Národní park (NP) Šumava se rozkládá na území Jihočeského a Západočeského kraje. Zasahuje okresy Prachatice, Klatovy a Český Krumlov. Vymezená oblast se táhne od Železné Rudy po Zvonkovou poblíž lipenské nádrže a její rozloha činí bezmála 70 tisíc hektarů.

Zelená střecha Evropy

Dotýká se Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Šumava (cca 100 tisíc hektarů) a Národního parku Bavorský les (Böhmerwald, cca 23 tisíc hektarů) na německé straně. Tato tři území tvoří dohromady takzvanou Zelenou střechu Evropy. Celek byl v roce 1990 vyhlášen biosférickou rezervací UNESCO. Vznik NP Šumava se datuje do roku 1991, kdy vznikl z několika oblastí CHKO Šumava, která byla vyhlášena již roku 1963.

Území NP je rozděleno do tří zón a několika klidových území. V první zóně jsou zásahy člověka zcela minimální. Druhá zóna zahrnuje člověkem ovlivněné ekosystémy a je částečně využívána pro hospodářskou činnost. Třetí zóna leží na okrajích parku, je určená k bydlení a hospodářské i další činnosti.

Tvář pohoří vtiskly ledovce

Šumava je jedním z nejstarších evropských pohoří a jako taková je tvořena zejména žulou, rulou a svorem. Vliv na reliéf krajiny mělo také působení ledovců v době ledové. Po nich zbylo na Šumavě několik ledovcových jezer, mezi nejznámějšími Černé, Čertovo, Plešné, Prášilské a Laka. Stejného původce mají také četná rašeliniště. Například populární Chalupská slať nebo Tříjezerní slať.

Nadmořská výška parku se pohybuje od 600 metrů (údolí Otavy u Rejštejna) do 1 378 metrů (Plechý). Nejvyšší bod šumavského masivu je Velký javor, který leží na německé straně.

Rozmanitá fauna a flora zahrnuje množství ohrožených druhů

Z větší části pokrývají NP lesní porosty. Charakteristické jsou též náhorní plošiny, zvané pláně. Jedná se o částečně bezlesé ploché oblasti v nadmořské výšce od 800 do 1250 metrů. Převážná část území parku spadá do povodí Vltavy, která na Šumavě pramení. Mezi další významné řeky patří například Otava a Vydra. Důležité jsou rovněž plavební kanály. Nejdelší Schwarzenberský měří 44 kilometrů. Na území Šumavy spadá také nejrozsáhlejší vodní nádrž Lipno.

Území parku zahrnuje velké množství rozmanité flory. Jedinečný je například výskyt horských rostlin alpského typu. Značná část je zalesněná zejména buky a smrky. Mezi další častý porost patří borůvka černá, ploník obecný, dřípatka horská a různé druhy rašeliníků.

Fauna se zpočátku utvářela v závislosti na převážně lesní charakter, ovšem z velkých predátorů, jakými jsou například medvěd, vlk či rys, se na Šumavě udržel pouze posledně jmenovaný. S ústupem lesů přibyli i živočichové vázaní na otevřenou krajinu. Šumava, která figuruje v Červené knize ekosystémů IUCN, je rovněž útočištěm mnoha chráněných druhů. Mezi ně patří například perlorodka říční, rak říční, tetřev hlušec, zmije obecná a další.

V lednu 2007 se Šumavě nevyhnul ničivý orkán Kyrill, který po sobě napáchal nedozírné následky a navždy změnil podobu oblasti. Porazil tisíce stromů, jejichž tlející pahýly následně napomohly a uspíšily kůrovcovou kalamitu. Správa národního parku a ekologové si však stojí za svým: příroda si poradí.

Ředitelem NP Šumava je Jan Stráský.