Od poloviny 60. let, kdy FARC vzniklo sloučením několika partyzánských oddílů, bojovali jeho členové za nastolení idejí radikálního komunismu a stavěli se proti kolumbijské vládě. Zpočátku působili coby ochránci kolumbijských osad a vesnic, v nichž upevňovali své pozice. Teprve později pozvedli zbraně a zaměřili se na únosy vlivných osob a obchod s narkotiky.

Kolumbijská armáda v boji proti rebelům

Kolumbijská armáda v boji proti rebelům

FOTO: Reuters

V současnosti se jedná o nejsilnější povstalecké hnutí v zemi, jehož aktivity ale zasahují i do zahraničí. Vliv FARC ovšem v posledních letech slábne a skupina se údajně tříští v síť menších oddílů.

FARC zařadila na seznam teroristických organizací nejen Kolumbie, ale také Evropská unie a Spojené státy. Skupina má údajně na svědomí až 120 tisíc lidských životů. V roce 2008 podle oficiálních - a zřejmě podhodnocených - čísel kolumbijských úřadů zadržovali partyzáni 700 rukojmích.

Mírová jednání zkrachovala

Na sklonku milénia zahájili radikálové mírové rozhovory s vládou, které s přestávkami trvaly do roku 2002. Nadobro přerušeny byly poté, co členové FARC přepadli letadlo a unesli z jeho paluby kolumbijského senátora.

Ingrid Betancourtová s dalšími osvobozenými zajatci na letišti v Bogotě.

Ingrid Betancourtová s dalšími osvobozenými zajatci na letišti v Bogotě.

FOTO: John Vizcaino, Reuters

Vedle množství únosů méně či více významných osob, spáchali bojovníci Revolučních ozbrojených sil také řadu bombových útoků. Při výbuchu nálože uložené v kostele ve městě Bojaya na severozápadě Kolumbie zemřelo roku 2002 přes sto lidí včetně 50 dětí. O rok později zabila nálož umístěná v automobilu na parkovišti vyhledávaného bogotského klubu 36 lidí a dalších 200 zranila.

Šest let věznili kandidátku na prezidentku

V roce 2002 taktéž zajali povstalci tehdejší prezidentskou kandidátku Ingrid Betancourtovou. Její propuštění žádal roku 2008 francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Nedlouho poté se speciálnímu kolumbijskému komandu za pomoci tajných služeb infiltrovaných do vedení FARC podařilo osvobodit 15 rukojmích včetně Betancourtové.

Od přerušení prvních mírových rozhovorů však kolumbijští státní představitelé prosazují proti povstalcům tvrdý postup, třebaže FARC v roce 2011 nabídl obnovení mírových rozhovorů. Prezident Santos podmínil jejich obnovení ukončením zločineckých aktivit a propuštěním vězňů.

FARC ustoupilo jen částečně, v dubnu roku 2012 propustil jeho členové posledního drženého politického rukojmí a hnutí deklarovalo, že od takových únosů upustí. Netýkalo se to však civilních rukojmí, přesný počet těch, které FARC se nikdy nepodařilo určit .

Ke konci roku 2012 zahájily nakonec obě skupiny jednání, která vyústila v dohodu o klidu zbraní v roce 2016.

Už v průběhu jednání se podařilo utlumit ozbrojené útoky ze strany FARC. Ten se rozhodl upustit od nelegální činnosti, a navíc svolil ke spolupráci s kolumbijskou vládou na potírání nelegálního pašování drog.

FARC se kromě toho v dohodě zavázal k odškodnění obětí a k postupnému odstranění pozemních min. Jeho členové se na oplátku nemusí obávat postihů za své činy, vláda navíc umožnila organizaci přerod na politickou stranu s garancí nejméně deseti křesel v parlamentu až do roku 2016.

Dohodu museli v referendu schválit Kolumbijci, prezident Santos je tak chtěl vtáhnout do mírových jednání. Mělo se jednat o pouhé stvrzení dohody, většina předvolebních průzkumu totiž ukazovala jasnou většinu pro schválení. O to větší šok přišel, když se občané těsnou většinou 50,2 procent rozhodli pro její neschválení.

Vláda se kvůli strachu z rozpoutání nového krvavého konfliktu rozhodla nevzdat pokusu o příměří a znovu se vrátila k jednání s FARC. Zástupci vlády se také po celé zemi setkávali s odpůrci příměří včetně rodin obětí a jejich připomínky se snažili zapracovat do nové dohody. Aby se zabránilo dalšímu odmítnutí, vyžadovala nová dohoda už jen „pouhé” schválení v parlamentu.

To se povedlo v listopadu 2016, od února do května následujícího roku pak tisíce vojáku FARC postupně složilo všechny zbraně a začalo se vracet do běžného života. Přibližně tisícovka rebelů se však neztotožnila s dohodnutým příměřím a nadále působí pod vlajkou bývalé FARC.