Když Peres v pokročilém věku přebíral prezidentský úřad, řada lidí v něj mnoho nadějí nevkládala. Překvapivě si ale nakonec vydobyl vysokou míru popularity. Někteří tvrdí, že vrátil čest izraelskému prezidenství, když ve funkci nahradil Moše Kacava, pošpiněného sexuálním skandálem.

Izraelský prezident Šimon Peres při vzpomínkovém aktu v někdejším nacistickém koncentračním táboře Treblinka. Peres navštívil Polsko u příležitosti 65. výročí povstání varšavského ghetta.

Izraelský prezident Šimon Peres při vzpomínkovém aktu v někdejším nacistickém koncentračním táboře Treblinka. Peres navštívil Polsko u příležitosti 65. výročí povstání varšavského ghetta.

FOTO: Kacper Pempel, Reuters

Peresovou hlavní předností jsou široké zkušenosti z domácí i zahraniční politiky. Do prezidentského úřadu nastoupil ve svých 85 letech, kdy už měl za sebou angažmá ve více než deseti vládách a dlouhá léta v Knessetu.

Na druhou stranu se mu nikdy nepodařilo dosáhnout úspěchu v parlamentních volbách, což mnozí přisoudili neschopnosti přesvědčit voliče o tom, že by dokázal zajistit bezpečnost a mír se sousedy Izraele.

V politice se pohyboval od mládí

Šimon Peres se narodil 2. srpna 1923 v Polsku a ve svých 11 letech se s rodiči přestěhoval do Palestiny.

Politicky aktivním začal být v 16 letech. Stal se členem organizace Hagana usilující o ustavení izraelského státu a v průběhu 40. let působil jako tajemník hnutí mládeže Hanoar Haoved a generální tajemník mládežnické sekce odborové ústředny Histadrut. Podílel se také na založení kibucu Geva a Alumot.

Během státní návštěvy v Betlémě se Šimon Peres sešel s Palestinci.

Během státní návštěvy v Betlémě se Šimon Peres sešel s Palestinci.

FOTO: fotobanka Profimedia

V roce 1945 se Peres oženil se Sonjou Gelmanovou, s níž měl později dva syny a dceru. Dva roky na to se zapojil do izraelské války za nezávislost. Během ní byl Peres odpovědný za armádní nákupy a byl jmenován náčelníkem námořní služby.

V roce 1952 se stal náměstkem generálního ředitele ministerstva obrany, kterého o rok později v pouhých 29 letech sám v postu vystřídal. Stal se tak vůbec nejmladším člověkem, který kdy v této funkci stanul.

Jeden z nejangažovanějších izraelských politiků

V roce 1959 byl Peres poprvé zvolen do parlamentu, kde pak nepřetržitě zasedal téměř 50 let. Během svého politického působení vystřídal několik stran (do roku 1965 Mapaj, od roku 1965 Rafi, do roku 2005 Strana práce).

Někdejší americký prezident Ronald Reagan a izraelský premiér Šimon Peres se setkali v Bílém domě.

Někdejší americký prezident Ronald Reagan a izraelský premiér Šimon Peres se setkali v Bílém domě.

FOTO: fotobanka Profimedia

Od konce 60. let byl Peres téměř neopomenutelným členem izraelských vlád. Své místo měl celkem ve 12 kabinetech. V roce 1969 byl jmenován ministrem pro záležitosti imigrantů, později vedl resorty dopravy a spojů, informací, obrany, církevních záležitostí, zahraničních věcí a financí.

V roce 1984 stanul jako osmý člověk v čele izraelské vlády. Za jeho dvouletého působení v úřadu premiéra se Izrael stáhl z Libanonu (1985) a byl započat plán ekonomické stabilizace země. Izraelská inflace klesla z 445 procent na 16. Podařilo se také oživit vztahy s Egyptem.

Nobelova cena míru

Peresův největší úspěch přišel na mezinárodním poli, když v roce 1994 získal společně s Jásirem Arafatem a Jicchakem Rabinem Nobelovu cenu míru za světlo naděje, které přineslo jeho vyjednávání a uzavření prozatímní dohody s OOP v roce 1993.

Jásir Arafat a Šimon Peres, společní držitelé Nobelovy ceny míru, se sešli na mítinku UNESCO v roce 1997.

Jásir Arafat a Šimon Peres, společní držitelé Nobelovy ceny míru, se sešli na mítinku UNESCO v roce 1997.

FOTO: fotobanka Profimedia

Mezitím se vrátil do úřadu ministra zahraničních věcí, po atentátu na premiéra Jicchaka Rabina v roce 1995 po něm ale převzal křeslo předsedy vlády s tím, že hodlá pokračovat v jeho politice. V čele kabinetu však působil jen zhruba tři čtvrtě roku.

V roce 2000 Peres oficiálně oznámil, že bude usilovat o prezidentské křeslo. Pravicový poslanec Likudu Moše Kacav byl ale ve volbách úspěšnější.

Od labouristů zamířil k Šaronovi

Velkou roli sehrál při stažení Izraele z pásma Gazy v roce 2005, kvůli němuž se spojil se svým velkým rivalem z bloku Likud Arielem Šaronem. Šaron totiž pro jednostranné stažení musel najít nového koaličního partnera, protože je odmítala ultrapravicová Národní jednota i Národní náboženská strana a dokonce část Likudu.

Po stažení z Gazy se účelové spojenectví obou stran rozpadlo a Peres už neobhájil svůj post předsedy Strany práce. Nahradil ho šéf odborové centrály Histadrut Amir Perec.

Tvrdý střet mezi ním a Perecem Perese dovedl k tomu, že 30. listopadu 2005 odešel ze Strany práce a vstoupil do Šaronem nově založené strany Kadima.

Izraelský prezident Šimon Peres s prezidentem ČR Václavem Klausem

Izraelský prezident Šimon Peres s prezidentem ČR Václavem Klausem

FOTO: Petr Horník, Právo

Bezprostředně po Šaronově vysilující mrtvici se objevily spekulace, že by se Peres mohl stát předsedou strany, nicméně většina představitelů se nakonec vyslovila pro Ehuda Olmerta. V Olmertově vládě se stal ministrem pro rozvoj Negevu, Galileje a regionální ekonomiky.

V roce 2006 Peres opustil parlament a do července následujícího roku vykonával funkci ministra oblastního rozvoje ve vládě Ehuda Olmerta. Tehdy byl zvolen prezidentem země.