Kandidátem na prezidenta může být občan ČR s volebním právem starší 40 let, jehož navrhla skupina minimálně deseti poslanců či senátorů a který nebyl odsouzen pro velezradu. Kandidát musí získat hlasy nadpoloviční většiny všech poslanců i nadpoloviční většiny senátorů. Prezident zastává svou funkci vždy na pět let od bezvýhradného složení prezidentského slibu. V řadě může být zvolen pouze dvakrát za sebou.

Podepsaný slib prezidenta i se vzácným platinovým perem.

Podepsaný slib prezidenta i se vzácným platinovým perem.

FOTO: Vondrouš Roman, ČTK

Hlava státu je zároveň vrchním velitelem ozbrojených sil, z výkonu svého úřadu se nikomu nezodpovídá. Vztahuje se na něj speciální forma imunity zvaná indemnita. V rámci ní nemůže být prezident zadržen, trestně stíhán ani stíhán pro přestupek. Jediný delikt, kvůli němuž může být postaven před soud, je velezrada. Ta není ústavně definována a zatím nemá precedens, žalobu může k Ústavnímu soudu podat pouze Senát.

 

Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.Slib prezidenta České republiky

 

Poprvé jí pouze pohrozil senátor Zdeněk Bárta KDU-ČSL) v roce 2004. Podle něj bylo možné zdráhání prezidenta Václava Klause při dosazování ústavních soudců kvalifikovat jako velezradu. Podruhé se o ní mluvilo v roce 2009, kdy Klaus oddaloval podpis Lisabonské smlouvy, tou dobou již ratifikovanou oběma komorami parlamentu. O podání žaloby mluvila především místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková (ČSSD).

Za jakékoli trestné činy spáchané v době výkonu úřadu nemůže být prezident nikdy stíhán.

Václav Klaus vyhlásil volby do Poslanecké sněmovny na konec května.

Václav Klaus

FOTO: Petr Horník, Právo

Prezidentův mandát vzniká ve chvíli, kdy složí slib. Pokud jej odmítne nebo ho složí s výhradou, ústavně je chápán jako nezvolený.

Funkce prezidenta je neodvolatelná. Pouze on sám se úřadu může vzdát do rukou předsedy Sněmovny.

Pravomoci prezidenta

Hlava státu v ČR má výrazně omezenější pravomoci než prezidenti, kteří jsou v jiných demokraciích například na Slovensku, v Polsku, ve Francii nebo Spojených státech voleni přímo. Pravomoci, jichž může užívat nezávisle, jsou spíše ceremoniálního charakteru.

a) jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi,
b) svolává zasedání Poslanecké sněmovny,
c) rozpouští Poslaneckou sněmovnu,
d) pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády,
e) jmenuje soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy,
f) jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu,
g) odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem, nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo, a zahlazuje odsouzení
h) má právo vrátit Parlamentu přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního,
i) podepisuje zákony,
j) jmenuje prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu,
k) jmenuje členy Bankovní rady České národní banky.

V dalších případech vyžaduje rozhodnutí prezidenta k nabytí platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. Za tato rozhodnutí pak nese vláda odpovědnost.

a) zastupuje stát navenek,
b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy,
c) je vrchním velitelem ozbrojených sil,
d) přijímá vedoucí zastupitelských misí,
e) pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí,
f) vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny a do Senátu,
g) jmenuje a povyšuje generály,
h) propůjčuje a uděluje státní vyznamenání, nezmocní-li k tomu jiný orgán,
i) jmenuje soudce,
j) má právo udělovat amnestii.

Prezidentská volba

Volba prezidenta se koná během posledních třiceti dnů před uplynutím mandátu úřadujícího prezidenta. V případě abdikace prezidenta nebo verdiktu Ústavního soudu, jímž by byl prezident zbaven funkce, se volba koná opět do třiceti dnů. Zpravidla probíhá formou tajného hlasování.

Zákonodárci shromáždění při volbě prezidenta ve Španělském sále Pražského hradu

Zákonodárci shromáždění při volbě prezidenta ve Španělském sále Pražského hradu

FOTO: Lukáš Táborský, Právo

Pokud není prezident zvolen v prvním kole volby nadpoloviční většinou jak poslanců tak i senátorů, do 14 dnů se vypíše druhé kolo volby. Toho se účastní jeden kandidát, který dosáhl nejvyšší podpory mezi poslanci, a kandidát s nejvyšším počtem hlasů daných senátory. Je-li více kandidátů, kteří se dělí o nejvyšší podporu jedné z komor parlamentu, sečtou se hlasy pro ně v obou komorách a postupuje ten, který získal nejvíce hlasů. Pokud ani druhé kolo nerozhodne o vítězi, do čtrnácti dnů se koná třetí. Prezidentem se pak stává kandidát druhého kola, který získal nadpoloviční většinu všech přítomných poslanců i senátorů. Jestliže nevzejde prezident ani ze třetího kola, vypisuje se nová volba.

