Po druhé světové válce byla zřízena Organizace spojených národů (OSN), která měla sjednotit státy s cílem předcházet do budoucna ozbrojeným konfliktům. Rada bezpečnosti, která se poprvé sešla v roce 1946, byla ustanovena jako hlavní orgán ve věci zajišťování celosvětového míru a bezpečí. Poprvé zasahovala na Blízkém východě v roce 1948.

Jejím primárním úkolem je udržovat světový mír a bezpečnost. Za tímto účelem vytváří systémy omezení zbrojení a zabývá se konflikty, jež by mohly vést k mezinárodnímu napětí. Posuzuje, zda došlo k ohrožení míru, porušení míru nebo agresi a jaké prostředky použít pro potlačení konfliktu. V případě neuposlechnutí jejích nařízení může Rada použít donucovací prostředky v podobě hospodářských a finančních sankcí, zbrojního embarga nebo zákazu cestování. V krajních případech volí válečnou cestu.

FOTO: Ondřej Lazar Krynek, Novinky

K bojovým akcím sahá zpravidla poté, co znepřáteleným stranám doporučí, aby se pokusily vyřešit konflikt mírovou cestou, a vyšle na místo vlastní síly, jež mají za úkol zklidnit napětí v problematických oblastech. V daném regionu může také vyhlásit klid zbraní, nad jehož dodržováním dohlížejí vyslaní míroví dozorčí.

Každý člen jeden hlas

Rada bezpečnosti má celkem patnáct členů, z nichž pět je stálých (Čína, Francie, Rusko, Velká Británie a Spojené státy). Ostatních deset volí valné shromáždění OSN každý rok vždy po pěti zemích na dvouleté období. Při tom dbá na regionální vyváženost: tři státy z Afriky, dva z Asie, Latinské Ameriky a západní Evropy a jeden z východní Evropy.

Všichni členové se pravidelně střídají podle abecedního pořádku v měsíc trvajícím předsednictví. Od roku 1993 probíhají reformní snahy, jež zahrnují i rozšíření stálých členů. Vážnými kandidáty jsou země takzvané G4 - Japonsko, Indie, Brazílie a Německo.

Pan Ki-mun hovoří v Davosu.

Pan Ki-mun

FOTO: Pascal Lauener , Reuters

Rezoluce navrhuje jeden nebo několik členských států. Po procesu konzultace, kdy dochází k projednávání a pozměňování návrhů, je návrh oficiálně předložen Radě k odsouhlasení. Každá z členských zemí má jeden hlas. Pro rozhodnutí o procedurálních otázkách je zapotřebí minimálně devět hlasů, pro přijetí zásadních opatření musí navíc souhlasit všech pět stálých členů, kterým tudíž náleží právo veta. Mohou se také zdržet hlasování.

Česká republika byla členem Rady bezpečnosti v letech 1994-1995, přičemž dvakrát jí předsedala. V té době se orgán zabýval zhruba dvaceti konflikty v celém světě, zejména v Jugoslávii, Rwandě, Iráku, Libyi a Libérii.