Celkové množství primární energie spojené s provozem budovy (tj. potřebné k vytápění, ohřev teplé užitkové vody a energie pro spotřebiče) nepřesahuje hodnotu 120 kWh/m2 za rok. (Pro srovnání: Uvádí se, že například u budov ze 70. a 80. přesahuje potřeba energie určené jen na vytápění přesahuje 200 kWh/m2 za rok.)

Pasivní domy vyžadují velmi specifický návrh, který bere velmi důkladně v potaz mj. orientaci na daném pozemku hlavně vůči světovým stranám. Od toho se odvíjí jejich vnitřní uspořádání. Obytné pokoje se orientují především na jižní a jihozápadní stranu, na severní jsou situovány hlavně úložné prostory, prostory pro sociální zařízení a jiné méně využívané místnosti. Velké prosklené plochy se na vnější straně doplňují zastiňujícími prvky (např. rolety, markýzy), aby se interiér během letních měsíců nepřehříval.

Víte, že?
Vlastnosti pasivních domů jsou přesně definované Normou ČSN 73 0540.

Charakteristickým rysem pasivních domů je také minimum lineárních vazeb, tedy přechodů mezi konstrukčními prvky, například mezi stěnou a okny, místo návaznosti střechy na stěnu, překlady nad okny atd.

Jednou z důležitých vlastností pasivních staveb je jejich kompaktní tvar, nejčastěji to bývá krychle nebo kvádr. Spíše než jednopodlažní budovy jsou výhodnější stavby vícepodlažní. Ty mají při stejném obytném prostoru menší plochu obálky, díky čemuž u nich dochází k menším ztrátám tepla.

Většina pasivních domů má lehkou, obvykle dřevěnou konstrukci. Systém pro regulaci tepla v objektu tak totiž může lépe reagovat na jeho aktuální potřebu během dne. Častým prvkem těchto staveb je ovšem tzv. akumulační stěna z těžkého materiálu. Ta přes den shromažďuje teplo (například ze slunečního záření dopadajícího na ni prosklenými plochami), které pak ještě dlouho uvolňuje, a tím prohřívá interiér domu.

Srovnání domů nízkoenergetických, pasivních, nulových a s přebytkem tepla
Podle spotřeby energií a zacházení s nimi lze domy, které mají oproti standardní výstavbě sníženou spotřebu energie na provoz, rozdělit do tří skupin: nízkoenergetické, pasivní a nulové.
U nízkoenergetických domů se využívá k vytápění topná soustava s nižším výkonem, doplněná energií získanou z obnovitelných zdrojů. Mají dobře zateplené konstrukce. Jejich roční potřeba tepla je nižší než 50 kWh/m2.
Pasivní domy spoléhají především na řízené větrání s rekuperací tepla, domy mají vysoce kvalitní izolace. Jejich roční potřeba tepla nepřesahuje 15 kWh/m2.
Nulové domy vykazují minimálně stejné vlastnosti jako pasivní domy s tím, že pro provoz objektu maximálně využívají obnovitelné zdroje energie z vnějšího prostředí. Jejich roční potřeba tepla nepřesahuje 5 kWh/m2
Domy s přebytkem tepla (v zahraničí označované termínem Energie-plus) jsou objekty, které mají takovou produkci energie a tepla z vlastních zdrojů (například fotovoltaika), že je mohou dodávat do rozvodných sítí

O pasívních domech se někdy mylně tvrdí, že jejich obyvatelé dýchají neustále ten samý vzduch a nemohou si kvůli tepelným ztrátám ani pořádně otevřít okna. Ve skutečnosti je rekuperační systém schopný reagovat na jednorázové vyvětrání. Pouze trvalé pootevření okna mu nedělá dobře.

Centrální větrání rodinného domu využívá rekuperaci. Výměna vzduchu probíhá podle aktuální potřeby, v interiéru není problém s vlhkostí, nevznikají plísně. Dům se větrá automaticky i v noci.

Centrální větrání pasivního domu využívá rekuperaci. Výměna vzduchu probíhá podle aktuální potřeby, v interiéru není problém s vlhkostí, nevznikají plísně. Dům se větrá automaticky i v noci.

FOTO: Stiebel Eltron

Vzduchotechnické systémy používané v rodinných domech v pravidelných intervalech obměňují veškerý vzduch uvnitř domu. Zjednodušeně řečeno ho odeberou zevnitř a vypustí ven, ovšem ještě předtím jej ještě nechají projít přes rekuperační výměník, kde předá až 90 procent svého tepla právě nasávanému venkovnímu vzduchu. Ten se díky tomu předehřeje, takže jej pak na požadovanou teplotu stačí již jen dohřát nějakým menším, ovšem vysoce účinným zařízením.

Kde hledat informace
Podrobné informace o pasivních domech lze pak nalézt na specializovaném serveru http://www.pasivnidomy.cz.

Vzduch, který přichází do domu, se obvykle nasává na fasádě objektu. Pro lepší využití energie vnějšího prostředí je ovšem vhodné nasávat jej ve větší vzdálenosti od objektu a přívodní potrubí vést v zemi, kde se během své cesty stihne mírně předehřát v zimním období nebo naopak ochladit v letních měsících, než vůbec dorazí do rekuperační jednotky uvnitř domu.