Erdogan byl jedním ze zakladatelů proislámské Strany spravedlnosti a rozvoje, která se v roce 2002 ujala vlády v Turecku a on v roce 2003 usedl do premiérského křesla. Stálo ho to však zřeknutí se své islamistické minulosti. Jakkoli se ale dnes vydává za umírněného muslima, stále se najdou tací, kteří mu vytýkají prosazování islámu.

Bývalý starosta Istanbulu byl dříve hlasitým zastáncem islámu, angažoval se v nábožensky založené Straně ctnosti a Straně prosperity a za veřejné předčítání burcujících islámských veršů dostal deset měsíců natvrdo. Poté však obrátil. Distancoval se od svých předchozích aktivit a prohlásil se za prozápadního a umírněného konzervativce. Jeho vláda přinesla vítané změny, zejména co se týče ekonomické situace.

Zprava turecký premiér Recep Tayyip Erdogan a prezidenti Íránu Mahmúd Ahmadínežád a Brazílie Luiz Inácio Lula da Silva

Zprava turecký premiér Recep Tayyip Erdogan a prezidenti Íránu Mahmúd Ahmadínežád a Brazílie Luiz Inácio Lula da Silva

FOTO: Morteza Nikoubazl, Reuters

Tureckému premiérovi se podařilo vystrnadit armádu z její dlouhotrvající role obránce sekulární tradice ve společnosti. Pro svou zemi vydobyl dobrou pozici v zahraniční politice a tlačil ji před brány EU. Na druhou stranu si kritikou postupu Spojených států vůči Íránu a jeho jadernému programu pohněval Američany. USA mu také vytýkají postoj k Izraeli, s nímž přitom Erdogan dlouhou dobu pěstoval vstřícné vztahy. Ty se zhoršily, když si obratný řečník vzal do úst tamního prezidenta Šimona Perese a jeho postupy v pásmu Gazy.

Původně měl být profi fotbalistou

Recep Tayyip Erdogan se narodil 26. února 1954 ve městě Rize do rodiny pobřežního strážce. Ve třinácti letech se s rodiči a svými čtyřmi sourozenci přestěhoval do Istanbulu, kde si přivydělával pouličním prodejem limonády a sezamových semínek. Po absolvování náboženské střední školy vystudoval ekonomii a politologii na Marmarské univerzitě. Zároveň byl také zdatným fotbalistou a kariéru profesionálního sportovce mu zatrhnul až otec.

Na univerzitě se také seznámil s Necmettinem Erbakanem, pozdějším tureckým premiérem, který se stal jeho politickým učitelem a duchovním vůdcem. Ten ho přivedl do politiky, když Erdogan vstoupil nejprve do jeho Strany národního pořádku a později do Strany prosperity a Strany ctnosti.

Za předčítání básní putoval do basy

Poprvé se do sváru se sekularisty dostal v roce 1980, když pracoval v istanbulském dopravním podniku. Tehdy právě utichl vojenský puč a jeho šéf mu nařídil oholit si knírek. Erdogan odmítl a přišel o práci.

Turecký premiér Recep Erdogan při shromáždění tisíců Turků v Düsseldorfu

Turecký premiér Recep Erdogan při shromáždění tisíců Turků v Düsseldorfu

FOTO: Ina Fassbender , Reuters

Jeho kariéra se však rychle rozvíjela. V roce 1994 se stal starostou Istanbulu a dokonce i jeho kritici jej chválili za dobře odvedenou práci, jelikož za dobu jeho panování se stalo město čistějším a zelenějším. Na druhou stranu jeho snahy o částečnou prohibici se s velkým nadšením nesetkaly. S odstupem času byl také popotahován za údajné podvody při zadávání veřejných zakázek.

Kariéru mu ale pošramotila jiná, zdánlivě nevinná událost. Jeho veřejné předčítání muslimských textů bylo posouzeno jako podněcování k náboženské nenávisti a soud mu přiklepl deset měsíců ve vězení včetně zákazu účastnit se voleb a zastávat vládní funkce.

Nový premiér prosadil rozsáhlé změny

Nakonec si odseděl ani ne polovinu, ale i tak mohl celý incident pohřbít jeho slibně se rozvíjející kariéru. Když v roce 2002 jeho islamistická Strana spravedlnosti a rozvoje, již rok předtím založil, zvítězila v parlamentních volbách, musel nechat přepsat ústavu, aby mohl počátkem příštího roku usednout do premiérského křesla.

Velké podpory se mu navíc dostalo poté, co jeho strana pomohla k dosažení ekonomické a sociální stability státu. Ústava, policie, armáda i celý soudní systém se dočkaly nových reforem a Erdogan tak zmodernizoval zemi mnohem rychleji a efektivněji než většina jeho předchůdců. Mnozí jeho kritici jej ale stále podezírají ze snahy nastolit v Turecku náboženský stát. Například jeho neúspěšný pokus zkriminalizovat cizoložství nebo ustanovit prohibiční oblasti poodhalují Erdoganovy skutečné úmysly.

Od března 2003 je Erdogan nejen předsedou turecké vlády, ale také poslancem. V roce 2010 prohlásil, že pokud jeho strana nevyhraje následující rok parlamentní volby, odejde z jejího čela.

V první přímé volbě hlavy státu byl 10. srpna 2014 zvolen již v prvním kole prezidentem Turecké republiky. Dne 28. srpna se ujal úřadu.