„Ekonomika je priorita, ale chci také posílit diplomatickou roli Japonska a zajistit jeho bezpečnost,“ sdělil premiér v jednom ze svých projevů.

Nejenže studoval politologii v Japonsku, ale další znalosti nabýval i při studiu ve Spojených státech amerických. Nejprve pracoval v soukromém sektoru, do politiky se začal postupně dostávat po roce 1982, kdy asistoval svému otci - ministru zahraničí Šintaro Abemu.

Šinzóho pilná práce a již zmíněné postoje ho nakonec vynesly na post generálního tajemníka Liberálně demokratické strany (LDP) a poté do jejího předsednického křesla. Zvolení proběhlo na zasedání parlamentu 26. září 2006. Abe se tak stal devadesátým a zároveň nejmladším poválečným premiérem Japonska.

Vládl však pouze jeden rok, když překvapivě rezignoval. Údajně ne kvůli ztrátě důvěry, ale kvůli sužujícím střevním potížím. Znovu se stal předsedou vlády 26. prosince 2012 po vítězství liberálních demokratů v předčasných volbách.

„Byl jsem nervózní a pod tlakem. Něčeho jsem dosáhl, ale nedokázal jsem v tom pokračovat více než rok. Tentokrát jsem ale připraven vést stabilní kabinet,” řekl po svém jmenování.

Třetí triumf následoval v roce 2014, když jeho vládnoucí koalice vyhrála v předčasných parlamentních volbách, které vyhlásil Abe dva roky před řádným termínem, aby získal nový mandát pro svou politiku.