Royal Air Force (RAF)

Royal Air Force je největší vzdušnou silou v Evropě a druhou největší v rámci NATO. Vzniklo 1. dubna 1918 spojením Královského leteckého sboru (RFC) a Královské námořní letecké služby (RNAS). Stalo se tak první nezávislou vzdušnou silou na světě.

British Royal Air Force patří mezi nejuznávanější letecké síly na světě a svého času bylo vůbec největším postrachem vzdušného prostoru. Dnes se podílí na většině bojových operací, kterých se Spojené království zúčastňuje. Na začátku roku 2011 u něho sloužilo téměř 33 tisíc mužů a žen. K dispozici má přes tisíc vzdušných strojů využitelných k rozličným úkolům.

Coby útočnou sílu používá RAF moderní dvoumotorový víceúčelový letoun Typhoon, který plní roli záchytného stíhače i útočného letounu. Postupně má nahrazovat Tornado GR4, víceúčelový bojový letoun se schopností měnit geometrii křídel. Pro jejich podporu využívá letouny včasné výstrahy E-3D Sentry, průzkumné letouny Nimrod R1 a Sentinel R1. Defenzivní úkoly plní Eurofighter Typhoon F2

Letouny C-17A Globemaster III, TriStar K1, VC10 C1K  a Hercules C-130 slouží pro transport a doplňování paliva za letu. Z vrtulníků používá RAF stroje typu Chinook HC2, Griffin HAR2, Puma HC1, Merlin HC3 a Sea King HAR3. V poslední době do služby zařadilo i bezpilotní letouny Predator a Reaper.

Na konci první světové války sloužilo v RAF 300 tisíc lidí, kteří měli k dispozici 22 tisíc letadel různých druhů. Ty byly zpočátku využívány zejména pro průzkumnou činnost, teprve později zasáhly do bojů.

Po válce přišly škrty a s nimi se snížil i význam RAF. Uplatnění našlo jako levný a účinný nástroj dohledu nad rozsáhlými oblastmi britského impéria. Dokonce dostalo na starost kompletní vojenskou správu Iráku.

Jednu dobu se mluvilo i o splynutí RAF s armádou, ale nástup nacistů k moci v Německu v polovině 30. let potvrdil jeho význam a definitivně rozhodl o existenci RAF. V roce 1936 proběhla jeho reorganizace, při níž vznikla tři specializovaná velitelství - stíhacího letectva, bombardérů a pro hlídkování nad mořem. RAF navíc získalo moderní letouny, zejména slavné spitfiry a hurricany.

Nejslavnější chvíle britského Královského letectva přišla v červenci 1940, kdy se rozpoutala bitva o Británii, jeden z klíčových momentů druhé světové války. Po kapitulaci Francie si nacisté dělali zálusk na posledního přežívajícího, avšak již značně vyčerpaného nepřítele v západní Evropě, kterým byla Velká Británie. K jejímu dobytí bylo zapotřebí připravit podmínky pro vylodění německých jednotek na Ostrovech. Luftwaffe k tomu potřebovalo získat vzdušnou převahu.

Operace Lvoun (Seelöwe), jak ji Němci nazvali, byla zahájena 10. července 1940 a v její první fázi šlo především o znemožnění dopravy přes kanál La Manche. Hlavní slovo měly německé střemhlavé bombardéry Junkers Ju 87 Stuka, které převážily nad RAF.

13. srpna započala operace Den orla (Adlertag), při které měli nacističtí piloti za úkol útočit na pozemní cíle a vyřadit britská letiště a radary. Tentokrát však sami utrpěli značné ztráty.

Němci pokračovali v těžkých náletech a bombardovali i anglická města. 24. srpna si ale skupina bombardérů Henkel spletla cíl a shodila bomby na Londýn, který Hitler zakázal bombardovat. Winston Churchill vydal okamžitě rozkaz k odvetnému útoku na Berlín, který se uskutečnil následujícího dne. Útok na říšské hlavní město führera natolik rozčílil, že rozhodl o nové taktice, jež nyní počítala se zničením Londýna.

Velitel Luftwaffe Hermann Göring stáhl letectvo z dosavadních útoků a 7. září zahájil bombardování britského hlavního města. Při něm však sám doznal velkých ztrát a především poskytnul RAF dostatek času k obnovení jejich sil. Klíčovým byl masový nábor zahraničních pilotů především z Polska, Československa, Belgie a dalších evropských i zaoceánských zemí.

Čeští a slovenští letci se za druhé světové války do RAF dostávali nejčastěji přes Polsko nebo Francii, kde vytvářeli samostatné jednotky. 1. června 1940 bylo dokonce rozhodnuto o zřízení samostatného československého letectva ve Francii, ale kvůli kapitulaci Francie byli Čechoslováci nakonec přesunuti do britského Královského letectva. Tam vytvořili Československé stíhací křídlo, které sestávalo z 310., 312. a 313. stíhací perutě, a 311. bombardovací perutě. Krom toho sloužili i v několika britských a polských perutích.

Nejznámějšími a nejúspěšnějšími československými letci v RAF byli Karel Kuttelwascher, Josef František, Alois Vašátko, František Peřina, Otto Smik, Miroslav Mansfeld, Josef Stehlík, Václav Cukr, Tomáš Vybíral a Leopold Šrom.

Při masivním bombardování 15. září, kdy měla původně začít invaze, přišlo Luftwaffe nad Londýnem o 56 letounů, tedy o 30 více než RAF. O dva dny později Hitler odložil operaci Lvoun na neurčito, což při nepřízni počasí, která nastala koncem měsíce, znamenalo konec německých snah o vylodění na Britských ostrovech, ačkoli nálety pak ještě několik měsíců pokračovaly. V bitvě o Británii ztratili Němci 1 733 letounů a 3 893 letců, RAF přišla o 828 strojů a 1 007 letců.

Po zbytek druhé světové války se RAF soustředilo na útoky proti cílům v Německu i zbytku okupované Evropy. Často pak bylo kritizováno za množství obětí z řad civilistů. Při kobercových náletech došlo ke zničení několika měst včetně Drážďan.

Po válce byly jednotky RAF rozmístěny v Západním Německu, kde byly připraveny reagovat na sovětský útok. Stroje Královského letectva také sloužily až do konce 90. let jako nosiče jaderných zbraní. Během studené války se britští piloti zúčastnili řady menších konfliktů, bombardéry zasáhly i do války o Falklandy v roce 1982. Výraznou roli sehrálo Královské letectvo během obou válek v Iráku, v Bosně, Kosovu či Afghánistánu. Naposledy zasáhlo do bojů v Libyi.