Sýrie se rozkládá v jihozápadní části Asie, podél východního okraje Středozemního moře. Pobřeží však měří jen dvě stě kilometrů z celkových 185 tisíc čtverečních kilometrů, které Sýrie zabírá. Podél něj se nachází hornatá krajina, jež směrem k východu přechází v rozlehlou pouštní oblast. Převážná většina z 22 miliónů obyvatel se proto sdružuje právě při pobřeží a podél řeky Eufrat.

Hlavní dopravní tepna Damašku v Sýrii

Hlavní dopravní tepna Damašku v Sýrii

FOTO: fotobanka Profimedia

Stát leží částečně na území starověké Mezopotámie a bývá často označován za kolébku civilizace. Hlavní město Damašek, které obývá více než čtyři a půl miliónu lidí, se považuje za nejstarší kontinuálně osídlené město. Společně s Aleppem, Bosrou a Palmýrou patří na seznam světových památek UNESCO.

Gazely v poušti v Sýrii

Gazely v poušti v Sýrii

FOTO: fotobanka Profimedia

Mezi obyvatelstvem mají většinové zastoupení Arabové a osm procent připadá na Kurdy. Menšiny tvoří zejména Arméni, Čerkesové, Turci, Turkmeni, Peršané, Židé a Romové. Azyl zde našly také statisíce palestinských utečenců. Většina obyvatelstva jsou muslimové, zejména jejich sunnitská odnož, ačkoliv vládnoucí rod Asadů patří k šíitským alavitům. Ti se těší podpoře syrských křesťanů i drúzů.

Mešita Zanab v Sýrii

Mešita Zanab v Sýrii

FOTO: fotobanka Profimedia

Léta nestability ukončila tvrdá vláda Hafíze Asada

Od starověku je území dnešní Sýrie domovem semitských národů, nacházela se zde různá aramejská království, která se na západě střetávala s Féničany a na jihu s Izraelity. Později byla oblast helénizována a s nástupem křesťanství se dostala pod vliv Byzantské říše. Později se Sýrie stala centrem islámské říše, ale také cílem křižáckých výbojů. Počátkem 16. století byla zahrnuta do Osmanské říše. Z područí Turků se dostala teprve po první světové válce, kdy ji jako své mandátní území obsadili Francouzi.

Vymaněním z jejich vlivu v roce 1946 si však Syřané příliš nepomohli. Uvnitř nového státu, jehož hranice namalovali Francouzi s Brity částečně i podle pravítka, existovala velká etnická a kulturní různorodost. Spory mezi jednotlivými kmeny se odrazily ve značné politické nestabilitě a během prvních let své existence Sýrie zakusila hned několik vojenských převratů. V roce 1958 se spojila s Egyptem do útvaru nazvaného Sjednocená arabská republika. Ta vydržela pouze do roku 1961, kdy se oba národy opět separovaly.

O dva roky později se vláda dostala do rukou alavitské Socialistické strany arabské obrody (Baas), která ve své ideologii spojuje arabský socialismus, nacionalismus a panarabismus. Jeden z jejích představitelů, Hafíz Asad se v listopadu 1970 po krvavém převratu dostal k moci a vnesl do země politickou stabilitu. Ta byla však vykoupena třemi dekádami krutého a stagnujícího diktátorství.

Hrad Krak des Chevaliers v Sýrii

Křižácký hrad Krak des Chevaliers v Sýrii

FOTO: fotobanka Profimedia

Asadův syn Bašár, který se stal prezidentem po otcově smrti v roce 2000, byl v prvních letech své vlády vnímán jako pokrokový reformátor, který nastolí uvolněný režim a přivede zemi k větší otevřenosti - v minulosti například propustil stovky politických vězňů. Brzy se však ukázalo, že se svému despotickému otci v mnohem podobá.

Válečné konflikty

Sýrie se zapojila do vleklého arabsko-izraelského konfliktu, který vypukl tři roky po skončení druhé světové války se vznikem Státu Izrael, s jehož existencí se arabské země nechtěly smířit. Židovský stát však navzdory přesile vyšel z bojů vždy vítězně. Nejvíce Sýrie pocítila třetí fázi těchto bojů, která se odehrála v roce 1967 a vešla ve známost jako Šestidenní válka. Arabští spojenci byli poraženi a Izrael obsadil některé oblasti včetně strategických Golanských výšin na hranicích se Sýrií. Dodnes se obě země o tuto oblast přou. Sýrie se řadí mezi vůbec nejdrsnější odpůrce Izraele. Navíc podporuje ozbrojené skupiny, jež podnikají útoky na židovský stát.

V roce 1976 se syrské jednotky zapojily do občanské války v Libanonu, jež vyplynula právě z arabsko-izraelského konfliktu. Později prakticky ovládly celou jeho východní část. Boje skončily v roce 1989, ale syrští vojáci zůstali v Libanonu až do roku 2005. Staženi byli poté, co se syrská vláda ocitla pod silným mezinárodním tlakem v souvislosti s atentátem na bývalého libanonského premiéra Rafíka Harírího, který prosazoval poválečnou obnovu země a ekonomickou liberalizaci.

Sýrie si tehdy vysloužila nálepku podporovatele terorismu a byla uvržena do rozsáhlé politické izolace, a to dokonce i od některých umírněnějších arabských států.

jeden z bazarů v Damašku v Sýrii

Jeden z bazarů v Damašku v Sýrii

FOTO: fotobanka Profimedia

Půl století v zemi vládne jedna strana

Podle ústavy z roku 1973 je Sýrie socialistickou lidovou demokracií. Hlavní moc má v rukou autoritativní prezident, třebaže v zemi existují i demokratické instituce, jako je například 250členný parlament. V něm je 170 míst vyhrazeno členům stran z Pokrokové lidové fronty, jež zahrnuje několik partají pod dominancí strany Baas. Její vedoucí úloha je zakotvena v ústavě.

