Tornado je prvním ryze evropským moderním strojem, který vznikl v kooperaci více evropských členů NATO a byl zařazen do výzbroje. Původně vznikal jako náhrada stíhacích letounů F-104 Starfighter.

Do projektu se zapojily Spolková republika Německo, Itálie, Nizozemsko, Belgie a Kanada. Kvůli rozdílným představám o stroji, který měl plnit roli záchytného stíhače i bitevníku, se však vývoj nepodařilo dotáhnout a poslední tři země od plánu na společný letoun ustoupily.

Jasnější podoba letounu se objevila až poté, co se přidala k projektu Británie, zabývající se vývojem strojů s měnitelnou geometrií křídel. I když Britové trvali na zachování stíhací role, důraz byl kladem na útoky proti pozemním cílům.

Tornado je dílem tří leteckých firem, britského BAC (dnes BAE), německého koncernu Messerschmit Bölkow-Blohm (nyní součást EADS) a Aeritalie (nyní Alenia). První prototyp vzlétl v roce 1974. Do výzbroje byl zaváděn od roku 1979.

Britský letoun Tornado

Britský letoun Tornado

FOTO: Russell Cheyne, Reuters

Stroj byl vyráběn ve třech základních verzích, ADV je záchytný stíhač určený jen pro Británii, IDS je primárně určen k útokům na pozemní cíle a z něj odvozený ECR slouží k elektronické válce a průzkumu.

Stroj měl na svou dobu řadu pokrokových prvků, především možnost měnit úhel šípovitosti křídel v rozmezí 25 až 67 stupňů. Menší úhel se používal při startu a přistání, větší pak při supersonickém letu, při němž stroj dosahuje maximální rychlosti až 2200 kilometrů za hodinu, i když se využívá maximálně 1500.

Tornado

FOTO: Alex Švamberk, Novinky

Ke zkrácení přistání napomáhala nejen změna geometrie křídel, ale také obraceče tahu dvou výkonných, leč žíznivých a hlučných motorů Rolls Royce RB 199. U modernějších a modernizovaných variant se také objevovaly moderní prvky ve vybavení kabiny, jako průhledové displeje a zařízení pro navádění pum laserem.

Hlavňovou výzbroj představoval jeden nebo dva 27milimetrové kanóny Mauser BK27. Stíhací Tornada využívala střely vzduch - vzduch Sidewinder německé IRIS T a britské AIM 132 ASRAM.

Při útocích na pozemní cíle lze využít velkou nosnost stroje, která činí devět tun. Kromě kazetových bomb BL755 se submunicí, učených k ničení nepancéřovaných vozidel a živé síly nepřítele, a klasických bomb lze u modernizovaných verzí podvěsit i jejich laserem naváděné verze Paveway, ale také rakety AGM 65 Maverick, britské protitankové střely Brimstone a evropské střely s plochou dráhou letu Storm Shadow a Taurus KEPD 30. Podvěšeny mohly být i protilodní střely Kormoran a Sea Eagle.

Nasazení

Do výzbroje Tornada zařadily v roce 1979 Velká Británie a Německo, které objednalo 247 strojů útočné verze IDS. Využívalo je jak letectvo, tak námořnictvo. Itálie stovku objednaných Tornad IDS dostávala od roku 1981.

Britská Tornada na stojánce

Britská Tornada na stojánce

FOTO: Alex Švamberk, Novinky

Británie byla jednou zemí, která využila i stíhací verzi ADV ve verzích F2 a F3, i když stroj měl mnohem menší obratnost než třeba F-15 . Pro souboje se nehodil, byl určen k napadání bombardérů zachycených při hlídkových letech. Už je nahradily Eurofightery Typhoon.

Ve výzbroji RAF zůstávají jen stroje určené k útokům na pozemní cíle GR4, které nahradily starší verzi G1. Tornada dále využívají i Itálie a Německo. Jediným zahraničním odběratelem se stala Saúdská Arábie.

Bojů se zúčastnila především britská Tornada, která byla extenzívně využívána už v první válce v Perském zálivu. Stroje verze GR1 nosily speciální bomby na ničení ranvejí JP233 a nenaváděnou munici. Tyto útoky z malé výšky byly mnohem riskantnější, protože byly letouny vystaveny husté protiletadlové palbě.

Po první válce s Irákem dohlížela Tornada na dodržování bezletových zón. V roce 1999 se také účastnila bombardování Jugoslávie.

Verze GR4 byla nasazena v druhé válce v Iráku, kde letouny využívaly laserem naváděné bomby Paveway i střely s plochou dráhou letu Strom Shadow.

Tornada se také účastnila války v Afghánistánu, kde poprvé bojovala i německá. Britská byla nasazena byla v Kandaháru, německá na severu.

Války v Libyi se od počátku účastnily britské stroje, které odpalovaly nejen střely Storm Shadow, ale také Brimstone určené k ničení tanků. V rámci války také podnikly nejdelší operaci od války o Falklandy, let byl dlouhý 5000 km.


Technické údaje
Rozpětí dle nastavení šípovitosti8,6 - 13, 9 m
Délka 16,7 – 18,08 m dle verze
Výška:5,9 m
Prázdná hmotnost14 501 kg
Maximální vzletová hmotnost27 987 kg
Nosnost8 500 kg
Motorydva Rolls Royce RB 199
Tah motoru43,8 kN
Tah motoru s přídavným spalováním 76,8 kN
Maximální rychlost
2300 km/h
Maximální rychlost u země 1500 km/h
Dostup 15 000 m
Dolet 3900 km