řekl, že by vyhodil parlament do povětří. Přiznala i pašování zbraní s tím, že šlo o provokaci, kterou připravila proti ní tajná služba a ona na ni přistoupila, aby ukázala, kam až je režim Petra Porošenka schopen dojít.