Paříž leží na řece Seině v severovýchodní části státu. Její rozloha bez přilehlých oblastí činí necelých 105 kilometrů čtverečních, na kterých žije něco přes dva milióny obyvatel. Celou metropolitní oblast, jejíž rozloha se blíží k dvěma a půl tisícům kilometrů čtverečních, obývá kolem deseti miliónů lidí.

ÚTERÝ: Eiffelova věž je vybarvena v tureckých národních barvách v rámci kulturních slavností v Paříži.

Eiffelova věž v rámci kulturních slavností v Paříži.

FOTO: ČTK/AP

Paříž je silně kosmopolitním městem, rodilých Pařížanů zde žije minimum a přibližně 15 procent tamních obyvatel jsou cizinci. Stejně jako v celé Francii je hlavní město domovem velkého počtu Turků a lidí ze států severní Afriky. Proto není divu, že je islám druhým nejrozšířenějším náboženstvím v Paříži, hned za římským katolicismem.

Nejen prezidentské sídlo

Město je rozděleno do dvaceti obvodů, které se dále dělí na čtvrti. Mezi nejznámější patří Champs-Elysées, kde se nachází sídlo francouzského prezidenta, romantický Montmartre, jenž se tyčí nad celým městem a v minulosti býval hlavním centrem uměleckého života, nebo Île de la Cité, historická oblast s nejvyšší mírou zalidnění.

V čele města zasedá pařížská rada, v jejímž středu je starosta a všichni členové jsou voleni každých šest let. Toto shromáždění má jako jediné ve Francii pravomoci zastupitelstva obce i departmentu.

Vánoční strom před katedrálou Notre Dame

Katedrála Notre Dame

FOTO: fotobanka Profimedia

Paříž hraje nejen v rámci Francie důležitou finanční a obchodní roli, ačkoli její ekonomická síla je nižší než za doby největšího rozmachu ve třicátých letech dvacátého století. Je domovem mnoha velkých nadnárodních koncernů, stejně jako tuzemských podniků a značnou měrou se podílí na celkové hospodářské aktivitě Francie.

Ačkoli závěrem dvacátého století Paříž poznamenala snaha o deindustrializaci, stále je centrem textilního průmyslu, šperkovnictví a nábytkářství. Důležitou položkou ekonomiky hlavního města je cestovní ruch.

Sen všech milovníků nakupování i obdivovatelů umění

V Paříži se používají dvě letiště: Charles de Gaulle a Orly. Tamní metro ročně přepraví více než miliardu lidí (1,365 mld. v roce 2005), celá dráha má 14 linek a kolem tří set stanic, jež od sebe údajně nejsou nikdy vzdálené více než 600 metrů. Pro jízdu do odlehlejší míst slouží forma městského vlaku, které se zkráceně říká RAR. Samozřejmostí jsou autobusy, tramvají jezdí minimum. Kromě hromadné dopravy se hlavní město snaží poskytnout co nejlepší podmínky cyklistům.

Velká archa je dominantou pařížské čtvrti La Défense.

Velká archa je dominantou pařížské čtvrti La Défense.

FOTO: Jaroslav Zbožínek , Právo

Na území perly na Seině se nachází dostatek zeleně, dokonce jí náleží titul nejzalesněnějšího hlavního města v Evropě. Krom toho slouží i jako rozsáhlé nákupní středisko, poskytuje prostor více než 60 tisícům nejrůznějších obchodů.

Kromě velkého množství památek a uměleckých skvostů, kvůli kterým přijede ročně do Paříže téměř 30 miliónů návštěvníků, zde sídlí také celá řada konferenčních sídel, která jsou vhodná pro mezinárodní jednání. Ročně tu proběhne kolem tisícovky takových konferencí. Krom toho zde má své sídlo UNESCO, OECD a Interpol.

Paříž od počátků až do současnosti

Název Paříž pochází od příslušníků galského kmene Parisiů, kteří kolem roku 300 př. n. l. obsadili severní břeh Seiny. Později osada padla do područí Římanů, za jejichž nadvlády prosperovala a rozrostla se i na protější břeh Seiny. Po pádu římského impéria si Chlodovík I. v roce 508 vybral toto místo za hlavní město Francké říše. Status jí vydržel dodnes bez přerušení.

Vyhlídkové lodě Bateau Mouche jezdí po Seině celoročně. Prohlédnout si tak můžete i Katedrálu Notre-Dame.

Vyhlídkové lodě Bateau Mouche jezdí po Seině celoročně. Prohlédnout si tak můžete i Katedrálu Notre-Dame.

FOTO: fotobanka Profimedia

Rozmach Paříže nastartovala vláda Kapetovců (2. pol. 10. století - 1.pol. 14. století), v jejichž období byla postavena katedrála Notre Dame, Sorbonna a Louvre. Díky četnosti nejrůznějších institucí se město vyhouplo do středu evropského zájmu a jeho populace narůstala v důsledku migrace do statisíců. Období prosperity však přerušila stoletá válka s Anglií.

Po jejím překonání všestranná prosperita města opět vzrůstala a Paříž se stávala centrem umění a vzdělanosti. V noci z 23. na 24. srpna 1572 byla metropole svědkem krvavého vyvraždění hugenotů katolíky, jež je známé jako Bartolomějská noc a patří k nejtragičtějším událostem spojeným s církevní reformací.

Na trůn se dostala dynastie Bourbonů, s jejichž nejslavnějšími panovníky Ludvíkem XIII. a Ludvíkem XIV. je spojeno období absolutismu a hýřivého přepychu pro představitele státu. Ten sice zemi dohnal k značné chudobě a rozpoutal Velkou francouzskou revoluci, pro Paříž však znamenal i velký architektonický přínos.

Vítězný oblouk

Vítězný oblouk

FOTO: Linda Klimková

Na počátku 19. století dosahovala Paříž téměř miliónu obyvatel. Napoleon III., který tou dobou vládl, obdivoval bující londýnskou architekturu, a tak se zasadil o výraznou modernizaci a urbanizaci města. Výsledkem této budovatelské vlny byla kromě celkové rekonstrukce města také například budova opery, centrální tržnice nebo nové moderní bulváry.

V roce 1889 se v Paříži na počest stého výročí revoluce konala výstava, v jejímž rámci byla vybudována řada nových objektů. Největší slávu si z nich dodnes uchovala Eiffelova věž ve čtvrti Invalides. V té době také začal tramvajový a autobusový provoz a v roce 1900 se poprvé rozjelo tamní metro.

Zámek ve Versailles se stal po první světové válce místem, kde došlo k uzavření dohod o poválečných vyrovnáních.

V roce 1934 proběhl v Paříži neúspěšný pokus o převrat místních fašistů. Za druhé světové války bylo hlavní město okupováno a bombardováno nacisty. Osvobození se Paříž dočkala v srpnu 1944.

Pohled na Parc du Champ de Mars z druhého patra Eiffelovy věže.

Pohled na Parc du Champ de Mars z druhého patra Eiffelovy věže.

FOTO: Linda Klimková

I po druhé světové válce se Paříž stala centrem mezinárodních jednání, byl zde přijat Marshallův plán a došlo k řadě významných jednání důležitých pro evropskou integraci. V rámci poválečných oprav byla mezi historické skvosty zařazena i zcela moderní architektura, což mnozí zpočátku nesli s nelibostí. Jedním ze symbolů tohoto rozvoje je například futuristické dílo Centre Georges Pompidou, na jehož vzniku se podílel i český architekt Jan Kaplický.