Energii, která na zemský povrch dopadá v podobě slunečních paprsků, lze využít hned několika způsoby. Nejefektivnější je její přímá přeměna na elektrickou energii, k čemuž slouží solární (fotovoltaické) kolektory. Skládají se ze slunečních článků, což jsou velmi tenké pláty tvořené většinou monokrystalem křemíku.

Celý proces je založen na takzvaném fotovoltaickém jevu. Ten spočívá v uvolňování elektronů z polovodivých látek slunečních článků poté, co jsou osvětleny (dopadají na ně fotony). Následnou reakcí dochází k předání sluneční energie.

Solární kolektory pro SolarInside zabudované ve střeše (Junkers).

Solární kolektory pro SolarInside zabudované ve střeše (Junkers).

FOTO:  Junkers

150 wattů z čtverečního metru

Jeden čtvereční centimetr slunečního článku dodává energii v hodnotě asi 12 miliwattů. Za slunečního letního odpoledne může jeden metr čtvereční fotovoltaických článků vyprodukovat až 150 wattů stejnosměrného proudu. Články, měřící přibližně jeden decimetr čtvereční, se spojují do panelů o celkovém výkonu od 10 do 300 wattů.

Panely se instalují buď jednotlivě, například na střechách rodinných domků, nebo i ve velkém množství na rozlehlých plochách vymezených pro tyto účely. Právě v prostorové flexibilitě tkví jedna z výhod těchto elektráren. Aby byl však projekt úspěšný, záleží také na době slunečního záření a na jeho intenzitě. Podstatnou roli hraje i počasí.

FOTO: fotobanka Profimedia

Většina vlastníků fotovoltaického systému provozuje takzvaný On-grind systém, jenž je propojený s distribuční sítí. Vyrobený stejnosměrný proud se ve střídači přemění na střídavý a následně putuje do sítě skrz elektroměr, který započítává počet odvedených kilowatthodin. Z nich pak majitel profituje. Elektřinu ale odebírá klasicky ze sítě přes elektroměr vlastní spotřeby. Za ni uživatel nejen že neplatí, ale navíc získává zelený bonus za ekologicky vyrobenou energii. Druhý způsob se nazývá Off-grind systém. Při něm dochází k ukládání elektřiny do vlastní zásoby.

Solární boom

V letech 2005 až 2010 se ze solární elektřiny stal v Česku velmi vyhledávaný byznys. Mohly za to především garantované vysoké výkupní ceny energie, které byly investorům zaručeny i na patnáct let dopředu. Garantovaná cena elektřiny přitom byla podle pozdější auditu Energetického regulačního úřadu (ERÚ) zbytečně nadhodnocena. Štědrá podpora výrazně převyšovala náklady na výstavbu elektráren a návratnost investice podle Nejvyššího kontrolního úřadu tehdy dosahovala zpravidla jen sedmi let.

Do konce roku 2010 dosahovala garantovaná výkupní cena jedné megawatthodiny více než 12 tisíc korun, v roce 2011 klesla na 5 500 korun. Solární podnikatelé se tak snažili dokončit své elektrárny co nejdříve, aby získali licenci na jejich provoz ještě před koncem roku 2010.

Podpora nakonec přinesla více škody než užitku. Celkový instalovaný výkon slunečních elektráren narostl v roce 2010 ze 464 megawatthodin na 1 960 megawatthodin. Takový skokový nárust znamenal výraznou zátěž pro rozvodovou síť a podle společnosti ČEPS, která v zemi spravuje přenosové soustavy, několikrát hrozilo přetížení a kolaps.

Nárůst solárních elektráren znamenal zátěž také pro distributory. Výkupní ceny byly daleko nad tržní cenou elektřiny, ztráty se začaly projevovat ve zvyšovaní cen pro domácnosti a podniky. Stát se narychlo rozhodl zmírnit zátěž zavedením solární daně pro fotovoltaické elektrárny postavené v letech 2009 a 2010, přesto podle odhadů ERÚ i nadále spotřebitelé na fotovoltaiku doplácejí miliardy korun.

Solární boom byl spojen i s podvody, někteří podnikatelé se snažili získat licenci na provoz solární elektrárny ještě před koncem roku 2010, i když jejich elektrárny nebyly provozuschopné. Nejznámější kauzou se staly elektrárny Saša-Sun a Zdeněk-Sun, které licenci neoprávněně získaly v nejzazší možný termín, 31. prosince 2010. Soud následně rozhodl o odebrání licence. Majitelé za podvod dostali nepodmíněně téměř sedm let vězení.

Před soudem stanula i bývalá předsedkyně ERÚ Alena Vitásková, a to přesto, že do funkce nastoupila až v polovině roku 2011, tedy až po skončení výhodných podmínek. Soud ji vinil z toho, že vytvořila podmínky pro to, aby mohly zůstat v provozu ty elektrárny, které na licenci neměly nárok. Původní trest 8,5 let však zrušil odvolací soud a zprostil ji viny.

V současnosti se podpora fotovoltaiky zaměřuje jen na domácnosti, které si mohou instalovat solární panely na střechách. Podle odhadů Aliance pro energetickou soběstačnost dosahuje počet domů s malou solární elektrárnou více než 20 tisíc.