Stát se vojenskou pilotkou toužila Savčenková už od dětství, řekla Radiu Svobodná Evropa její sestra Vira. Cesta za tímto snem ale nebyla snadná.

Rodačka z Kyjeva vstoupila do ukrajinské armády, kde se nejprve stala radistkou u železničního vojska. Pak prošla výsadkářským výcvikem a v letech 2004 - 2005 ji armáda vyslala jako jedinou ženu v rámci ukrajinské mise do Iráku.

Po návratu se rozhodla studovat prestižní charkovskou Univerzitu vzdušných sil, kam ale doposud přijímali pouze muže. K udělení výjimky tenkrát přesvědčila přímo tehdejšího ministra obrany Anatolije Hrycenka.

Tím na sebe upoutala pozornost médií, kterou využila k boji za genderovou rovnost v ukrajinské armádě. Savčenková účinkovala v několika show a pořadech a jejího příkladu využil v kampani za rovnost i Rozvojový program OSN.

Prošla výcvikem na bombardér Su-24, nakonec ale získala kvalifikaci na bitevní vrtulník Mi-24. Na tomto stroji pak sloužila v západoukrajinském městě Brody. Podle údajů z Wikipedia má nalétáno 170 hodin a uskutečnila 45 seskoků s padákem.

Konec slibné kariéry

Pilotka padla v červnu roku 2014 do zajetí proruských separatistů na východě Ukrajiny. Po týdnu marných pokusů o výměnu se ale náhle objevila ve věznici v ruské Voroněži. Podle Kyjeva to byl další důkaz, že separatisté těsně spolupracují s ruskými tajnými službami.

Kyjev požadoval navrácení unesené důstojnice, Moskva však namítala, že se Savčenková dostala do Ruska jako běženkyně s padělanými doklady. Sama Savčenková tvrdí, že byla na ruské území zavlečena proti své vůli.

Proces doprovázený hladem

Voroněžský soud na Savčenkovou uvalil na konci června vyšetřovací vazbu. Podle ruských vyšetřovatelů se měla Savčenková přihlásit během své dovolené k ukrajinské jednotce válčící u Luhansku. Tam údajně předala souřadnice skupiny ruských novinářů a civilistů, kterou vzápětí vládní síly ostřelovaly. V důsledku toho zahynuli novináři Igor Korněljuk a Anton Vološin. Poté měla Savčenková překročit ruské hranice jako uprchlice, být rozpoznána a „zatčena v přísném souladu se zákonem“.

V listopadu 2014, kdy už byla 5 měsíců zajata, byla zvolena poslankyní ukrajinského parlamentu.

Savčenková na předvolebním plakátu na sobě měla stejný oděv jako ten, v němž byla zdržena

Savčenková na předvolebním plakátu na sobě měla stejný oděv jako ten, v němž byla zdržena

FOTO: Profimedia.cz

Na protest proti svému věznění držela Savčenková od 13. prosince 2014 hladovku. 27. února 2015 uvedla Jelena Masjuková, členka rady pro lidská práva působící při ruském prezidentovi, že je Savčenková po 76 dnech bez jídla na pokraji smrti. Zhubla 17 kilogramů a odmítala i injekce glukózy.

„Než mi budete oponovat, že Savčenková je zločinec a vrah a že soud vše vyřeší, vzpomeňte na má slova: Naďa Savčenková může v příštích dnech umřít,“ napsala Masjuková ve své výzvě. Vězeňská správa však oznámila, že pilotčino zdraví není ohroženo a její fyzický stav je hodnocen jako stabilní a uspokojivý.

Masjuková apelovala na ruské úřady, aby Savčenkovou propustily do domácího vězení, mimo jiné i proto, že jediné, co by pilotčina smrt způsobila, by byly další sankce pro Rusko, mezinárodní ostuda a Savčenková by se stala na Ukrajině hrdinkou, po které by pojmenovali jednotku dobrovolníků, letadlo i kyjevské náměstí.

