Odborný název BSE poukazuje na to, že jde o onemocnění skotu (bovinní = hovězí), které se projevuje pórovatěním mozku. Ten pak v pozdějších stadiích připomíná houbu (spongiformní = houbotvárné; encefalopatie = nezánětlivé onemocnění mozku). Název nemoc šílených krav získalo onemocnění proto, že v pozdních stádiích vyvolává u krav neobvyklé „šílené“ chování.

Za původce onemocnění jsou považovány škodlivé bílkoviny tzv. priony, které hostitelský organizmus napadají bez imunitní odezvy, hromadí se v centrálním nervovém systému a způsobují nezvratné patologické změny. Onemocnění postihují kromě skotu i kozy a ovce, u nichž se častěji hovoří o tzv. scrapii. Dále se onemocnění projevuje i u norků, koní či jelenů.

Přenos na člověka

Nemoc šílených krav jako taková není na člověka přenositelná, ale během let se v rámci výzkumu prokázalo, že požití infikované tkáně skotu či jiného zvířete může způsobit smrtelné onemocnění tzv. Creutzfeldt–Jakobovu chorobu (JCD). Ta se u člověka projevuje velmi podobně jako u zvířat, kdy také dochází k „zhoubovatění“ mozkové tkáně. Požití infikované tkáně je však jen jednou z příčin. Často jde o dědičné riziko o samovolné zapříčinění nebo o nedbalý lékařský zákrok.

Choroba se zprvu projevuje poruchami zraku obvyklé je zamlžené, dvojité vidění a poruchami paměti. Narušena je irovnováha a koordinace v důsledku mozečkové degenerace: vrávoravá chůze, závratě a pády, svalová slabost, rigidita, třes.

Časté jsou rovněž i pocity mravenčení nebo znecitlivění, či lepkavé kůže. Postupně se dostavují pocity deprese, apatie, plačtivost, negativismus, halucinace, záchvaty strachu a křiku, rozbíjení věcí. Následuje období demence - týdny, až měsíce končící stavem, kdy je nemocný znehybněný, strnulý, neodpovídá na jakékoliv podněty, ačkoliv má otevřené oči. Zachovány bývají pouze primitivní reflexy, následuje smrt.

Přestože současná veterinární věda nemá zatím zcela dostačující důkazy na mezidruhový přenos ze skotu, případně ovcí, na člověka, zachází se všemi jatečně zpracovávanými přežvýkavci tak, aby byl vyloučen přenos infekce na člověka. Na jatkách se veškerá nervová tkáň skotu odděluje (celé hlavy, mízní uzliny, mícha a část střeva). Pokud je BSE zjištěna, tak se vrstevnice (o rok starší a o rok mladší) a žijící potomci nemocného kusu utrácejí a taktéž vyšetřují. Toto nařízení vychází z veterinárního opatření.

Inkubační doba

Inkubační doba je u takovýchto infekcí obecně u zvířat velmi dlouhá. A skotu je to 2–10 let a u ovcí a koz 1–5 let. U člověka se dohaduje ještě delší. Některé zdroje uvádějí šest měsíců až 40 let.

Výskyt

První výskyt BSE byl v Česku v roce 2001. Počet zjištěných případů rostl do roku 2005, kdy kontroly odhalily osm nakažených zvířat, od roku 2006 pak výskyt BSE postupně klesal. V roce 2008 se neobjevil ani jeden případ choroby. Poslední výskyt onemocnění u nás byl zaznamenán v roce 2009 v Oldřišově na Opavsku. Celkově bylo za tu dobu v Česku laboratorně zjištěno a potvrzeno 30 pozitivních případů.

Dosud nejtragičtější dopady měla nemoc šílených krav v 80. letech ve Velké Británii. BSE vypukla u skotu krmeného masokostní moučkou. Tato moučka byla vyrobena i z těl uhynulých ovcí, které byly infekční. Masokostní moučku žraly britské krávy již od dvacátých let 20. století a nic se nedělo až do energetické krize v 70. letech, kdy Britové začali šetřit energií a při výrobě masokostní moučky používali nižších teplot. Ve Velké Británii a Francii zemřelo později na CJD více než 80 lidí. Odhady počtů budoucích obětí v Británii se pohybují od 150 případů do 130 000.

Zdroje: Wikipedia, Náš chov, Státní veterinární správa ČR