Volby 1993 – 2008

Havel válcoval komunisty i Sládka

Po rozdělení Československa v roce 1993 zvítězil v prezidentské volbě 109 hlasy z 200 Václav Havel, který z Pražského hradu úřadoval od pádu komunistického režimu. Hned v prvním kole porazil protikandidáty Marii Stiborovou (navržená KSČM) a Miroslava Sládka (SPR-RSČ).

Svůj post Havel obhájil i o pět let později, ale jen těsnou většinovou podporou poslanců a navíc až ve druhém kole. Svého protikandidáta vyslali do volby opět jak komunisté – Stanislava Fišera, tak i republikáni – Miroslava Sládka. Ten byl tou dobou ve vazební věznici na pražském Pankráci, kvůli čemuž si po volbě Sládek stěžoval u Ústavního soudu.

Václav Havel

První prezident České republiky Václav Havel

FOTO: fotobanka Profimedia

První kolo volby bylo neúspěšné, do druhé postoupil jen Havel. Hlasovalo pro něj 47 senátorů z 81 a 99 poslanců ze 197. Nutno dodat, že ve Sněmovně měli tou dobou komunisté a republikáni dohromady jen 40 svých zástupců.

Klausovy tuhé boje

Václav Klaus byl poprvé zvolen za prezidenta v roce 2003, o Hrad však musel dlouho bojovat. Po prvním kole odpadli kandidáti Jaroslav Bureš (za ČSSD), Miroslav Kříženecký (za KSČM) a postoupil jen Klaus (za ODS) díky hlasům poslanců a Petr Pithart KDU-ČSL) s většinovou podporou Senátu. Ten ale odmítl pokračovat ve volbě s odůvodněním, že do předem prohraného boje nemá cenu jít a raději přenechá své hlasy jiným kandidátům.

Druhé ani třetí kolo vítěze nepřineslo a ve druhé volbě stanul Klaus proti svému dlouhodobému rivalovi z konkurenční ČSSD a partnerovi z dob opoziční smlouvy Miloši Zemanovi a Jaroslavě Moserové. Prezident nakonec nevzešel ani ze druhé volby, Zeman zcela propadl.

Vládnoucí koalice pak ve třetí volbě nasadila proti Klausovi Jana Sokola. Rozhodlo až třetí kolo, v němž Klaus získal podporu 109 poslanců a 33 senátorů, celkem 142 z 280 hlasů. Po volbách se vynořily spekulace, že Klaus musel na svoji stranu získat některé poslance KSČM, což nakonec i někteří z nich potvrdili.

V roce 2008 se prezidentské volby zkomplikovaly rozhodnutím ústavních činitelů pro veřejnou volbou, byť za hlasitých protestů ODS. Důvodem byla schůzka hradního kancléře Jiřího Weigla s lobbistou a přítelem Miloše Zemana Miroslavem Šloufem v hotelu Savoy. Videozáznam z hotelu do médií propašoval rozvědčík Petr Bakeš. Podle ČSSD to byl jasný důkaz o manipulování volby, jelikož se Šlouf ani netajil, že preferuje Klause a nabádá k tomu i členy soc. dem. ODS naopak pokládala za manipulaci voleb únik videonahrávky.

Během emocionálně vyhrocených voleb vystupovala na povrch svědectví o vydírání, výhružkách, strany se vzájemně osočovaly z manipulace, někteří ústavní činitelé opouštěli bez vysvětlení hlasovací prostory nebo se nedostavovali, Evžena Snítilého (tehdy ČSSD) odvezla pohotovost.

Proti sobě tentokrát stanuli dva ekonomové Jan Švejnar a Václav Klaus. První volba trvala dva dny, přičemž výsledky druhého kola byly ohlášeny až na druhý den po hlasování, což vedlo k dalším obviňováním z ovlivňování sčítání hlasů. Po třech kolech ale první volba na vítěze neukázala, Klausovi chyběl jeden hlas.

Do druhé volby nasadili komunisté svoji kandidátku Janu Bobošíkovou, která ale hned po oficiálním zahájení kandidaturu stáhla. Prezidentem se stal po třetím kole druhé volby opět Klaus s podporou 141 hlasů.