Ukrajinská vojenská pilotka Naděžda Savčenková u moskevského soudu v listopadu 2014

Ukrajinská vojenská pilotka Naděžda Savčenková u moskevského soudu v listopadu 2014

FOTO: Reuters

Do domácího vězení však Savčenková nezamířila, ba naopak - soud jí prodloužil vazbu do května. Pátého března 2015 Savčenková na urgování lékařů hladovku přerušila. Obhájce Savčenkové zveřejnil dopis, který pilotka napsala. „Učím se měnit taktiku. Fyzicky je mi bídně, ale ne tak, abych teď umřela. Proto někdy vypiju slepičí bujón, protože když žít, tak létat, když zemřít, tak zdravá,“ stojí v něm.

Spoluúčast? Ne. Vražda!

V červenci 2015 ruští vyšetřovatelé přitvrdili obvinění ze spoluúčasti na zabití novinářů na obvinění z vraždy. Navíc zamítli všechny žádosti Savčenkové, včetně té, aby ji soudila porota. Předpokládá se, že se tak stalo proto, že případy obviněných žen ze zabití či vraždy dvou a více osob byly počátkem roku 2015 vyjmuty z jurisdikce porotních soudů, protože prý ženy v Rusku nemohou být odsouzeny na doživotí. „Muži mohou být souzeni před porotou, ženy nikoliv. Považujeme to za nezákonné a hodláme to napadnout,“ sdělil pilotčin advokát.

Na konci měsíce byla navigátorka převezena z moskevské věznice do ruského Doněcku nedaleko ukrajinských hranic. Doněck byl vybrán záměrně, protože tam platí mimořádná opatření, díky kterým může FSB (Federální služba bezpečnosti) vykázat mezinárodní pozorovatele. 

Proces v Doněcku 30. července 2015 začal předběžným slyšením obžaloby i obhajoby s vyloučením veřejnosti a poté měl soud stanovit termín dalšího jednání.

Krátce po začátku však požádali obhájci o přerušení jednání z procesních důvodů a soud jim vyhověl. Celý proces provázela přísná bezpečnostní opatření - budovu soudu chránily zvláštní jednotky, na střechách hlídkovali odstřelovači a pochůzkářům pomáhali i psi.

Policisté před soudem v ruském Doněcku, kde se vynáší verdikt nad Savčenkovou.

Policisté před soudem v ruském Doněcku, kde se vynáší verdikt nad Savčenkovou.

FOTO: Ivan Sekretarev, ČTK/AP

Obžaloba tvrdila, že Savčenková měla o pohybu ruských novinářů informace a minometnou palbu na ně navedla záměrně.

Obhajoba se snažila dokázat, že byla důstojnice unesena do Ruska ještě před touto událostí, a že se incident odehrál shodou nešťastných náhod. Savčenkovou hlavní svědkyní měla být její sestra Vira, té byl však znemožněn vstup do Ruska už na hranicích při cestě k soudu. Ruská tajná služba FSB dokonce zakázala sestře vstup do země až do září 2020. Obhajoba tvrdí, že tím bylo navigátorce odepřeno právo na obhajobu.

Její rodina tvrdí, že verdikt soudu byl předem daný a objednaný Kremlem, protože soud ignoruje všechny důkazy o pilotčině nevině a předkládá nepravdivé důkazy. Její sestra říká, že věří v zázrak a ve zproštění viny, protože má pilotka pevné alibi. Věří také v možnost pozdější výměny vězňů.

„Soudního rozhodnutí se nebojím. Moje naděje na spravedlivý soud nezhasla. Vidím, jak soud ignoruje důkazy o její nevině, a předkládá nepravdivé důkazy,” řekla Vira Savčenková. 

Řada politologů vznesla podezření na nelogičnost celého případu. Přinejmenším podivné jim připadá, že by někdo záměrně navedl palbu na civilisty a poté také záměrně překročil nelegálně hranici do Ruska a vystavil se tak ohromnému nebezpečí.

Řetězovou hladovku za osvobození Savčenkové se rozhodli ve druhé polovině února zahájit strany sdružené v Alianci liberálů a demokratů pro Evropu, která působí v rámci Rady Evropy. Do akce se zapojila i poslankyně ANO Kristýna Zelienková. Účastníci hladověli vždy jeden den v řadě po sobě. „Hlavně chceme, aby byl vyslán politický signál, že opravdu nesouhlasíme s tím, co se v Rusku děje,” vysvětlila Zelienková.

