V prosinci 1938 se tehdy třicetiletý úředník londýnské burzy Nicholas Winton vypravil do pomnichovského Československa. Jeho přítel ho totiž požádal, aby pomohl pražské kanceláři Britského výboru pro uprchlíky z Československa (British Committee for Refugees from Czechoslovakia, BCRC), organizovat dětské transporty. Protože Winton znal poměry v tehdejším Německu a věděl, co bude okupace Československa znamenat pro Židy, neváhal ani chvilku.

Pro každé dítě do 17 let bylo potřeba sehnat náhradní rodinu v Anglii a kauci čítající asi 50 liber. Pak přišlo na řadu vyřízení britského víza a povolení k pobytu. Winton proto založil v Londýně Dětskou sekci BCRC, kde za pomoci své matky a dobrovolníků hledal adoptivní rodiče, vyřizoval u britských úřadů adopce a získával peníze na kauce. V Praze pak za pomoci lidí z pražské pobočky BCRC shromažďoval dokumenty od rodičů, kteří chtěli své děti poslat do Anglie a vyřizoval u německých okupačních úřadů povolení k vycestování. Vše monitorovalo gestapo.

První Kindertransport (dětský transport) byl z Prahy letecky vypraven 14. Března 1939 a zamířil do Švédska. V ostatních už jely děti v zapečetěných vagónech a jejich cesta vedla přes Německo do Anglie. Jiná země pomoc pro děti nenabídla. Němci vlaky většinou nechávali bez problémů projet. Winton k tomu před časem podotkl, že „byli asi rádi, že se dětí zbavují“. Poslední vlak odjel z pražského Wilsonova nádraží 2. srpna 1939. Celkový počet zachráněných dětí dosáhl 669.

Winton Train

Winton Train

FOTO: archiv Winton Train

Pro rodiče i děti bylo velmi těžké a bolestné se rozloučit. Nikdo z nich také nevěděl na jak dlouhou dobu. Rodiče však těmto dětem svým rozhodnutím zachránili život. Žádný z rodičů těchto 669 dětí nepřežil nacistické koncentrační tábory.

Největší transport byl naplánován na 1. září 1939. Začala však 2. světová válka a žádný dětský vlak už neodjel.

Každý muž má tajemství, tvrdil Winton

Po válce se Nicholas Winton vrátil k úřednické práci. O svých činech nikdy nemluvil. Když jeho manželka v roce 1988 uklízela půdu, narazila na starým zaprášený kufr plný dokumentů s fotkami a seznamy zachráněných dětí a také dopisy jejich rodičů. Své letité mlčení okomentoval Winton slovy, že „přeci každý muž má před svou ženou nějaké to tajemství“.

Dojemné bylo londýnské setkání Wintona s dětmi (tehdy už velmi dospělými) v roce 1988 v televizním pořadu BBC. Winton do poslední chvíle netušil, kdo jsou lidé, co s ním sedí ve studiu. Když mu jeden po druhém začali děkovat za své životy, byl velmi dojat. Winton skromně říká: "Ty děti potřebovaly pomoc a já byl schopen jim ji poskytnout. Nic víc, nic míň. Nevím, proč zrovna mě ta věc napadla. Kdybych to nebyl já, tak snad někdo jiný. Pro mě to byla spíš taková malá životní epizoda, která už dávno skončila."

Dojatý Nicholas Winton

Dojatý Nicholas Winton

FOTO: PRÁVO/Milan Malíček

Nicholas Winton je už dávno v důchodu a doma v Anglii se nejraději věnuje zahradničení. O tom, že má stále elánu na rozdávání svědčí i fakt, že své 100. narozeniny oslavil letem v ultralehkém letadle, které pilotovala Judy Leden, dcera jednoho ze zachráněných chlapců.

Wintonův příběh inspiroval režiséra Matěje Mináče k natočení filmu Všichni moji blízcí (2001) a dokumentu Síla lidskosti - Nicholas Winton (2002).
V roce 1998 Wintona řádem T.G. Masaryka vyznamenal prezident Václav Havel. Anglická královna ho v roce 2002 povýšila do šlechtického stavu.
Jeho jménem je také pojmenována planetka (19384) Winton, která byla objevena na jihočeské Observatoři Kleť.
Čeští studenti iniciovali petici, prostřednictvím které žádají příslušnou komisi norského parlamentu, aby siru Nicholasi Wintonovi byla za jeho zásluhy udělena Nobelova cena za mír.
V Praze byl 19. května 2009 ve Velké strahovské zahradě otevřen Sad zachránců dětí s obnoveným pramenem, pojmenovaným po Nicholasi Wintonovi.
1. září 2009 v 9.01 vyjel z pražského hlavního nádraží vlak Winton Train na čtyřdenní cestu. Mimořádná souprava projela trasu, kterou by přesně před 70 lety absolvovaly děti z posledního Kindertransportu, který zmařilo vypuknutí války.