Bakterii obsahují výkaly zvířat, ta se posléze dostává do půdy, kde se zapouzdří a vytváří tzv. spory, které v půdě dokáží vydržet i několik let. Do těla člověka se dostává otevřenou ránou, a to ať už malou rankou, nebo větším poraněním (např. od rezavého hřebíku). V těle se poté odpouzdří a začne se množit.

Produkuje toxiny, které ochromují svalstvo, především zad a krku. Proto se také nemoci často říká strnutí šíje, právě tento příznak je pro ni typický.

Projevy a průběh nemoci

Projevy nákazy se objevují zhruba tři dny až měsíc po nakažení. U této nemoci zároveň platí, že čím dříve se příznaky projeví, tím bývají horší. Nejčastěji se objevují po 1 - 2 týdnech.

Průběh tetanu začíná občasnými křečemi, následně se zhoršují a postupně se rozšiřují po celém těle. Může dojít i k rozšíření křečí na dýchací svaly, v tomto případě je u nemocného zvýšené riziko udušení.

Existuje několik forem nemoci. Nejčastějším typem z celkových tří druhů je tzv. generalizovaný tetanus (zhruba 80 % všech případů).

Podtypem generalizovaného tetanu  je mateřský tetanus, postihující těhotné ženy nebo ženy v období šestinedělí. Bývá velmi často spojen s porodem případně i potratem, který probíhal ve velmi špatných hygienických podmínkách.

Dalším podtypem je pak novorozenecký tetanus, kde je nejčastějším zdrojem nákazy nesterilně ošetřená pupeční šňůra novorozence.

Druhým hlavním typem je pak tetanus místní. Není tak velmi rozšířen, křeče postihují blízkou oblast místa zranění. Mohou přetrvávat i několik týdnů.

Třetím typem je pak tetanus hlavový, je velmi vzácný a velmi často postihuje nervy a svaly právě v oblasti hlavy.

Léčba

Tetanus se nedá jednoznačně zjistit z běžného krevního odběru. Teprve po projevení příznaků se provádějí specifické testy, které potvrdí přítomnost bakterie Clostridium tetani. Při zjištění nemoci je pacient většinou umístěn na jednotce intenzívní péče, kde je hlavním cílem zabránit postižení dýchacího ústrojí. Pacient musí také co nejdříve dostat tetanový imunoglobulin, který zabrání dalšímu šíření infekce. Na samotný zánět se pak podávají antibiotika a na zmírnění křečí tišící prostředky.

K častým komplikacím onemocnění patří postižení plic, srdce nebo ledvin.

Prevence

Nejúčinnější prevencí nemoci je očkování. U malých dětí je očkování proti tetanu součástí tzv. hexavakcíny, v dospělosti se pak lidé přeočkovávají zhruba po 10 - 15 letech. U nás se povinně očkuje od roku 1958.

Dalším důležitým bodem prevence je také důsledné čištění veškerých poranění.

Tetanus se nepřenáší z člověka na člověka, proděláním nemoci nevzniká trvalá imunita.

 
 Prokázané případy nákazy v ČR
Rok Počet případů
2000 1
2001 3
2002 - 2009 0
 Zdroj: Státní zdravotní ústav
Zdroj: Wikipedia, www.tetanus.cz, www.szu.cz