Česká republika vstoupila do schengenského prostoru v noci z 20. na 21. prosince 2007. Tímto datem přestaly fungovat veškeré pozemní kontroly podél hranic země. Hraniční kontroly se zachovaly pouze na mezinárodních letištích, i na nich však později odpadla povinnost kontroly v případě letů v rámci Schengenu.

Aby bylo možné podstoupit riziko omezení mezinárodních kontrol, bylo nezbytné nastavit u vstupujících zemí řadu opatření. Ta se týkají zejména posílení spolupráce jednotlivých zemí v mnoha oblastech od policejní a justiční spolupráce přes vízové a konzulární záležitosti až po ochranu osobních údajů. Tato opatření mají předejít zneužívání svobody pohybu ke kriminální činnosti.

V kandidátských zemích proto vždy nejprve proběhlo tzv. schengenské hodnocení, které mělo za cíl prověřit, zda jsou dané země připraveny pro vstup. Teprve poté mohly dosavadní členské státy jednohlasně potvrdit rozšíření spolupráce.

Intenzivní spolupráce mezi státy

Pomocí Schengenského informačního systému (SIS) dochází k vyměňování důležitých informací, jako jsou například data o hledaných osobách, věcech nebo o nežádoucích státních příslušnících třetích zemí. Krom toho sousední státy často nasazují smíšené hlídky a za určitých podmínek mají policejní orgány jednoho státu možnost pokračovat ve své činnosti i na území jiného schengenského státu.

Kromě příslušníků členských států ze Schengenu profitují také cizinci. Státy mají možnost vydávat krátkodobá víza platná pro celý schengenský prostor. Pokud si žadatel z třetí země pořídí toto vízum, stačí mu ve všech členských zemí Schengenu. Dále občané třetích zemí, kteří jsou držiteli platného povolení k pobytu v členské zemi a podléhají vízové povinnosti, už pro své krátkodobé cestování po Schengenu nepotřebují vízum.

Pro všechny je však nadále platná povinnost prokázat svou totožnost občanským průkazem nebo pasem.

Schengen už propojuje skoro celou Evropu

Název celého tohoto uskupení se odvozuje od lucemburské vesnice Schengen, kde byla 14. června 1985 podepsána Schengenská dohoda a 19. června 1990 podepsána prováděcí úmluva. Zakládajícími státy byly Francie, Německo, Belgie, Lucembursko a Nizozemsko.

22 členských států EU
Belgie, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie,
Itálie, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta,
Německo, Nizozemí, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko,
Slovensko, Slovinsko, Španělsko a Švédsko
3 nečlenské státy EU
Island, Norsko, Švýcarsko, Lichtenštejnsko

Od roku 2008 patří do schengenského prostoru celkem 25 zemí, z toho tři nejsou členy Evropské unie (Island, Norsko, Švýcarsko). Z EU nepatří do Schengenu pouze Kypr, Bulharsko a Rumunsko. Velká Británie a Irsko se mezi členské státy rovněž nepočítají, ačkoli podepsaly Schengenskou dohodu. Účastní se pouze některých bodů spolupráce.