Své kvality osvědčil Patriot za první války v Perském zálivu na počátku 90. let, kdy likvidoval irácké střely Scud. Nadále představuje hlavní prostředek americké taktické obrany proti ohrožení ze vzduchu.

Vývoj systému započal v půlce šedesátých let s cílem vyzbrojit americké síly moderní protiletadlovou raketou. První testy se uskutečnily na přelomu 60. a 70. let. V roce 1974 vyvíjená raketa poprvé zasáhla cíl letící ve vzduchu. V následujících letech byl vyvíjen nový systém navádění, kdy je ve střední části letu využito povelové navádění, ale v závěrečné poloaktivní typu TVM.

Střely jsou naváděny víceúčelovým radiolokátorem AN/MPQ-53 s plošnou fázovanou anténou, který lze použít i jako přehledový.

Ve výzbroji

Do výzbroje americké armády byly první Patrioty zařazeny v roce 1984 jako systém protiletadlové obrany dalekého dosahu. Systém však byl dále zdokonalován, aby mohl být využit i proti nízko letícím cílům.

Japonští vojáci se střelami Patriot v prefektuře Okinawa

Japonští vojáci se střelami Patriot v prefektuře Okinawa

FOTO: Kyodo , Reuters

V roce 1988 byla zařazena do výzbroje verze MIM-104B PAC-1 s upraveným softwarem, která se dala v omezené míře použít i proti taktickým balistickým raketám. Hlavní změnou bylo přeprogramování radaru, který mohl sledovat i balistické rakety dopadajíc pod ostrým úhlem. Kapacita sledovaných cílů stoupla na 50, přičemž bylo možné navádět až pět raket. Verze se dala použít i proti nepřátelským letadlům vedoucím radioelektronický boj.

Proti Scudům

Protože nebylo jasné, zda původní raketa byla skutečně schopna zničit balistickou střelu, byla vyvíjena nová raketa MIM-109 s novou hlavicí, které se roztrhla na větší střepiny, schopné ničit dopadající taktické balistické rakety.

Verze MIM-104C (PAC-2) byla otestována v roce 1987 a zařazena do výzbroje o tři roky později.

Výrazné modifikace přinesla verze MIM-104D (PAC-2/GEM) vyvíjená pro nové tisíciletí. Hlavně se podařilo vyřešit, aby hlavice detonovaly dříve a lépe tak ničily nepřátelské rakety. Systém může také lépe detekovat i „neviditelná“ letadla kategorie stealth.

Varianty PAC2 byly nasazeny v první válce v zálivu proti iráckým Scudům s 70procentním úspěchem v Saúdské Arábii a 40procentním v Izraeli.

PAC-3

Na základě zkušeností z války byl Patriot modernizován na verzi MIM-104F (PAC-3). Ta využívá dvou raket, kromě MIM-109 určených pro menší výšky, využívá i řízenou střelu ERINT pro velké výšky. Ta už zasahuje dopadající balistickou střelu přímo wolframovými kuličkami a nejen střepinami z roztržené hlavice. Ničí ji svou kinetickou energií. Verze ale už není určena pro ničení letadel a dá se použít jen proti bližším cílům.

PAC-3 je zařazován do výzbroje americké armády od roku 2002. V roce 2006 byl použit nový řídící systém GEM-T, který je mnohem přesnější a má čipy, jež jsou osminové velikosti proti původním. Cílem bylo snížit hmotnost a zvýšit rychlost. Modernizován byl i naváděcí systém, který je nově vybaven dotykovými obrazovkami a má vyšší životnost.

Rakety se přepravují v typických hranatých odpalovacích zařízeních, kde jsou vždy čtyři rakety. Střeleckou jednotku tvoří osm těchto odpalovacích zařízení a řídící středisko. Šest střeleckých jednotek tvoří prapor.

Raketa MIM-109 je dlouhá 5,3 metrů a má průměr 41 cm. Z celkové hmotnosti 907 kg připadá desetina na hlavici. Střelu ve verzi PAC-1 lze použít do vzdálenosti 69 kilometrů ve výškách od sta do 24 000 metrů, ve verzi PAC-2 dokonce do vzdálenosti 160 km.

Střela ERINT je dlouhá 4,8 metru a průměr má 25 cm. Použít se dá do vzdálenosti 20 km a do výšky 15 km Hlavice má hmotnost 73 kg.

Obě rakety dosahují pětinásobné rychlosti zvuku.

Ve výzbroji mají Patrioty různých verzí USA, Nizozemsko, Německo, Řecko, Španělko, Izrael, Japonsko, Tchaj-wan, Korejská republika, Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty a Kuvajt. Mimo členů NATO jde o země, které jsou ohroženy buď severokorejskými balistickými raketami, nebo íránskými a syrskými a před lety i iráckými balistickými raketami.