Hlavní obsah

Nemoc šílených krav

Foto: Aleš Fuksa, Právo
Článek

Nemoc šílených krav neboli bovinní spongiformní encefalopatie (BSE) patří do tzv. skupiny spongiformních encefalopatií. Jedná se o onemocnění mozku projevující se změnami v chování, poruchami koordinace pohybů končící smrtí zvířete.

Za původce onemocnění jsou považovány škodlivé bílkoviny tzv. priony, které hostitelský organizmus napadají bez imunitní odezvy, hromadí se v centrálním nervovém systému a způsobují nezvratné patologické změny. Onemocnění postihují kromě skotu i kozy a ovce, u nichž se častěji hovoří o tzv. scrapii. Dále se onemocnění projevuje i u norků, koní či jelenů.

Přenos na člověka

Nemoc šílených krav jako taková není na člověka přenositelná, ale během let se v rámci výzkumu prokázalo, že požití infikované tkáně skotu či jiného zvířete může způsobit smrtelné onemocnění tzv. Creutzfeldt–Jakobovu chorobu (JCD). Ta se u člověka projevuje velmi podobně jako u zvířat, kdy také dochází k „zhoubovatění“ mozkové tkáně. Požití infikované tkáně je však jen jednou z příčin. Často jde o dědičné riziko o samovolné zapříčinění nebo o nedbalý lékařský zákrok.

Inkubační doba

Inkubační doba je u takovýchto infekcí obecně u zvířat velmi dlouhá. A skotu je to 2–10 let a u ovcí a koz 1–5 let. U člověka se dohaduje ještě delší. Některé zdroje uvádějí šest měsíců až 40 let.

Výskyt

První výskyt BSE byl v Česku v roce 2001. Počet zjištěných případů rostl do roku 2005, kdy kontroly odhalily osm nakažených zvířat, od roku 2006 pak výskyt BSE postupně klesal. V roce 2008 se neobjevil ani jeden případ choroby. Poslední výskyt onemocnění u nás byl zaznamenán v roce 2009 v Oldřišově na Opavsku. Celkově bylo za tu dobu v Česku laboratorně zjištěno a potvrzeno 30 pozitivních případů.

Dosud nejtragičtější dopady měla nemoc šílených krav v 80. letech ve Velké Británii. BSE vypukla u skotu krmeného masokostní moučkou. Tato moučka byla vyrobena i z těl uhynulých ovcí, které byly infekční. Masokostní moučku žraly britské krávy již od dvacátých let 20. století a nic se nedělo až do energetické krize v 70. letech, kdy Britové začali šetřit energií a při výrobě masokostní moučky používali nižších teplot. Ve Velké Británii a Francii zemřelo později na CJD více než 80 lidí. Odhady počtů budoucích obětí v Británii se pohybují od 150 případů do 130 000.

Zdroje: Wikipedia, Náš chov, Státní veterinární správa ČR

Články k tématu