Od chvíle, kdy se v Sýrii dostala k moci Baas, byla v zemi potlačována opozice a platí výjimečný stav s širokými pravomocemi pro ozbrojené složky.

Pastevci ze Srouj v Sýrii

Pastevci v Sýrii

FOTO: fotobanka Profimedia

Občanská válka

Jak silná je pozice vládnoucí strany, se ukázalo v únoru 2011, kdy v arabských zemích vzplanula vlna krvavých nepokojů. Stejně jako v jiných zemích regionu, i v Sýrii se lidé prostřednictvím sociálních sítí svolávali k demonstracím. Asadova vláda na ně nejprve odpověděla slibem větší otevřenosti a ústupků, následovaly však krvavé zásahy proti demonstrantům, při nichž zemřely desítky lidí.

Bezpečnostní složky vzniklou situaci nedokázaly zvládnout a v zemi, kde se střetávaly zájmy několika mocenských a náboženských skupin i velmocí, propukla občanská válka. Oslabení režimu využili sunnitští radikálové spojení s Al-Káidou, nejprve Fronta an-Nusra a pak i Islámský stát. Tyto skupiny zatlačily do pozadí umírněnější povstalce.

Vzbouřenci měli nad syrskou armádou a s ní spojenými milicemi převahu navzdory tomu, že Asada podporoval Írán. Opozice i západní země požadovaly na jednáních o řešení syrské otázky odchod prezidenta Asada, což zástupci vlády odmítali.

V polovině dubna 2014 potvrdil Asad svou silnou pozici, když byl znovu zvolen do funkce prezidenta. V té době, ale už byla většina území pod kontrolou různých vzbouřeneckých skupin, které sice bojovaly mezi sebou, ale dařilo se jim zatlačit vládní vojska na západ. Asadův režim tak ovládal jen oblast na pobřeží Středozemního moře, okolí hranice s Libanonem a Damašek.

Situace se změnila ve chvíli, kdy se v září 2015 do bojů zapojilo Rusko, tradiční Asadův spojenec. S podporou Ruska, Íránu a libanonského šíitského hnutí Hizballáh tak syrská armáda území obsazené vzbouřenci postupně dobývá zpět.

V konfliktu se angažovaly také Spojené státy, které na jedné straně po boku Kurdů zasahovaly proti Islámskému státu a Frontě An-Nusra, ale na druhé straně se stavěly proti Asadovu režimu.

Válka tak zůstává nepřehledná. Jednak kvůli mnoha zúčastněným stranám a jednak kvůli záplavě dezinformací z mnoha kanálů, které ji provázejí.

V konfliktu padlo na půl milionu lidí a přes pět milionů dalších muselo podle Spojených národů opustit svůj domov, z nichž velká část zamířila do Evropy, která se potýká s migrační krizí.

Hospodářství v režii pětiletek 

V Sýrii panuje od šedesátých let centrálně plánovaná sociálně-tržní ekonomika. Stát řídí strategická odvětví, zejména ropný průmysl, zatímco do soukromého sektoru spadá velká část zemědělství a stavebnictví.

Občanská válka a mezinárodní sankce, které na Asadův režim uvalily nejen západní země, ale i sousední země v regionu, měly na syrské hospodářství drtivý dopad. Sýrii v současnosti ekonomicky drží podpora ze strany Ruska a Číny.

Častý turistický cíl Palmyra v Sýrii

Častý turistický cíl Palmyra v Sýrii před tím, než jej zdevastovali extremisté z IS.

FOTO: fotobanka Profimedia

Již před válkou se Sýrie potýkala s vysokou nezaměstnaností, která dosahovala podle oficiálních čísel devíti procent. Problém najít práci měli hlavně lidé do třiceti let, kteří přitom tvoří více než polovinu populace. Nezaměstnanost pak rapidně narostla s příchodem konfliktu, v roce 2014 již dosahovala 57,7 procenta. Pod hranicí chudoby v současnosti podle odhadu žije přes 90 procent všech Syřanů.

Problém dlouhodobě tvoří i nízká industrializace a závislost země na zemědělství, kde před válkou pracovalo dvakrát více obyvatel než v průmyslu. Na HDP se zemědělství podílelo zhruba z jedné pětiny, v průběh let však výrazně klesalo v důsledku narůstajícího sucha v regionu.

Význam zemědělství nově narostl s válkou, jelikož zemědělské produkty jako jedny z mála nepodléhají mezinárodním sankcím a jsou tak důležitým exportním zbožím země.

Průmysl se na syrském HDP před válkou podílel zhruba z jedné třetiny a zaměstnával kolem 15 procent práceschopného obyvatelstva. Dominantní složkou byla těžba a zpracování ropy a zemního plynu, ta však vlivem konfliktu a mezinárodních sankcí poklesla na minimum. Těží se také fosfáty a různé kovy. Významnou roli stále hraje textilní průmysl.

Dopad války na ekonomiku země je těžké přesně odhadnout, některé zdroje tvrdí, že hospodářství pokleslo na polovinu. Válka také zarazila slibný růst, který země zažívala od začátku tisíciletí. Podle odhadů Světové banky kvůli tomu Sýrie na HDP tratila mezi lety 2011 až 2016 dohromady přes 220 miliard dolarů (přes 5 biliónů korun). V rámci konfliktu podle Světové banky byla navíc zničena třetina všech budov a polovina školských a zdravotnických zařízení.