Naoto Kan
Naoto Kan vstoupil do politiky v 70. letech. Později spoluzaložil Demokratickou stranu Japonska, které od roku 2010 šéfuje. Ve funkci nahradil Jukio Hatojamu, po němž převzal i funkci premiéra. Pátého během čtyř let. V minulosti působil jako ministr zdravotnictví a financí.

Naoto Kan
FOTO: Profimedia.cz
Václav Lang, Novinky
Naoto Kan se narodil 10. října 1946 v japonské prefektuře Jamaguči v jihozápadní části země. Syn podnikatele vystudoval fyziku na Technologickém institutu v Tokiu a po zkušenostech v patentovém úřadě si v 70. letech založil vlastní patentní kancelář.
K politice jej přivedl zájem o životní prostředí. V roce 1977 se stal předsedou Sjednocené sociální občanské strany. Na třetí pokus se stal v roce 1980 poslancem japonské Sněmovny reprezentantů. Vstoupil do Nové strany zvěstování a v polovině 90. let zastával post ministra zdravotnictví a sociální péče.
V září 1996 se společně s Jukio Hatojamou podílel na založení Demokratické strany Japonska (DSJ) a stal se její spolupředsedou. V příštích deseti letech se oba muži střídali na postu předsedy DSJ. Naposledy v červnu 2010 Hatojama rezignoval kvůli sporům o přesun americké vojenské základny na Okinawě.
Naoto Kan při přeletu nad zničenou japonskou krajinou důsledkem zemětřesení
FOTO: fotobanka Profimedia
Populární politik Naoto Kan
S funkcí předsedy strany po něm Kan převzal také premiérský post. DSJ totiž v roce 2009 po několika desetiletích sesadila z pozice vládnoucí strany silnou Liberální demokratickou stranu. Kan se tak stal pátým japonským ministerským předsedou v rozmezí čtyř let. Do té doby půl roku působil jako ministr financí.
Během 90. let si Naoto Kan vydobyl mezi Japonci značnou oblibu a v roce 1998 byl dokonce označen za nejpopulárnějšího japonského politika. Jeho pověst utrpěla, když se zapletl s mladou televizní reportérkou. I tak ale dovedl svou stranu v roce 2003 k historickému úspěchu, když se stala druhou nejsilnější partají v zemi.
Když se o rok později provalilo, že v době jeho ministrování neplatil penzijní pojištění, rezignoval na svou funkci, oholil si hlavu a vydal se na buddhistickou pouť. Po jeho znovuzvolení ministerským předsedou se prioritou jeho politiky stal zejména boj s obrovským státním dluhem.