Na podporu Savčenkové se 6. března 2016 konaly na Ukrajině demonstrace. Na ruskou ambasádu v Kyjevě házeli protestující vajíčka, rajčata i kamení. Další den demonstraci zopakovali, protesty však již výrazně zeslábly.

Demonstrace Ukrajinců za propuštění Savčenkové v Kyjevě

Demonstrace Ukrajinců za propuštění Savčenkové v Kyjevě

FOTO: Gleb Garanich, Reuters

Nehledě na to však byla 22. března 2016 Savčenková shledána vinnou a odsouzena na 22 let vězení. Měla též zaplatit pokutu 30 000 rublů. Při čtení rozsudku označil soudce Ukrajinku za banderovku (banderovci = ukrajinští nacionalisté bojující za nezávislou Ukrajinu proti Polákům i Sovětům nazývání podle svého vůdce Stepana Bandery). 

Bezmocný Porošenko 

Řada ukrajinských představitelů včetně prezidenta Petro Porošenka dělali vše proto, aby pilotka co nejdříve opustila celu, a celou situaci považovali za nepřijatelnou. Všechny odpovědi Moskvy však byly záporné.

Už v lednu 2015 odsouhlasilo Parlamentní shromáždění Rady Evropy rezoluci, která urgovala Rusko k okamžitému propuštění Savčenkové. Zároveň prodloužilo do dubna 2015 odebrání ruských hlasovacích práv, o které země přišla v dubnu 2014 kvůli anexi Krymu. Rusko neváhalo a reagovalo zákazem návštěvy Savčenkové evropskými poslanci.

Proces nezůstal jen na evropském „písečku”. Kromě Evropské unie i Evropského parlamentu k propuštění vyzvaly také Spojené státy.

Savčenková navíc začala 6. dubna 2016 držet „suchou hladovku” - přestala kromě potravy přijímat i tekutiny. Rozhodnutí přitvrdit následovalo poté, co rozsudek nabyl právní moci.

Nadija Savčenková u soudu

Nadija Savčenková u soudu

FOTO: Ivan Sekretarev, ČTK/AP

V úterý 19. dubna oznámil Petro Porošenko, že se s ruským prezidentem Putinem domluvil na způsobu výměny Savčenkové. „Na základě předchozí práce se mi zdá, že se nám podařilo dosáhnout dohody o algoritmu osvobození Nadiji,“ řekl Porošenko podle Ukrajinské pravdy. Dodal, že jednání s Putinem inicioval on sám.

Mechanismus osvobození Porošenko nepopsal, spekulovalo se ale o již dříve avizované možnosti výměny za dva zajaté rozvědčíky ruské GRU Aleksandra Aleksandrova a Jevgenije Jerofejeva, kteří byli předešlý den na Ukrajině odsouzeni k 14 letům vězení za „teroristickou činnost” a podporu agresivní války.

A ve středu 25. května 2016 se tak opravdu stalo. Savčenková byla propuštěna výměnou za dva zmíněné na Ukrajině odsouzené ruské agenty a odletěla zpět do vlasti.

Do Kyjeva přiletěla krátce před 14. hodinou prezidentským speciálem z Rostova na Donu. Podle agentury Interfaxu došlo k výměně přímo na letišti, kam krátce před tím dorazili i Jerofejev a Alexandrov.

Na kyjevském letišti Boryspil vítali Savčenkovou nejen prezident Petro Porošenko, její matka, sestra Vira a expremiérka Julija Tymošenková, ale také mnoho přátel, politiků a novinářů. Po přivítání na letišti odjela Savčenková s Porošenkem do jeho sídla.

Na Nadiju Savčenkovou čekal na letišti dav novinářů

Na Nadiju Savčenkovou čekal na letišti dav novinářů

FOTO: Reuters

Ukrajinský server Vesti napsal, že Savčenkové udělil milost Vladimir Putin, podobně jako Porošenko udělil milost ruským vojákům. Nikdo z osvobozené trojice přitom podle advokátů o milost nežádal. Ruské i ukrajinské zákony totiž údajně umožňují, aby o milost požádali obhájci odsouzených nebo příbuzní či některá ze společenských organizací.

Moskevský list Kommersant napsal, že bylo konečné dohody o výměně dosaženo při telefonické konferenci nejvyšších představitelů Ruska, Ukrajiny, Německa a Francii, která se uskutečnila v úterý ráno.