Senát ČR má sloužit jako institucionální pojistka demokracie v zemi. Zasedá v něm 81 senátorů. Jejich složení se obměňuje každé dva roky, kdy je volena třetina, tedy 27 senátorů. Senát je nerozpustitelný.

Pravomoci Senátu

Senát hlasuje o návrzích zákonů, které přišly z Poslanecké sněmovny. Pokud senátoři návrh schválí, zákon jde k podpisu prezidentovi.
Pokud jej zamítnou, vrací se zpět do Poslanecké sněmovny. Sněmovna může Senát přehlasovat nadpoloviční většinou všech poslanců. To není možné v případě ústavního zákona, volebních zákonů, zákonu o styku obou komor Parlamentu, jednacího řádu Senátu a některých mezinárodních smluv.
Senát může návrh zákona vrátit Sněmovně s pozměňovacími návrhy. Poslanci poté o návrhu hlasují ve znění navrženém Senátem.
Pokud se Senát do 30 dnů k návrhu zákona nevyjádří, je zákon přijat.

Volební systém

Do Senátu se volí většinovým systémem. Volební obvody jsou jednomandátové. O senátorské křeslo se podle Ústavy může ucházet kandidát starší 40 let. Kromě kandidátů politických stran, hnutí a koalic může kandidovat i nezávislý kandidát, který musí získat nejméně 1 000 podpisů voličů z daného volebního obvodu (a složit kauci 20 000 Kč). Volič dává hlas přímo jednotlivému kandidátovi.

V prvním kole je zvolen kandidát, který získá nadpoloviční většinu hlasů. Pokud žádný kandidát nadpoloviční většinu nezíská, koná se druhé kolo. Do něj postupují dva kandidáti s nejvyšším počtem hlasů. V druhém vítězí ten, kdo získá většinu hlasů.
Volby se opakují, pokud se kandidát postupující do 2. kola vzdal kandidatury, pozbyl práva volit, zemřel, byl odvolán anebo byla volba shledána neplatnou.

Doplňovací volby se konají, pokud v průběhu volebního období mandát senátora zanikl. Senátor zvolený v doplňovacích volbách je zvolen jen na zbytek volebního období ze zaniklého mandátu. Doplňovací volby se nekonají rok před skončením volebního období.

Funkce v Senátu

Předseda Senátu je druhým nejvyšším ústavním činitelem státu (po prezidentu republiky) a zastupuje Senát navenek. Svolává, zahajuje, přerušuje a ukončuje schůze Senátu, podepisuje usnesení. V případě neobsazené funkce prezidenta a současného rozpuštění Sněmovny vykonává část pravomocí prezidenta svěřenou předsedovi Sněmovny.

Je volen Senátem vždy po nových volbách do třetiny Senátu.
Místopředsedové Senátu zastupují předsedu Senátu. Střídají se v řízení schůze Senátu.

Předsedové Senátu a jejich funkční období:
Petr Pithart (KDU-ČSL) 1996-1998
Libuše Benešová (ODS) 1998-2000
Petr Pithart (KDU-ČSL) 2000-2004
Přemysl Sobotka (ODS) 2004-2010
Milan Štěch (ČSSD)
2010 - současnost

Volební účast

První volby do nového Senátu po pádu komunistického režimu se konaly v roce 1996 za poměrně malé účasti voličů (v prvním kole 35,03 % voličů, v druhém kole 30,63%).
V následujících letech pak volební účast kolísala, ale vždy byla nižší než poloviční. V roce 2008 volilo v prvním kole 39,5 % voličů, v druhém kole 29,85% voličů. Účast je nízká i v porovnání s ostatními druhy voleb.

Druhé komory parlamentů v Evropě

Ve většině evropských států je zaveden dvoukomorový parlament s různým postavením, tradicemi a pravomocemi. Státy s druhými komorami lze dělit dle několika kritérií, např. na státy federální a unitární.

Ze zemí s dlouhou demokratickou tradicí a federativní uspořádáním jsou dvoukomorové Německo, Rakousko, Belgie a Švýcarsko. Dvoukomorový parlament funguje do jisté míry i ve Španělsku, kde je Senát dle Ústavy komorou teritoriální reprezentace a není tudíž považován za typickou druhou komoru federace, tak jako není za úplnou federaci považováno Španělsko.

Existence druhých komor v unitárních státech jako Velká Británie a Nizozemí je částečně výsledkem přetrvávajících tradic konstituční monarchie. Coby decentralizované administrativní jednotky v unitárním státě vystupují druhé komory ve Francii a Itálii.

Senátoři si po schválení Lisabonské smlouvy zatleskali.

Senátoři po schválení Lisabonské smlouvy

FOTO: Lukáš Táborský, Právo

V Irsku jako dalším unitárním státě reprezentují druhé komory zájmové skupiny. Zajímavými příklady jsou parlamenty Norska a Islandu. První i druhá komora parlamentu je zde volena dohromady jako „jedno tělo“, ale po volbách se rozdělí na dvě komory. Nejde tedy o skutečně oddělený dvoukomorový parlament.

Norský parlament se nazývá Storting a je považován za modifikovaný jednokomorový parlament. Má dvě komory, na svém prvním zasedání zvolí ze svého středu jednu čtvrtinu poslanců (41), tzv. Lagting, která představuje horní komoru. Zbytek tvoří dolní komora, tzv. Odelsting se 124 poslanci.

WEB: www.senat.cz

Zdroje:  Senat.cz, wikipedie, Arend LIJPHART: Democracies. Patterns of Majoritarian and Consensus Government in Twenty-One Countries, London 1984,
Vladimír KLOKOČKA: Ústavní zřízení evropských států. Praha 1996