Právník, publicista, někdejší ministr, senátor a v současnosti zejména soudce se narodil 17. srpna 1943 v Praze. Po vzoru svého otce advokáta začal v roce 1961 studovat práva na Karlově univerzitě. Po promoci v roce 1966 nastoupil u Městského soudu v Praze jako soudní čekatel. Rovněž složil doktorské rigorózní zkoušky a soudcovskou justiční zkoušku. Bylo však proti němu zahájeno trestní stíhání za protesty proti politickým procesům vedeným s účastníky studentských majálesů.

Místo soudnictví se tak musel přesunout na katedru občanského práva Právnické fakulty UK, kde vykonával funkci odborného asistenta. V té době také vstoupil ke komunistům, ovšem ve straně setrval jen necelé tři roky, vystoupil po srpnové invazi sovětských vojsk. Musel také odejít z fakulty a několik měsíců byl nezaměstnaný. Od té doby se až do konce komunistické éry živil jako podnikový právník.

Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský

Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Pavel Rychetský podepsal Chartu 77 a publikoval v samizdatových Lidových novinách, Listech a Svědectví. Jeho texty se týkaly práva a vycházely pod pseudonymem Jurist. Byl také hlavním autorem prvního návrhu československé ústavy, který předložil v prosinci 1989. O měsíc dříve se podílel na založení Občanského fóra.

Polistopadová éra

Hned v lednu následujícího roku započal jeho prudký vzestup, který jej katapultoval do politiky. Nejprve se na půl roku stal generálním prokurátorem ČR, poté od června 1990 dva roky působil jako místopředseda federální vlády a předsedal její legislativní radě a komisi pro zabezpečení podmínek nutných ke zřízení Ústavního soudu. Někteří mu vytýkají, že tehdy prosazoval kontinuitu předlistopadového práva.

Ženatý otec dvou synů a jedné dcery má za sebou také pedagogickou činnost. V letech 1992 - 1996 přednášel politologii na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické.

V letech 1991 - 1995 byl členem strany Svobodní demokraté (dříve Občanské hnutí), v níž zastával několik vyšších postů. V roce 1995 vstoupil k sociálním demokratům, členství však zrušil v roce 2003, kdy se stal ústavním soudcem. Za ČSSD také v roce 1996 kandidoval v senátních volbách a jedno volební období strávil v Senátu, kde předsedal ústavně-právnímu výboru. Mandát obhájil také v roce 2002, ale kvůli nové funkci složil všechny politické funkce.

Stejně tak se v červenci 1998, kdy byl krátce pověřen vedením ministerstva spravedlnosti, zbavil svého podílu v advokátní kanceláři Rychetský & Hlaváček, ve které působil od počátku devadesátých let.

Ministr a soudce

Na ministerstvo se pak vrátil ještě dvakrát. Nejprve od října 2000 do února 2001, poté od července 2002 do srpna 2003. Coby šéf resortu předsedal Radě vlády pro národnostní menšiny a Radě vlády pro záležitosti romské komunity. 6. srpna 2003 byl jmenován předsedou Ústavního soudu.

Do té doby byl poměrně častým kritikem českých soudců. Ústavní soud se navíc podle něho příliš mnoho zapojoval do politického dění a kvůli tomu dokonce později přemýšlel o rezignaci. Jako "léčbu" justice tehdy prosadil podání hromadných kárných žalob, které se však nesetkalo s valným úspěchem. Je mimo jiné znám jako zastánce odsouzeného Jiřího Kajínka.

V poslední době trpí problémy se srdcem, v letech 2004 a 2005 jej při tenisu dvakrát postihla srdeční příhoda. Za svou činnost získal v roce 2005 od tehdejšího francouzského prezidenta Jacquese Chiraca Řád čestné legie v hodnosti důstojníka.